Pl.ÚS 40/95 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 40/95 ze dne 17. 4. 1996 123/1996 Sb. N 30/5 SbNU 249 Vyhláška Městské části Brno-střed o užívání nám. Svobody - pravomoc statutárních měst vydávat obecně závazné vyhlášky   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení vyhlášky č. l/93, vydané Městskou částí Brno-střed, o zvláštním režimu užívání veřejného prostranství náměstí Svobody, t a k t o : Obecně závazná vyhláška Městské části Brno-střed č. 1/93 o zvláštním režimu užívání veřejného prostranství náměstí Svobody, přijatá Zastupitelstvem městské části dne 20. 10. 1993, se z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. O d ů v o d n ě n í : I. Dne 15. 12. 1995 obdržel ÚS ČR návrh, který podepsalo celkem 32 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a ve kterém je požadováno zrušení vyhlášky č. 1/93, kterou přijalo Zastupitelstvo městské části Brno - střed dne 20. října l993, s odvoláním na ust. § 36 odst. 1 písm. f) zákona č. 367/1990 Sb., o obcích. Vyhláška má čtyři články, které znějí takto: Článek 1 Obecná ustanovení 1. Tato vyhláška upravuje režim využívání veřejného prostranství náměstí Svobody obyvateli města a jeho návštěvníky jako klidové zóny a jejich ochranu před nežádoucími aktivitami. 2. Veřejným prostranstvím náměstí Svobody se rozumí vlastní plocha náměstí včetně nástupů do přilehlých objektů (pasáže, vchody) a přilehlých ulic do hloubky 10 metrů. 3. Nežádoucí aktivitou v této lokalitě se rozumí hlučná veřejná shromáždění, reklamní a komerčně zaměřené akce vyjma akcí pořádaných pro humanitární účely, doprovázené hudebními produkcemi, nebo jiné akce narušující běžný provoz v tomto prostoru. 4. V tomto prostoru mohou být výjimečně pořádány kulturní a politické akce schválené orgány města nebo Městské části Brno střed. Článek 2 Povinnosti právnických a fyzických osob 1. Právnické a fyzické osoby hodlající uspořádat veřejné shromáždění v prostoru jehož se týká tato vyhláška jsou povinny tuto skutečnost ohlásit v termínu dle příslušných předpisů. 2. V případě, že jejich záměr odporuje této vyhlášce, ÚMČ Brno střed určí pro jeho konání vhodnou náhradní lokalitu. 3. Náhradní lokality jsou určeny přílohou této vyhlášky. Článek 3 Kontrolní činnost Kontrolu nad dodržováním této vyhlášky provádí orgány ÚMČ Brno střed. Policie ČR a Městské policie. Článek 4 Sankce Přestupky proti této vyhlášce budou postihovány dle platných právních předpisů. Vyhláška je podepsána starostou městské části Mgr. P.R. II. Navrhovatelé vytýkají napadené vyhlášce především to, že v rozporu s čl. l9 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina", jakož i v rozporu s kogentními ustanoveními zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, předem vylučuje konání shromáždění na určitém veřejném prostranství. Přesto, že se snaží vyvolat dojem, že se vztahuje zejména na "hlučná veřejná shromáždění" a jiné podobné akce, považují navrhovatelé za nesporné, že vyhláška konkludentně zahrnuje i veškerá shromáždění přípustná podle zákona o právu shromažďovacím, tedy i pouliční průvody a manifestace svolané k využití svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod. Shromažďovací právo je zaručeno každému a může být omezeno jen zákonem. Shromáždění nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy (čl. l9 odst. 2 poslední věta Listiny) ani státního orgánu (§ 1 odst. 4 zákona o právu shromažďovacím). Tím spíše pak je, podle názoru navrhovatelů, vyloučeno, aby svolavateli byla předem navržena jiná lokalita, jestliže jeho "záměr odporuje vyhlášce". Zákon o právu shromažďovacím vyžaduje pouze oznámení "účelu shromáždění". Navrhovatelé dále uvádějí, že podle zákona lze shromáždění konat na všech veřejných prostranstvích, s výjimkou stometrového okruhu budov zákonodárného sboru a Ústavního soudu, resp. od míst, kde tyto orgány jednají, a zřejmě i s výjimkou míst, na která se vztahuje omezení svobody pohybu podle čl. 14 odst. 3 Listiny (vojenské újezdy, ochrana přírody apod.). Marginálně ještě poznamenávají, že vyhláška, v rozporu se zákonem, ze subjektů oprávněných svolat shromáždění vylučuje skupinu osob. Podle názoru navrhovatelů tedy Zastupitelstvo městské části Brno-střed upravilo vyhláškou "zvláštní režim" využívání veřejného prostranství - náměstí Svobody - pro veřejná shromáždění. To však lze podle čl. l9 Listiny učinit jen zákonem, nikoliv na základě zákona. Na tom nic nemění ani zákon č. 279/1995 Sb., který zákon o obcích doplnil o ust. § 17, podle kterého obec může obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci, lze vykonávat pouze na místech a v čase vyhláškou určených, případně stanovit, že na některých veřejně přístupných místech v obci jsou takové činnosti zakázány. Bez ohledu na důvodovou zprávu k této novele, ve které se argumentuje prostitucí, nelze výkon práva pokojně se sdružovat považovat za činnost, kterou by bylo možné regulovat podzákonnými právními předpisy. S odvoláním na výše uvedené argumenty, jakož i s ohledem na právní názory, které Ústavní soud ČR vyslovil ve svých nálezech Pl. ÚS 26/93, Pl. ÚS 5/93 a Pl. ÚS 17/94, zastávají stěžovatelé názor, že předmětnou vyhlášku je nutno zrušit, neboť při jejím vydání byla porušena ústavní kompetence, resp. nebyla vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence. III. Ve vyjádření k návrhu skupiny poslanců, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 5. 2. 1996, se především konstatuje, že předmětná vyhláška byla zastupitelstvem městské části přijata potřebnou většinou poslanců, což je doloženo ověřeným zápisem ze zasedání dne 20. lO. 1993. Ve smyslu ust. čl. 72/1 Statutu města Brna byla tato vyhláška projednána v Radě města Brna a účinnosti nabyla dne 15. 11. 1993. Dále pak se ve vyjádření uvádí, že dne l8. 5. 1994 projednalo zastupitelstvo městské části pozastavení této vyhlášky a posoudilo korespondenci mezi MV ČR, městem Brnem a starostou Městské části Brno-střed. Usnesení zní tak, že zastupitelstvo městské části podporuje další existenci této vyhlášky. Z přiloženého zápisu o zasedání Zastupitelstva města Brna ve dnech 31. 5. - 1. 6. 1994 (str. 9) pak vyplývá, že návrh na zrušení vyhlášky MČ Brno - střed č. 1/1993, který předložil primátor H., nezískal potřebný počet hlasů. K vlastnímu obsahu a smyslu napadené vyhlášky se ve vyjádření zejména uvádí, že byla vydána na základě četných stížností a peticí občanů, v zájmu ochrany klidu, bezpečnosti občanů a pořádku. Při vydávání této vyhlášky se zastupitelstvo opíralo o právní názor, že pokud ust. § 8 zákona č. 84/1990 Sb. dává národnímu výboru právo, aby s ohledem na místní podmínky nebo na veřejný pořádek navrhl svolavateli jiné místo nebo jinou dobu konání shromáždění, pak předmětná vyhláška, která pouze negativně vymezuje nežádoucí aktivity, v žádném případě nezasahuje do práva občanů shromažďovat se a není tedy ani v rozporu s čl. l9 Listiny. Zastupitelstvo vycházelo při vydání vyhlášky z toho, že veřejné shromáždění je obecní záležitostí veřejného pořádku tak, jak má na mysli ust. § 14 odst. 1 písm. o) zákona o obcích. Tento výklad pak podporuje i poslední novela tohoto zákona, konkrétně pak § 17 zákona č. 279/1995 Sb. Z doplňujícího sdělení Městské části Brno - střed vyplývá, že vyhláška č. 1/1993 o zvláštním režimu užívání veřejného prostranství náměstí Svobody byla vyvěšena zákonem předepsaným způsobem. Ze Statutu města Brna, který byl k tomuto vyjádření přiložen, pak vyplývá (čl. 72), že městská část může vydávat obecně závazné vyhlášky s místní působností v samostatné i přenesené působnosti, avšak Zastupitelstvu města Brna přísluší oprávnění vyhlášku vydanou v samostatné působnosti zrušit, odporuje-li vyhlášce města Brna. Odporuje-li obecně závazným předpisům, pak město postupuje podle § 62 odst. 4 a 5 zákona o obcích. Z kopie dopisu náměstka ministra vnitra ČR Ing. V. Z. ze dne 30. 6. 1994, č. j. I/s-MS-528/94, Ústavní soud zjistil, že výkon předmětné vyhlášky č. 1/93 byl Ministerstvem vnitra na základě ustanovení § 62 odst. 4 zákona o obcích pozastaven. IV. Podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je úkolem Ústavního soudu posoudit obsah právního předpisu z hlediska jeho souladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy a se zákony, a dále zjistit, zda byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 367/1990 Sb., o