Pl.ÚS 4/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 4/22 ze dne 7. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci návrhu zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, na zrušení § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve slovech "jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře", za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky, jako účastníků řízení, a vlády České republiky, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Návrhem podaným podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "navrhovatel" a "zákon č. 131/2002 Sb.") domáhá zrušení § 77 odst. 9 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů"), ve slovech "jiným jednáním než rozhodnutím služebního funkcionáře". 2. Z podaného návrhu, přiloženého rozhodnutí a vyžádaných soudních spisů Ústavní soud zjistil následující skutečnosti. 3. Žalobou podanou dne 4. 1. 2016 se B. Š., bývalý vedoucí Územního odboru Uherské Hradiště, Krajské ředitelství policie Zlínského kraje (dále jen "žalobce"), u Obvodního soudu pro Prahu 7 domáhal po žalované České republice zaslání písemné omluvy a zaplacení částky 200 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou tzv. bossingem vůči své osobě ze strany nadřízených služebních funcionářů. Újma mu měla vzniknout tím, že byl v letech 2011 a 2012 opakovaně vystaven pohrůžkám, nepodloženým obviněním a psychickému nátlaku s cílem dosáhnout jeho dobrovolného opuštění služebního místa. Za tím účelem mu byla také opakovaně nařízena dovolená "na rozmyšlenou" či byl vyslán na tzv. studijní pobyt, během kterého mu měly být ukládány ponižující úkoly. Žalobce následně pod nátlakem podal žádost o převedení na jiné služební místo, načež byl rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru ze dne 18. 12. 2012 č. j. ZLK-3535/2012 ke dni 31. 12. 2012 odvolán ze služebního místa vedoucího Územního odboru Uherské Hradiště a od 1. 1. 2013 ustanoven na služební místo zástupce vedoucího Územního odboru Zlín. I po převedení na jiné služební místo měla být žalobci opakovaně nařizována dovolená, odebrány veškeré kompetence náležející zástupci vedoucího odboru, přístup do informačních systémů i podpisové oprávnění a přidělena degradující práce spočívající v analýze starých spisů. Šikanózním jednáním mělo být sledováno žalobcovo přeložení do Ústí nad Labem. Žalobce následně podal stížnost na diskriminaci podle § 77 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů k ombudsmanovi Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky, která byla shledána důvodnou. Dne 13. 12. 2013 bylo na základě podnětu žalobce ministrem vnitra v přezkumném řízení zrušeno rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ve věcech služebního poměru č. j. ZLK-3535/2012 s odůvodněním, že žalobce se stal obětí tzv. bossingu a nepřiměřeného nátlaku ze strany nadřízených služebních funkcionářů. 4. Usnesením ze dne 26. 6. 2019 č. j. 5 C 4/2016 - 114 nalézací soud zastavil řízení a rozhodl o postoupení věci řediteli Krajského ředitelství Zlínského kraje. Měl za to, že pokud k diskriminačnímu jednání dochází rozhodnutím služebního funkcionáře vydaným v rámci služebního poměru policisty, není dána pravomoc civilního soudu. V právních vztazích, ve kterých stát vystupuje jako zaměstnavatel, je dána jeho pracovněprávní odpovědnost; obdobně je tomu ve vztazích služebních. Nejedná se o vztah veřejnoprávní povahy, na posuzovaný případ tedy nedopadá zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů. Příslušným k projednání žalobcova nároku je dle názoru nalézacího soudu ředitel Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, a to na základě § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. 5. Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 8. 2019 č. j. 14 Co 250/2019 - 132 rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. Konstatoval, že na posuzovaný případ sice nedopadá § 98 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, nýbrž § 77 odst. 9 téhož zákona, nicméně vzhledem k tomu, že šikanózní jednání spočívalo v rozhodnutí služebního funkcionáře, není dána pravomoc civilního soudu. Podle § 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů rozhoduje ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů ředitel bezpečnostního sboru. 6. Ředitel Krajského ředitelství policie Zlínského kraje se závěry civilních soudů nesouhlasil a podal návrh na zahájení řízení o negativním kompetenčním sporu. V rámci tohoto řízení navrhovatel dospěl k závěru, že § 77 odst. 9 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, jehož výklad je pro rozhodnutí kompetenčního sporu významný, je v rozporu s ústavním pořádkem, a proto řízení usnesením ze dne 17. 1. 2022 č. j. Konf 13/2020-21 přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu k posouzení. II. Argumentace navrhovatele 7. Navrhovatel ve svém podání Ústavnímu soudu uvádí, že se neztotožňuje se závěrem Ústavního soudu o systémové podjatosti služebních funkcionářů vyjádřeným v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/19 ze dne 30. 6. 2020 (N 139/100 SbNU 523). Argumentuje, že případná podjatost služebního funkcionáře je standardně řešitelná postupem podle § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, což opírá o usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2012 č. j. 1 As 89/2010-119, publ. pod č. 2802/2013 Sb. NSS., týkajícího se rizika systémové podjatosti zaměstnanců územního samosprávného celku při vydávání rozhodnutí, jež se daného celku dotýkají. Nesouhlas se závěry Ústavního soudu ve výše citovaném nálezu dále opírá o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2012 sp. zn. 30 Cdo 725/2011, dle kterého pouhá skutečnost, že je soudem projednávána věc náhrady nemajetkové újmy, která měla být způsobena nesprávným úředním postupem téhož soudu, nezakládá důvod k vyloučení soudce z rozhodnutí věci z důvodu podjatosti. Navrhovatel rovněž odkazuje na Závazný pokyn policejního prezidenta č. 75 ze dne 12. 4. 2013, dle kterého pravomoc rozhodovat o právu příslušníka sboru na náhradu škody nemá služební funkcionář, který má personální pravomoc ve věcech služebního poměru, nýbrž jeho náměstek pro ekonomiku. Nemůže tedy dle navrhovatele dojít k situaci, že by o nároku na náhradu újmy způsobené vydáním nezákonného rozhodnutí rozhodoval tentýž služební funkcionář, který rozhodnutí vydal. Závěrem navrhovatel konstatuje, že i pokud by ve věci rozhodoval tentýž služební funkcionář, je právo žalobce na soudní ochranu dostatečně chráněno přezkumem ve správním soudnictví. 8. K protiústavnosti napadeného zákonného ustanovení navrhovatel konstatuje, že dané ustanovení svěřuje pravomoc k rozhodování o náhradě újmy způsobené diskriminací, jež je založena na rozhodnutí služebního funkcionáře, služebnímu funkcionáři, který rozhodnutí vydal, což je dle navrhovatele v rozporu se závěry Ústavního soudu vyjádřenými ve výše citovaném nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/19. Pro úplnost navrhovatel dodává, že ústavně konformní výklad předmětného zákonného ustanovení neexistuje. Dle navrhovatele nelze v zájmu zachování právní jistoty přijmout závěr, že diskriminace je pokračujícím skutkem, u něhož nehraje roli, že byl dílem realizován rozhodnutím služebního funkcionáře. Rozdělení žalobního nároku na nároky dva, tj. újmu způsobenou diskriminačním jednáním jiným, než rozhodnutím služebního funkcionáře, a újmu způsobenou diskriminačním jednáním spočívajícím v rozhodnutí služebního funkcionáře, přičemž o každém nároku by rozhodoval jiný orgán, je přístupem nesystémovým, a tedy porušujícím princip právní jistoty adresátů právních norem. 9. V doplnění návrhu ze dne 6. 1. 2023 navrhovatel upozorňuje, že otázka možné systémové podjatosti služebního funkcionáře je významná i pro posouzení věci vedené u navrhovatele pod sp. zn. Konf 23/2021. III. Vyjádření účastníků a vedlejších účastníků k obsahu návrhu 10. Ústavní soud podle § 69 zákona o Ústavním soudu vyzval Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České rep