Pl.ÚS 40/97 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 40/97 ze dne 2. 9. 1998 223/1998 Sb. N 96/12 SbNU 27 Diferenciace přídavků na děti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Plénum Ústavního soudu rozhodlo dne 2. září 1998 ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, zastoupených RSDr. J. Š., na zrušení a změnu některých ustanovení § 17 a § 18 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., takto: Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Dne 7. listopadu 1997 podala skupina 72 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky návrh na zrušení ustanovení čl. I. bodu 16. zákona č. 242/1997 Sb., v té části, kterou se mění ustanovení § 17 a § 18 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a to dnem 1. října 1997. Provedenou novelizací byl mimo jiné nově upraven přídavek na dítě v § 17 až § 19 zákona č. 117/1995 Sb. a tato ustanovení novely podle jejího čl. VIII. nabyla účinnosti dnem 1. října 1997. Nové ustanovení § 19 se dotýká jen výplaty přídavků na dítě a nemá vliv na materiální ustanovení § 17 a § 18; předložený návrh se proto na ně nevztahuje. Skupina poslanců ve svém návrhu uvádí, že nová zákonná úprava přídavku na dítě je v rozporu zejména s ustanoveními čl. 32 odst. 1 ve spojení s čl. 1 a čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, která zaručují rovnost všech dětí v právech a jejich stejnou zvláštní ochranu bez jakéhokoliv rozdílu, včetně majetkového a jiného postavení. Kromě toho je i v rozporu s čl. 3 odst. 1, čl. 26 až čl. 28 a čl. 41 Úmluvy o právech dítěte (č. 104/1991 Sb.), jakož i s ustanovením čl. 5 odst. 2, čl. 10 a čl. 11 odst. 1 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (č. 120/1976 Sb.). Skupina poslanců současně upozorňuje, že tato úprava není v souladu ani s Evropskou sociální chartou, kterou Česká republika zatím neratifikovala. Podrobnější argumentaci věnovala skupina poslanců zejména čl. 41 Úmluvy o právech dítěte, kde je zakotvena zásada nabytých práv, takže smluvní strana nesmí zrušit nebo omezit práva, která uznávala na základě vnitrostátního práva nebo mezinárodní smlouvy, pokud tato práva více než Úmluva o právech dítěte napomáhají uskutečnění práv dítěte. Podle této zásady jsou smluvní státy povinny přijímat opatření k postupnému zvyšování životní úrovně dětí a k pomoci rodičům a jiným osobám, které se starají o děti; nejsou však oprávněny dosaženou sociální a finanční pomoc snižovat (čl. 26 až 28 Úmluvy). Ústavní soud ve svém nálezu, vyhlášeném ve Sbírce zákonů pod č. 103/1997, vyslovil právní názor, že rovněž zákonodárný orgán je zavázán přímo použít ustanovení čl. 3 odst. 1 Úmluvy, podle něhož zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí. Pokud jde o citovaný Pakt, je Česká republika vázána přijímat opatření pro ochranu a pomoc všem dětem, neustále zlepšovat životní podmínky rodin a zachovávat nabytá práva. Přípisem ze dne 6. 2. 1998 skupina poslanců zpřesnila formulaci textu ustanovení, jehož se její návrh týká, takto: "Dnem 1. října 1997 se zrušují tato ustanovení zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění některých dalších zákonů: a) ustanovení § 17 odst. 1, část ustanovení § 17 odst. 2 znějící "po 31. prosinci 1998" a označení odstavce 2, b) ustanovení § 18 odst. 1, část ustanovení § 18 odst. 2 znějící "podle § 17 odst. 2" a označení odstavce 2." II. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení § 17 a § 18 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 117/1995 Sb., podala podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR a § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, skupina sedmdesátidvou poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kteří ze svých řad pověřili zastupováním v řízení před Ústavním soudem doc. RSDr. J. Š., který též ověřil správnost jejich podpisů. Po zjištění, že neexistují důvody ani pro odmítnutí návrhu ve smyslu § 43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ani pro zastavení řízení podle § 67 téhož zákona, byl návrh v souladu s ustanovením § 69 citovaného zákona zaslán Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky s výzvou k vyjádření. V rámci zajišťování listinných důkazů ve smyslu § 42 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, si Ústavní soud vyžádal stanovisko ministra práce a sociálních věcí. Podle § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. poté Ústavní soud zjišťoval, zda zákon č. 242/1997 Sb., jehož protiústavnost, pokud jde o změnu ustanovení § 17 a § 18 zákona č. 117/1995 Sb., navrhovatelé namítají, byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Zjistil, že zákon č. 242/1997 Sb. byl schválen potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 5. září 1997, jakož i potřebnou většinou senátorů Senátu Parlamentu České republiky dne 17. září 1997, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl řádně vyhlášen. Pokud jde o právní úpravu k 1. lednu 1993, byly přídavky na děti přiznávány všem dětem jednotně, bez ohledu na majetkové a jiné poměry podle zákona č. 88/1968 Sb. a zákona č. 95/1968 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako forma společenské péče o rodiny s nezaopatřenými dětmi. Uvedená úprava byla změněna zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. V něm byl přídavek na dítě koncipován jako právní nárok jednotlivého nezaopatřeného dítěte a přídavky se poskytovaly diferencovaně ve zvýšené výměře (§ 18 písm. a) nebo v základní výměře (§ 18 písm. b) nebo ve snížené výměře (§ 18 písm. c) v závislosti na osobní potřebě dítěte a na výši rozhodného příjmu v rodině. Rozhodný příjem v rodině a osobní potřeba dítěte se stanovila podle § 4 a § 8 zákona č. 117/1995 Sb. a podle zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění pozdějších předpisů. Poté zákonem č. 242/1997 Sb. byla, pokud jde o nároky na přídavek na dítě do 31. prosince 1998, zrušena kategorie přídavků ve snížené výměře a byla provedena změna podmínek pro výplatu přídavků ve zvýšené výměře a v základní výměře. Pro dobu po 31. 12. 1998 byla prohloubena diferenciace přídavků ve zvýšené, základní a snížené výměře. Podle názoru skupiny poslanců nová ustanovení § 17 a § 18 v zákoně č. 242/1997 Sb. jednak ruší nabytá práva značného počtu dětí v sociální oblasti v rozporu se zásadou rovnosti všech dětí v právech podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i se zásadou jejich rovnosti před zákonem bez jakékoli diskriminace (včetně majetkového původu) podle čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a rovnosti v právech bez jakékoli diskriminace (včetně majetku a postavení jejich rodičů nebo zákonných zástupců) podle čl. 2 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Pokud jde o návrh, aby Ústavní soud zrušil napadená ustanovení dnem 1. října 1997, má skupina poslanců za to, že takové zrušení není v rozporu se zákazem retroaktivity zákonů, neboť nejde o zpětné zrušení nároků, ale o jejich restituci, přičemž zrušení k jinému pozdějšímu datu by bylo legalizováním neústavního stavu a dostalo by se do rozporu s čl. 1 Ústavy ČR. V této souvislosti se skupina poslanců dovolává nálezu Ústavního soudu ČSFR ze dne 18. 10. 1992, sp. zn. Pl. ÚS 22/92 (částka 96/1992 Sb.) a právního názoru, že "je jistě věcí státu, aby v zájmu zajištění svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat zcela libovolně. Musí tu prokázat, že tak činí ve veřejném zájmu a pro veřejné blaho. Kritéria, podle nichž takové odůvodnění činí, přitom musí být objektivní, a to právě pro danou oblast." Žádná taková kritéria resortním ministerstvem, vládou ani Poslaneckou sněmovnou nebyla prokazována ani prokázána. III. Pokud jde o stanoviska k návrhu předloženému skupinou poslanců, která byla vyžádána Ústavním soudem, je třeba konstatovat, že Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky jako účastník řízení ve svém vyjádření ze dne 27. 4. 1998, podepsaném předsedou Poslanecké sněmovny ing. M. Z., vycházela z toho, že zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, je jedním ze základních zákonů pro realizaci sociální reformy v České republice. Rodiny a občané si zabezpečují co nejširší ok