Pl.ÚS 4/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 4/11 ze dne 10. 5. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 10. května 2011 v plénu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavních stížností stěžovatelů 1. M. K., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem v Praze 4, Zdiměřická 1452/26, 2. P. P., zastoupeného Mgr. Piotrem Adamczykem, advokátem v Českém Těšíně, Havlíčkova 12, a stěžovatelek 3. Bc. A. K., a Bc. V. B., obou zastoupených JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem v Brně, Poštovská 8c, všech směřujících proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2010 č. j. 22 A 151/2010-132, a stěžovatele 4. M. K., zastoupeného JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem v Praze 4, Zdiměřická 1452/26, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 2. 2011 č. j. 22 A 5/2011-47, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Městského úřadu Český Těšín, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění I. 1. Dne 12. ledna 2011 obdržel Ústavní soud ústavní stížnosti rubrikované sub 1., 2. a 3., které shodně napadají usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2010 č. j. 22 A 151/2010-132, jímž bylo vyhověno návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování ve volbách do Zastupitelstva města Český Těšín konaných ve dnech 15. a 16. října 2010 a kterým byl zamítnut návrh na vyslovení neplatnosti výše uvedených voleb. 2. Dle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve spojení s ustanovením § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, Ústavní soud všechny uvedené návrhy spojil ke společnému projednání usnesením ze dne 18. ledna 2011 č. j. Pl. ÚS 4/11-23. Všichni stěžovatelé napadají usnesení Krajského soudu v Ostravě jako celek včetně rozhodnutí o nákladech řízení. Stěžovatel M. K. nadto v ústavní stížnosti sub 1. ještě požadoval zrušení výsledku opakovaného hlasování ve volbách do Zastupitelstva města Český Těšín, které na základě napadeného soudního rozhodnutí proběhlo dne 8. ledna 2011. 3. Tento stěžovatel dále v souvislosti s opakovaným hlasováním podal další ústavní stížnost, ve které požaduje, aby Ústavní soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. února 2011 č. j. 22 A 5/2011-47, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na vyslovení neplatnosti opakovaného hlasování do Zastupitelstva města Český Těšín konaného dne 8. ledna 2011. Stěžovatel v této nové ústavní stížnosti dále navrhuje, aby Ústavní soud nařídil nové hlasování nebo aby uznal výsledky hlasování při volbách do Zastupitelstva města Český Těšín ze dne 15. a 16. října 2010 a pozastavil konání první schůze tohoto zastupitelstva nařízené pravděpodobně na den 21. února 2011. 4. S ohledem na okolnosti případu byl rovněž tento návrh spojen s výše uvedenými ústavními stížnostmi ke společnému projednání usnesením Ústavního soudu ze dne 1. března 2011 č. j. Pl. ÚS 4/11-33. II. Podmínky řízení 5. Ústavní soud nejdříve posoudil, zda jsou v případě jednotlivých stěžovatelů a jejich podání splněny podmínky řízení. Nejdříve bylo třeba tyto otázky posoudit s ohledem na zvláštnosti řízení o ústavních stížnostech ve volebních věcech obecně a v tomto případě s ohledem na jeho okolnosti zvláště. Splnění těchto podmínek souvisí úzce s tím, že předmětné stížnosti směřují proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o neplatnosti hlasování ve volbách do výše uvedeného zastupitelstva ve dnech 15. a 16. října 2010, přičemž však v Českém Těšíně již mezitím na jeho základě proběhly opakované volby, kterých se stěžovatelé zúčastnili. Ústavní soud považuje za základní předpoklad napadení soudního rozhodnutí o neplatnosti hlasování nebo neplatnosti voleb, že jím byl způsoben zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, který trvá a který se týká možnosti ucházet se za podmínek zaručených ústavním pořádkem o zvolení zastupitelem, popř. v případě zvolení možnosti nabytý mandát vykonávat. 6. V daném případě je tato podmínka splněna pouze u jednoho ze stěžovatelů. Jak vyplývá ze zápisu o výsledku opakovaných voleb v Českém Těšíně, které proběhly dne 8. ledna 2011, byli v nich zvoleni do Zastupitelstva města Český Těšín stěžovatelé M. K., P. P. a Bc. A. K. Vyplývá to ze zápisu o výsledku voleb (dostupného na http://www.volby.cz/pls/kv2010/kv21111 xjazyk=CZ&xid=3&xv=23&xdz=2&xnumnuts=8103&xobec=598933&xstrana=0&xodkaz=1). V této souvislosti bylo pro posouzení věci rozhodující to, že stěžovatelé podali ústavní stížnost nikoli jako představitelé nějaké volební strany, nýbrž jako fyzické osoby (kandidáti). V případě podání návrhu volební stranou by bylo nutné zvažovat, zda soudní rozhodnutí pro ni v případě opakovaného hlasování nevedlo k dosažení jiného, méně příznivého výsledku, který by bylo možno hodnotit jako zásah do ústavně zaručených práv a svobod. V dané věci se však o takový případ nejedná. Proto dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě znovu zvolených stěžovatelů se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. 7. Ústavní soud není v tomto řízení, na rozdíl od řízení podle části druhé oddílu čtvrtého zákona o Ústavním soudu, další přezkumnou instancí ve volebním soudnictví ve věcech voleb do obecních zastupitelstev. Jedná se o řízení nikoli ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. e) Ústavy ČR, nýbrž podle jejího čl. 87 odst. 1 písm. d). Proto se Ústavní soud může v tomto řízení zaměřit jen na porušení ústavně zaručených veřejných subjektivních práv stěžovatelů, nikoli obecně na porušení objektivního volebního práva jako souboru právních předpisů. 8. V projednávané věci je rozsah přezkumu omezen na tvrzené údajné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů v řízení před Krajským soudem v Ostravě, které mělo za následek rozhodnutí, že uvedeným stěžovatelům mandát platně nevznikl, protože hlasování bylo neplatné. Získali-li ovšem mezitím v opakovaném hlasování tito stěžovatelé mandát do téhož zastupitelstva znovu, pozbývá v takovém případě posouzení možného zásahu do jejich ústavně zaručených práv smyslu a bylo by v rozporu se zásadou subsidiarity řízení před Ústavním soudem. 9. Jiný postup by přicházel do úvahy jen v případě, kdyby bylo současně rozhodnuto o zrušení opakovaného hlasování do Zastupitelstva města Český Těšín, které proběhlo 8. ledna 2011. K tomu ovšem v tomto řízení již není dán důvod. Návrh na jeho zrušení byl podán pouze stěžovatelem M. K. (původně ústavní stížnost vedená pod sp. zn. Pl. ÚS 14/11), který ovšem je, jak bylo shora uvedeno, na základě tohoto hlasování zvoleným zastupitelem. V takovém případě již možný zásah do ústavně zaručeného práva takového stěžovatele odezněl a netrvá. Byl-li mezitím údajný protiprávní stav odstraněn cestou opakovaného hlasování, je takový návrh zjevně neopodstatněný. Jiná situace by nastala v případě stížnosti volební strany, která by v opakovaném hlasování neuspěla vůbec nebo získala horší výsledek, popř. by se opakovaného hlasování nemohla zúčastnit. O to však v tomto řízení nejde, neboť stěžovatelé v řízení vystupují jako fyzické osoby a jejich právní pozice coby zastupitelů byla s výjimkou Bc. M. B. obnovena. 10. Řízení o ústavní stížnosti slouží k ochraně subjektivních, a to ústavně zaručených práv a svobod. V případě, že ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu ve volebním soudnictví podala fyzická osoba, může se Ústavní soud zaměřit jen na ochranu ve volbách získaného mandátu a dodržení pravidel řádného soudního řízení, na jehož základě bylo rozhodnuto, že stěžovateli mandát zastupitele nevznikl, neboť hlasování bylo neplatné. O jiných volebních chybách a deliktech je vyhrazeno rozhodovat v jednoinstančním řízení soudům ve správním soudnictví. Toto řízení tak není pokračováním řízení o vadách a volebních deliktech, jako je tomu v případě návrhů podle § 85 až 91 zákona o Ústavním soudu, nýbrž pouze hodnocení, zda taková pochybení nemají ústavní relevanci. Ústavní soud proto v případě výše uvedených stěžovatelů zvolených znovu do Zastupitelstva města Český Těšín, tj. stěžovatelů M. K., P. P. a Bc. A. K., rozhodl tak, že jejich ústavní stížnost odmítnul. Jejich základní námitka, totiž že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.11.2010 č.j. 22 A 151/2010-132 jim bylo zabráněno, aby se mohli podle čl. 21 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") podílet na správě věcí veřejných a měli rovný přístup k voleným a jiným veřejným funkcím, se stala, v důsledku jejich opětovného zvolení v opakovaném hlasování, bezpředmětnou. 11. Proto se Ústavní soud v dalším řízení mohl zabývat jen ústavní stížností stěžovatelky Bc. V. B., která v opakovaném hlasování nezískala tolik hlasů, aby jí mohl být přidělen jeden z pěti mandátů, které připadly volební straně SOS PRO ČESKÝ TĚŠ