Pl.ÚS 4/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 4/10 ze dne 7. 9. 2010   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická rozhodlo o ústavní stížnosti stěžovatelek 1/ RPG INDUSTRIES SE, se sídlem Anemomylos Office Building 8, Michael Karaolis Street, 1095 Nicosia, Kyperská republika, a 2/ RPG Byty, s. r. o., se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Gregorova 2582/3, zastoupených JUDr. Janem Kalvodou, advokátem se sídlem v Praze 6 - Břevnově, Bělohorská 262/35, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - výroku II. usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky č. 1506 z 66. schůze 3. prosince 2009 ke Zprávě vlády o aktuálním stavu v případu tzv. bytů OKD, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Předmět řízení V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhaly, aby Ústavní soud zrušil výše označenou část usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále též "Poslanecké sněmovny"), neboť jimi podle jejich názoru mělo dojít k porušení: 1/ principu dělby státní moci podle čl. 2 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy"), 2/ principu legality výkonu státní moci a "enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí" podle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), 3/ práva na ochranu dobré pověsti a jména podle čl. 10 Listiny, čl. 8 a čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") a čl. 17 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Paktu"), 4/ práva na spravedlivý proces, rovnost účastníků řízení, zákonného soudce a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny, čl. 6 odst. 1 Úmluvy, čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 14 odst. 1 Paktu, a konečně 5/ práva vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny, čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské Unie, resp. práva na ochranu proti zásahu do pokojného užívání majetku podle čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě, a svobody podnikání podle čl. 26 Listiny a čl. 16 Listiny základních práv Evropské unie. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že dne 16. 9. 2004 byla mezi Fondem národního majetku České republiky jakožto prodávajícím a společností KARBON INVEST, a. s., coby kupujícím, uzavřena smlouva o koupi akcií, kterou byly převedeny akcie společnosti OKD, a. s., představující cca 45,8831% podíl na jejím základním kapitálu (dále též "smlouva o koupi akcií"); do ní byla inkorporována ujednání, týkající se "hospodaření a nakládaní" s tzv. bytovým fondem OKD, tj. "budovami s byty, byty a samostatnými bytovými jednotkami, které byly ve vlastnictví společnosti ke dni uzavření Smlouvy o koupi akcií a byly specifikovány v její příloze č. 5". První stěžovatelka je právním nástupcem společnosti KARBON INVEST, a. s., a převzala všechny závazky ze smlouvy o koupi akcií, včetně povinnosti zajistit hospodaření a nakládání s tzv. bytovým fondem OKD ve smyslu čl. 7.6 smlouvy o koupi akcií (tj. "závazek dotčený v usnesení Poslanecké sněmovny") a současně nepřímo kontroluje stěžovatelku druhou, která je od zániku společnosti OKD, a. s. (rozdělením) vlastníkem bytového fondu OKD; ta je právnickou osobou, která "bytový fond OKD" vlastní. Poslanecká sněmovna přijala dne 3. 12. 2009 na své 66. schůzi usnesení č. 1506 ke "Zprávě vlády o aktuálním stavu v případu tzv. bytů OKD" (dále též jen "usnesení Poslanecké sněmovny") následujícího znění: "Poslanecká sněmovna I. doporučuje vládě, aby podala návrh na předběžné opatření, které by vlastníkovi bytů RPG Industrie SE, respektive RPG Byty, s.r.o., ukládalo zákaz nakládání s předmětnými byty jinak, než umožňuje smlouva o prodeji z roku 2004, tj. přednostně je nabídnout nájemníkům za podmínek ve smlouvě uvedených; II. konstatuje, že rozdělením společnosti OKD, a.s., a vyčleněním bytového fondu do realitní společnosti RPG Byly, s.r.o., došlo k porušení smluvních závazků; III. žádá vládu, aby Ministerstvo financí uplatnilo veškeré smluvní sankce." II. Argumentace stěžovatelek Stěžovatelky předesílají, že Ministerstvo financí v intencích napadeného usnesení Poslanecké sněmovny fakticky postupuje, neboť: 1/ Obvodní soud pro Prahu 1 o návrhu Ministerstva financí na nařízení předběžného opatření usnesením ze dne 16. 12. 2009, č. j. 33 Nc 1427/2009, rozhodl tak, že s poukazem na ustanovení § 102 odst. 1 o. s. ř. uložil druhé stěžovatelce povinnost "zdržet se nakládání s domy s byty nebo s bytovými jednotkami na území České republiky, které vlastní a které by současně bylo v rozporu s ustanovením čl. 7.6. odst. d) Smlouvy o koupi akcií OKD, a. s. ze dne 16. 9. 2004 uzavřené mezi FNM ČR a společností KARBON INVEST, a. s. ... do pravomocného ukončení rozhodčího řízení, vedeného před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky o žalobě žalobce ze dne 4. 11. 2009 podané proti prvnímu žalovanému (pozn.: první stěžovatelce) o určení platnosti citovaného smluvního ustanovení". 2/ Ministr financí zaslal dne 6. 1. 2010 první stěžovatelce dopis nazvaný "Uplatnění nároku Ministerstva financí vůči RPG Industries SE na zaplacení smluvní pokuty za porušení Smlouvy o koupi akcií společnosti OKD, a. s., uzavřené dne 16. 9. 2004 mezi prodávajícím Fondem národního majetku České republiky a kupujícím společností KARBON INVEST, a.s", kterým jí vyzval - s odvoláním na smlouvu o koupi akcií a usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 3. 12. 2009 - k zaplacení smluvní pokuty ve výši 30 000 000 Kč. K otázce přípustnosti ústavní stížnosti stěžovatelky uvádějí, že 1/ jsou "oprávněnými osobami", neboť jak předvídá § 72 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, "tvrdí", že jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jejich ústavní zaručené základní právo nebo svoboda, 2/ tento "jiný zásah" splňuje předpoklady vymezené v nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 62/95, N 78/4 SbNU 243, 3/ usnesení je "výsledkem jednání Poslanecké sněmovny jako státního orgánu", resp. "aktem" přijatým "formálním procedurálním postupem, kterým jsou v zásadě přijímány všechny jiné akty Poslanecké sněmovny", a 4/ na "jiný zásah" se "nevztahuje požadavek vyčerpání všech procesních prostředků dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu", přičemž tak jako tak "český právní řád" neposkytuje "žádný (v předmětné věci uplatnitelný) procesní prostředek" a ústavní stížnost "svým významem podstatně přesahuje" jejich vlastní zájmy [§ 75 odst. 2 písm. a) téhož zákona]. Ku podpoře důvodnosti ústavní stížnosti vznesly stěžovatelky následující argumentaci: 1/ Napadeným usnesením Poslanecké sněmovny došlo k "porušení principu dělby moci" (čl. 2 odst. 1 Ústavy) proto, že "orgán moci zákonodárné není oprávněn překračovat pravomoci dané Ústavou a zasahovat do ústavních pravomocí orgánů moci výkonné a soudní", a tedy "Poslanecká sněmovna není oprávněna autoritativně vyslovovat jakékoli závěry o porušení soukromoprávních vztahů v individuálních případech, resp. deklarovat, že k tomuto porušení soukromoprávních smluvních závazků dle jejího názoru došlo, neboť rozhodování o subjektivních právech a povinnostech v jednotlivých případech je výlučnou pravomocí moci soudní (čl. 90 Ústavy), kterou vykonávají nezávislé soudy (čl. 81 Ústavy)". Protichůdný, Poslaneckou sněmovnou zvolený postup stojí ostatně v rozporu s rozhodovacími důvody judikatury Evropského soudu pro lidská práva, jakož i Ústavního soudu; stěžovatelky zde poukazují na "rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva v právní věci Stafford vs. United Kingdom, 28. 5. 2002, ECHR 2002-IV, dále Benjamin and Wilson vs. United Kingdom, 26. 9. 2002 či Sovtransavto Holding vs. Ukraine, 25. 7. 2002.", jakož i na četná rozhodnutí Ústavního soudu (nález ze dne 5. 4. 2000, sp. zn. Pl. ÚS 1/2000, 107/2000, N 51/18 SbNU 7, nález ze dne 18. 4. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 55/2000, 241/2001 Sb., N 62/22 SbNU 55, nález ze dne 11. 6. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 40/02, 199/2003 Sb., N 88/30 SbNU 327, nález ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 60/04, 264/2005 Sb., N 96/37 SbNU 297, resp. usnesení ze dne 21. 10. 1998, sp. zn. III. ÚS 36/98, U 60/12 SbNU 481, a usnesení ze dne 4. 1. 2000, sp. zn. III. ÚS 559/99). Připomínají též, že z usnesení Poslanecké sněmovny vychází i Obvodní soud pro Prahu 1, který na jeho podkladě výše zmíněným usnesením ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 33 Nc 1427/2009, dovodil, že "plnění smluvního závazku, jehož platnost je předmětem rozhodčího řízení, je ohroženo"; přitom na "nehlasovatelnost" napadeného usnesení Poslaneckou sněmovnu včas upozornil poslanec Radim Chytka. 2/ Porušení "principu legality výkonu státní moci a enumerativnosti veře