Pl.ÚS 4/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 4/21 ze dne 2. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaj) o návrhu navrhovatelky, politické strany Spojení demokraté - Sdružení nezávislých, se sídlem Lounských 791/10, Praha 4, zastoupené Mgr. Karlem Dvořákem, advokátem, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 28. prosince 2020, č. 611/2020 Sb., za účasti prezidenta republiky, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Podstata podaného návrhu 1. Návrhem označeným jako ústavní stížnost se navrhovatelka domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, spolupodepsané předsedou vlády (dále jen "rozhodnutí o vyhlášení voleb" anebo "napadené rozhodnutí"), kterým byly podle čl. 63 odst. 1 písm. f) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") vyhlášeny volby do Poslanecké sněmovny a byly stanoveny dny jejich konání na pátek 8. října 2021 a sobotu 9. října 2021. 2. Navrhovatelka namítá, že dle jejího názoru představuje napadené rozhodnutí zásah orgánu veřejné moci do činnosti politických stran a politických hnutí (dále též jen "politická strana"), který zcela vybočuje z dosavadní praxe vyhlašování termínu voleb. Dle jejího názoru napadené rozhodnutí obsahuje prvky libovůle a zneužití pravomoci prezidentem republiky a předsedou vlády. Je toho názoru, že napadené rozhodnutí odporuje zásadám volné a rovné soutěže politických stran, zásadě ochrany legitimního očekávání a principu rovných a férových voleb. Stěžovatelka namítá, že napadeným rozhodnutím byla porušena její práva zakotvená v čl. 1 a čl. 5 Ústavy a čl. 22 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 3. K rozhodnutí o vyhlášení voleb navrhovatelka upozorňuje, že fakticky došlo k vyhlášení termínu voleb téměř deset měsíců před jejich konáním, čímž má napadené rozhodnutí přímý dopad na politické strany a konkrétní důsledky pro jejich činnost a působení. Uvádí, že vyhlášením voleb je zahájena volební kampaň, což podle zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 322/2016 Sb. (dále jen "volební zákon"), přináší pro ni jako politickou stranu - aniž by ještě znala konkrétní formu své účasti ve volbách - například následující povinnosti: - započítávat své výdaje jako výdaje na volební kampaň [§ 16c odst. 2 písm. a) volebního zákona], - zřídit volební účet (§ 16a odst. 1 volebního zákona) či - vést zvláštní volební účetnictví (§ 16d odst. 5 volebního zákona). 4. Vyhlášení voleb s předstihem téměř deset měsíců považuje navrhovatelka za krajně neobvyklé, vzhledem k tomu, že volby do Poslanecké sněmovny se musejí podle čl. 17 odst. 1 Ústavy konat v jediném možném rozmezí od konce září do konce října 2021, takže odůvodnění rozhodnutí prezidenta republiky, že je pro politické strany důležité vědět konkrétní termín voleb, není přiléhavé. Předem známo pak je i nejzazší datum pro podání kandidátních listin a uzavření politických dohod o volebních koalicích (3. 8. 2021), přičemž harmonogram organizace voleb, vydávaný Ministerstvem vnitra, neobsahuje až do tohoto data žádný úkon jak ze strany státní správy, tak ze strany potenciálních účastníků volební kampaně. 5. Navrhovatelka se kriticky staví i k odůvodnění tak časně stanoveného termínu voleb poukazem na pandemii koronaviru, která má bránit kontaktnímu průběhu volební kampaně. 6. Rozhodnutí prezidenta republiky navrhovatelka označuje za účelové rozhodnutí až projev libovůle, který je za hranicí akceptovatelné míry jeho vlastního uvážení. V rozporu s právem na rovné příležitosti politických stran uspět ve volbách zvýhodňuje strany vládní koalice, výkon, jejichž exekutivní role a s tím spojená míra veřejného zájmu a propagace se do limitů volebních výdajů nezapočítává, což nezvyklá délka volební kampaně jen umocňuje. 7. Svoji námitku porušení rovnosti ve volební soutěži politických stran navrhovatelka podporuje odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 13. 10. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 30/98 (N 137/16 SbNU 27; 243/1999 Sb.), ve kterém Ústavní soud konstatoval: "princip volné soutěže politických stran zahrnuje pojmově povinnost státu respektovat právo na rovnost šancí politických stran a politických hnutí z hlediska právní úpravy podmínek této soutěže a úpravy nároků na její účastníky, neboť jde v podstatě o aplikaci obecné zásady rovnosti. Jakékoli přímé nebo nepřímé omezování rovnosti politických stran a politických hnutí ve volební soutěži nesmí jednotlivě ani v kumulaci přijatých zákonných opatření, jež diferencovaně postihují určité strany a hnutí, potlačovat apriorně již samotnou účast politických stran ve volební soutěži." 8. K namítané nerovnosti svého postavení (jako politické strany) navrhovatelka uvádí, že Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (dále jen "Úřad") už dříve rozhodl, že jestliže se kandidující koalice rozpadla a dále kandidují samostatně již jen jednotlivé strany, započítá se jim dosavadní plnění koalice do jejich vlastního výdajového limitu. Z toho navrhovatelka dovozuje, že obdobné závěry Úřadu platí také pro opačný postup, tj. že se plnění limitu v rámci výdajů jednotlivých stran, které se stanou následně součástí koalice, započítává i následně vzniklé koalici. Navrhovatelka dále tvrdí, že proti napadenému rozhodnutí nemá jiný prostředek nápravy než ústavní stížnost, kterou považuje za přípustnou, přičemž dodává, že její stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájmy. 9. Dne 18. 2. 2021 bylo Ústavnímu soudu doručeno doplnění návrhu, v němž navrhovatelka odkazuje na usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 2/21 s tím, že uvádí, že je na Ústavním soudu, zda bude její návrh posouzen jako návrh podle čl. 87 odst. 1 písm. d) či písm. j) Ústavy. Dále opakuje argumentaci uvedenou již v návrhu ze dne 13. 1. 2021 (týkající se povinností kladených na politické strany od okamžiku vyhlášení voleb), nově však odkazuje na nález ze dne 2. 2. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 44/17, usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 2/21 a na návrh ve věci sp. zn. Pl. ÚS 92/20, který je Ústavním soudem projednáván a dosud nerozhodnut. Cituje např. z návrhu stěžovatelky (skupiny senátorů) ve věci sp. zn. Pl. ÚS 2/21, kde pod bodem 27 upozorňují, že: "Neadekvátně brzké stanovení termínu voleb se negativně promítne do politické soutěže a také do činnosti a hospodaření politických stran, potažmo i ve vztahu ke kandidátům..." K vedení volební kampaně dodává, že má zajištěné dostatečné finanční zdroje, plynoucí jak ze státního příspěvku za mandát senátorky Aleny Dernerové, tak z darů sponzorů, které získala v uplynulých letech, a v té souvislosti uvádí, že plánuje zúčastnit se voleb participací ve prospěch kandidátky některé ze vznikajících předvolebních koalic. Dále upozorňuje na slova člena Úřadu (Jana Outlého), který v médiích vyjádřil obavu, že letošní předvolební kampaň kontrolorům přinese složitější situaci, a připustil, že rozpoznat rozdíl mezi běžnou prezentací politiků a předvolební kampaní může být pro dohledový úřad nesnadné. Navrhovatelka v doplnění svého návrhu projevuje očekávání, že pokud Ústavní soud jejímu návrhu vyhoví, budou muset být volby vyhlášeny opětovně (snad již ve lhůtě přiměřené), čímž by, dle jejího názoru, politickým stranám odpadly potíže spojené s podáváním kandidátních listin k registraci pro volby v situaci, kdy dosud není jasná volební formule. II. Posouzení podmínek řízení a) Povaha řízení z hlediska předmětu ústavního přezkumu 10. Ještě před tím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení návrhu navrhovatelky, zkoumá, zda jsou dány podmínky řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Posoudit bylo proto nejprve třeba otázku, jaký typ řízení svým návrhem navrhovatelka iniciovala. Označila sice svůj návrh jako ústavní stížnost, podstatou jejího návrhu však je napadení rozhodnutí prezidenta o vyhlášení voleb. K tomu Ústavní soud připomíná, že konstantně posuzuje návrhy podle obsahu, nikoliv pouze podle jejich označení. 11. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna podat jak fyzická, tak i právnická osoba, a to proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Právnickou osobou je i politická strana, která je subjektem práv a povinností (§ 3 ods