Pl.ÚS 4/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 4/08 ze dne 1. 8. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené JUDr. Hanou Bachrachovou, LL.M., advokátem se sídlem Karolínská 650/1, 186 00 Praha 8, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 11. 2007, č.j. Komp 1/2006-131, spojeného s návrhem na vyslovení „neplatnosti“ zákona č. 143/1947 Sb., takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) usnesením ze dne 9. 11. 2007, č.j. Komp 1/2006-131, odmítl žalobu A. P. (dále jen „stěžovatelky“) proti žalovaným 1) Ministerstvu vnitra ČR (dále jen „MV“) a 2) Ministerstvu zemědělství ČR (dále jen „MZ“) na určení pravomoci mezi ústředními správními úřady podle § 97 odst. 1 písm. c) s. ř. s. NSS uvedl, že stěžovatelka se kompetenční žalobou domáhá, aby NSS rozhodl, který správní úřad má pravomoc vydat rozhodnutí „ve věci opravného prostředku a žádosti o udělení výjimky z konfiskace podaných dne 16. 10. 1945 právním zástupcem Dr. A. S. Dr. B. proti konfiskačnímu výměru Okresního národního výboru v Českých Budějovicích, č. 05 ze dne 4. 10. 1945, vydaného na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb“. NSS poukázal na skutečnost, že vyhláškou Okresního národního výboru v Českých Budějovicích (dále jen „ONV“) ze dne 4. 10. 1945, čj. 05, bylo vysloveno, že tento národní výbor označuje podle § 1 odst. 1 dekretu prezidenta republiky „ze dne 21. června 1945, č. 12 Sb.“ za osobu „německé – maďarské národnosti“ JUDr. A. S. V podání ze dne 16. 10. 1945 JUDr. A. S, zastoupený JUDr. F. B., uvedl, že „vznáší námitky a podává odvolání“ do této vyhlášky. Jak vyplývá z dalšího obsahu podání, JUDr. A. S. dovozoval nezákonnost této vyhlášky, a vedle některých formálních nedostatků rozhodnutí poukazoval především na to, že se vždy hlásil k české národnosti. Navrhl, aby pro případ, že nebude vyhověno těmto námitkám, bylo (toto) podání považováno za odvolání. V přípisu Zemského národního výboru (dále jen „ZNV“) ze dne 19. 8. 1947, čj. XII/3-661/1949, adresovaném „všem okresním národním výborům a polit. expositurám v Čechách“ ve věci „převedení majetku Dra A. S. do vlastnictví země české; zrušení příp. konfiskačních řízení“ bylo poukázáno na zákon č. 143/1947 Sb., s tím, že majetek JUDr. A. S. „nepodléhal a nikdy nepodléhá žádnému konfiskačnímu řízení a majetková správa zavedená na tuto majetkovou podstatu byla zřízena pouze z důvodu nepřítomnosti majitele. Zemský národní výbor ukládá proto tamnímu okresnímu národnímu výboru, aby v případě, že snad bylo přece v tamním obvodu v rozporu se zákonným stavem zavedeno konfiskační řízení na jednotlivé části S. majetku, veškerá tato řízení okamžitě zastavil, obnovil předešlý stav, tj. stav před zavedením konfiskačního řízení a podal o provedeném opatření zprávu ke shora uvedenému čj.“ Výměrem ONV v Českých Budějovicích ze dne 12. 2. 1948, čj. XII-2029/48-3, bylo vysloveno, že rada tohoto národního výboru usnesením ze dne 30. 1. 1948 zrušila konfiskaci zemědělského majetku Dr. A. S., vyslovenou vyhláškou ze dne 4. 10. 1945, čj. 05. V důvodech bylo poukázáno na obdobné skutečnosti jako v přípisu ZNV ze dne 19. 8. 1947. NSS prohlásil, že se nejprve musí zabývat otázkou, zda jsou dány podmínky rozhodnutí o kompetenční žalobě dle § 97 a násl. s. ř. s. NSS především uvedl, že podání JUDr. A. S. ze dne 16. 10. 1945 je odvoláním proti „vyhlášce“ (deklaratornímu rozhodnutí) ze dne 4. 10. 1945, čj. 05, a nikoli žádostí o výjimku ve smyslu § 1 odst. 2 a 3 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, jak je uváděno na některých místech v žalobě a v dalších písemnostech. JUDr. A. S. v tomto podání jasně dovodil, že není osobou německé či maďarské národnosti (které by musely o výjimku žádat), a v podstatě namítá, že se uvedený dekret prezidenta republiky na něho nevztahuje. Rozhodnutí o tomto odvolání náleželo ZNV (srov. nález Nejvyššího správního soudu Boh. A 1512/1946 a Boh. A 1519/1947); procesní postup upravovalo především vládní nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení; dále jen „nařízení č. 8/1928 Sb.“). NSS dále poukázal na to, že za situace, kdy rozhodnutí ONV ze dne 4. 10. 1945 bylo zrušeno (byť v jiném řízení, zjevně z moci úřední – viz § 83 vládního nařízení č. 8/1928 Sb., srov. obdobné rozhodnutí ONV v Žatci ze dne 10. 11. 1947, čj. 26935/47), předmět řízení o odvolání odpadl, a není již možno se domáhat rozhodnutí o opravném prostředku. Žalovanému MZ přisvědčil v tom, že z tehdy účinného vládního nařízení č. 8/1928 Sb. nelze dovodit povinnost vydat procesní rozhodnutí o ukončení řízení o odvolání (např. rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení). NSS dále zdůraznil, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani stěžovatelkou dodatečně předložený přípis Správy pro věci majetkové a devizové ze dne 7. 9. 1981, adresovaný Federálnímu ministerstvu financí a označený jako „Informace o některých majetkoprávních vztazích A. S.“. V tomto sdělení není především zohledněna skutečnost, že vyhláška ONV ze dne 4. 10. 1945 čj. 05, byla zrušena, ani proč k tomuto zrušení došlo. NSS konečně dodal, že podle § 100 odst. 1 s.ř.s. v řízení o kompetenčních žalobách soud vychází ze skutkového a právního stavu, který tu je v době jeho rozhodnutí. Nepřichází-li tedy, jak soud vyložil, již v úvahu rozhodnutí, který orgán má rozhodnout o podání (odvolání) ze dne 16. 10. 1945, musela být žaloba odmítnuta [§ 99 písm. a) s.ř.s.]. II. Včas podanou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora označeného usnesení NSS, vrácení věci NSS k novému projednání a podala návrh na vyslovení „neplatnosti“ zákona č. 143/1947 Sb., „který ztratil v důsledku příslušných ustanovení ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod svoji účinnost nejpozději ke dni 31. 12. 1991“ a jenž „je neplatný pro rozpor s Ústavou platnou v roce 1947 a obecně platnými právními předpisy již od svého vyhlášení“. Stěžovatelka se domnívá, že NSS posoudil její věc v rozporu s právními předpisy a má za to, že tím byl porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) ve spojení s čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) o právu na spravedlivý soudní proces u nezávislého a nestranného soudu a o právu na účinné opravné prostředky a dále čl. 2 odst. 2 Listiny ve spojení s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR o „právu na omezení státní moci, které stanoví, že smyslem a úkolem státní moci je sloužit občanům“. V dalším obsahu ústavní stížnosti stěžovatelka obsáhle rekapitulovala postup při uplatnění restitučního nároku na majetek JUDr. A. S., zopakovala hodnocení popsaná již v žalobě i dosavadní průběh řízení včetně postupu NSS. Stěžovatelka především poukázala na to, že již tehdejší orgány státní správy neměly pochybnosti o tom, že právní zástupce JUDr. A. S. podal v první řadě opravný prostředek ve smyslu § 1 odst. 3 dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. (dále jen „dekret“) a nikoli odvolání ve smyslu nařízení č. 8/1928 Sb. Stěžovatelka dále uvedla, že z napadeného usnesení NSS není jasně patrné, zda se zastavení (zrušení) konfiskace s. majetku váže na dopis ze dne 19. 8. 1947 (Poznámka: přípis ZNV), či na výměr ONV ze dne 12. 2. 1948, čj. XII-2029/48-3 (dále jen „výměr ONV“); dále prohlásila, že ONV „přistoupil k pokusu o zrušení vyhlášené konfiskace až počátkem roku 1948“ … , tj. výměrem ONV, kterým zdánlivě zrušil konfiskační vyhlášku“ ze dne 4. 10. 1945, čj. 05, konfiskaci však tímto nezrušil, ale ve skutečnosti „potvrdil a rozšířil ji na další obchodní majetek podle § 1 odst. 2 zákona č. 143/1947 Sb.“ Stěžovatelka současně kritizovala formální pochybění týkající se výměru ONV, který prý nebyl JUDr. S. vůbec určen, ani doručen (a to ani jeho právnímu zástupci); považuje jej za nicotný, který ani nemohl nabýt účinnosti. Vedle toho však stěžovatelka poukazuje (jako na důkaz toho, že konfiskace dle dekretu a řízení o opravném prostředku nebyly účinně ukončeny rozhodnutím o podané žádosti o výjimce) na dispozici konfiskačního referenta KNV v Českých Budějovicích dr. Stockera ze dne 15. 1. 1951, ve které nařizuje, aby byl opravný prostředek odložen. Stěžovatelka dále vyslovila přesvědčení, že vydáním zákona č. 143/1947 Sb. byla zásadním způsobem porušena obecně uznávaná lidská práva a svobody jejího právního předchůdce a že smyslem vydání tohoto předpisu byla pouze politická perzekuce. Stěžovatelka se domnívá, že k jeho přímé aplikaci došlo i v případě citovaného výměru ONV z 12. 2. 1948; současně s ústavní stížností s odkazem na §§ 64 a 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Ústavním soudu“) p