Pl.ÚS 4/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 4/15 ze dne 31. 1. 2017 Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci DELTA PEKÁRNY a. s. proti ČR   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové a Jiřího Zemánka o návrhu navrhovatelky DELTA PEKÁRNY a. s., se sídlem Bohunická 24/519, Brno, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1, na obnovu řízení před Ústavním soudem, takto: Návrh na obnovu řízení ve věci ústavní stížnosti navrhovatelky, rozhodnuté Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 2309/09, a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. 1. Návrhem ze dne 28. 1. 2015 se navrhovatelka domáhá podle § 119 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovy řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 2309/09 a následného zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 2309/09 podle ustanovení § 119b odst. 1 a odst. 5 zákona o Ústavním soudu, a to s poukazem na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále též "ESLP"), který ve věci DELTA PEKÁRNY a. s. proti ČESKÉ REPUBLICE stížnosti č. 97/11 rozhodl rozsudkem ze dne 2. 10. 2014 (dále jen "rozsudek ESLP"), v němž konstatoval porušení práva navrhovatelky zakotveného v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. 2. Z ústavní stížnosti, rozsudku ESLP, návrhu na obnovu řízení, jeho příloh, spisu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2309/09, z vyžádaných spisů Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále také "Úřad") a Krajského soudu v Brně Ústavní soud zjistil následující. 3. Dne 19. 11. 2003 bylo proti navrhovatelce zahájeno správní řízení pro podezření z protisoutěžního jednání, tj. možného porušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon č. 143/2001 Sb."), spočívající v údajné dohodě o prodejních cenách pekárenských výrobků. Týž den proběhlo v obchodních prostorách navrhovatelky šetření. Rozhodnutím Úřadu ze dne 27. 6. 2006 byla navrhovatelce uložena podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 143/2001 Sb. pokuta 300 000 Kč za porušení povinnosti podrobit se provedení místního šetření, vyplývajícího z § 21 odst. 4 a 5 téhož zákona. Tu měla porušit tím, že nezpřístupnila část e-mailové korespondence v elektronické podobě v jejích obchodních prostorách, neumožnila pokračování v šetření části e-mailové korespondence a pracovníkům Úřadu svémocně odňala dva z dokumentů, které v rámci místního šetření převzali. Úřad konstatoval, že navrhovatelka fakticky mařila místní šetření postupným jednáním (útoky) jím popsaným v rozhodnutí. Na základě navrhovatelkou podaného rozkladu předseda Úřadu svým rozhodnutím ze dne 8. 11. 2006 změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že "toliko" ve výroku podrobně rozvedl skutkové věty o dílčích útocích (ty byly Úřadem uvedeny jen v odůvodnění rozhodnutí), a to při zachování věcného obsahu. Ztotožnil se se skutkovým vylíčením i právní kvalifikací správního deliktu a neshledal disproporcionální ani výši pokuty. 4. Toto rozhodnutí navrhovatelka napadla u příslušného správního soudu. Žaloba navrhovatelky byla rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 27. 9. 2007 č. j. 62 Ca 1/2007-153 zamítnuta pro nedůvodnost, když soud mimo jiné konstatoval, že v českém právním řádu existuje následná soudní kontrola, neboť žalobou proti rozhodnutí vydanému ve správním řízení, v jehož rámci šetření proběhlo, lze brojit jak proti způsobu provedení šetření, tak proti tomu, že vůbec bylo provedeno. Průběh šetření, které je součástí správního řízení, se nevymyká soudnímu přezkumu podle § 65 soudního řádu správního (dále jen "s. ř. s."). 5. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 5. 2009 č. j. 5 Afs 18/2008-310 kasační stížnost navrhovatelky pro nedůvodnost zamítl, když dovodil shodné právní závěry. Kasační soud uvedl, že ustanovení § 21 odst. 4 zákona č. 143/2001 Sb., které dává Úřadu oprávnění bez svolení soutěžitelů vstupovat do jejich sídla, resp. jiných kancelářských prostor, aniž by k tomu Úřad měl předchozí soudní povolení, je v souladu s dalšími právními normami obsaženými v evropském, respektive českém právním řádu, včetně čl. 8 Úmluvy. Oprávnění Úřadu provést šetření v posuzované věci bylo založeno tímto zákonem, zásah byl přinejmenším v zájmu hospodářského blahobytu země i ochrany práv jiných a byl přiměřený. Námitku, že šetření proběhlo nezákonným a nepřiměřeným způsobem navrhovatelka mohla, mimo soudní řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ohledně samotného hmotného porušení soutěžního práva, uplatnit a také uplatnila i v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o uložení pokuty ve smyslu ustanovení § 65 a násl. s. ř. s. V této souvislosti posoudil také navrhovatelkou argumentovaný odkaz na rozhodnutí ESLP ze dne 16. 4. 2002 ve věci Société Colas Est. proti Francii (stížnost č. 37971/97; dále jen "věc Colas") podle něhož podle čl. 8 Úmluvy nelze vést v moderní době v případě ochrany soukromí osob před neoprávněnými zásahy ze strany veřejné moci ostré prostorové oddělení soukromí v místech užívaných k bydlení a soukromím realizovaným v pracovním prostředí osoby, kdy ESLP pod právo na respektování obydlí podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy zahrnuje i požadavek respektu k soukromí sídla společnosti, poboček či provozoven právnických osob. Ze srovnání závěrů ve věci Colas a závěrů v posuzované věci a s uvážením všech relevantních okolností pro zhodnocení přiměřenosti zásahu a záruk ochrany před zneužitím pravomoci kontrolních orgánů, kasační soud dovodil, že zásahem Úřadu nebyla narušena rovnováha mezi zájmy a právy kontrolovaného subjektu a zájmy společnosti. 6. Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 18/2008-310 podala navrhovatelka ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2010 sp. zn. III. ÚS 2309/09 odmítnuta jako zjevně neopodstatněná, neboť Úřad ani správní soudy se ve věci rozhodnutí o uložení pokuty nedopustily excesu a neporušily ústavně zaručená práva. Ústavní soud neshledal jako neústavní právní závěry správních soudů, podle nichž povinnost předchozího soudního souhlasu k provedení šetření Úřadu nevyplývá z české zákonné právní úpravy a ani z judikatury ESLP, resp. jeho výkladu čl. 8 Úmluvy. Současně konstatovaly relevantní odlišnosti v souzené věci oproti věci Colas, ve které ESLP rozhodl i s ohledem na konkrétní okolnosti jednání francouzských orgánů při provedeném šetření. Tuto povinnost nelze dovodit ani z předchozích nálezů Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, I. ÚS 201/01, I. ÚS 1835/07. 7. Toto rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2309/09 navrhovatelka napadla u ESLP, který v rozsudku ze dne 2. 10. 2014: 1. jednomyslně prohlásil stížnost navrhovatelky za přijatelnou, pokud jde o námitku založenou na čl. 8 a 13 Úmluvy, a v ostatním za nepřijatelnou; 2. rozhodl čtyřmi hlasy proti třem, že došlo k porušení čl. 8 Úmluvy; 3. rozhodl jednomyslně, že není nutné zkoumat námitku založenou na čl. 13 Úmluvy; 4. rozhodl čtyřmi hlasy proti třem, že: a) žalovaný stát má navrhovatelce jako náhradu nákladů řízení zaplatit ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabude podle čl. 44 odst. 2 Úmluvy právní moci, částku 5 000 € (pět tisíc eur) a případnou částku daně, kterou by navrhovatelka byla povinna zaplatit, které se převedou na české koruny podle kursu platného ke dni zaplacení; b) že od uplynutí výše uvedené lhůty až do zaplacení bude stanovená částka navyšována o prostý úrok se sazbou rovnající se sazbě marginální zápůjční facility Evropské centrální banky platné v tomto období, zvýšené o tři procentní body; 5. zamítl návrh na přiznání spravedlivého zadostiučinění. 8. ESLP v prvé řadě - ve vztahu k odůvodněnosti zásahu, tj. šetření provedeného v obchodních prostorách navrhovatelky, ve smyslu druhého odstavce čl. 8 Úmluvy, tj. zda byl "v souladu se zákonem" sledován legitimní cíl či cíle a byl v demokratické společnosti k dosažení tohoto cíle či cílů "nezbytný" - konstatoval, že se jednalo o zákonný zásah, neboť dotčené šetření se zakládalo na ustanovení § 21 odst. 4 až 6 zákona č. 143/2001 Sb. Cílem šetření bylo vyhledat indicie a důkazy o existenci zakázané dohody výrobců o cenách pekárenských výrobků. Zásah tak nepochybně sledoval "hospodářský blahobyt země". ESLP dále však dospěl k závěru, že soudní kontrola ex post facto, tak jak byla provedena v projednávané věci, neposkytovala navrhovatelce dostatek záruk proti svévoli, a zásah do jejích práv tedy nelze považovat za striktně přiměřený sledovanému legitimnímu cíli. ESLP konstatoval za nezbytné, aby šetření, které nebylo předmětem předchozího povolení soudu, bylo vyváženo soudní kontrolou zákonnosti a nezbytnosti šetření provedenou ex post facto (viz He