Pl.ÚS 41/05 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 41/05 ze dne 14. 5. 2007 Vypořádání SJM k členskému podílu v bytovém družstvu   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové (soudkyně zpravodajka) a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Okresního soudu v Hradci Králové na zrušení ustanovení části ustanovení § 143 odst. 2 ve slovech " s výjimkou bytových družstev" a ustanovení § 703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 2. září 2005, s odkazem na čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 68 odst. 3 (správně § 64 odst. 3) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se Okresní soud v Hradci Králové, za který jedná soudce Mgr. B. B. (dále jen "navrhovatel"), domáhal zrušení části ustanovení § 143 odst. 2 vztahující se k bytovým družstvům a ustanovení § 703 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"). Předmětný návrh podal navrhovatel v souvislosti s rozhodováním v řízení vedeném pod sp. zn. 9 C 39/2002. Ústavní soud z připojeného spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 C 39/2002 zjistil, že žalobou podanou u Okresního soudu v Hradci Králové dne 19. února 2002 se žalobkyně Iveta Kociánová domáhá vypořádání společného jmění manželů po rozvodu manželství. V žalobě uvedla, že s žalovaným Ing. F. M. nejsou schopni uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manželů, k faktickému rozdělení movitých věcí již došlo a jedinou a podstatnou položkou, kterou je třeba vypořádat je hodnota členského podílu družstevního bytu o velkosti 3 + 1 s přísl. situovaného v 7. nadzemním podlaží domu č.p. 1565 v H. (dále jen "byt 3 + 1"), který účastníci nabyli za trvání manželství. V průběhu jednání I. K. rozšířila žalobu o vypořádání zůstatků na dvou vkladních knížkách, sporožirovém účtu a účtech stavebního spoření na jména dětí účastníků, kterou soud prvního stupně připustil. Usnesením ze dne 11. prosince 2002, č. j. 9 C 39/2002-32 pak Okresní soud v Hradci Králové spojil ke společnému projednání probíhající řízení o vypořádání společného jmění manželů s řízením vedeným stejným soudem pod sp. zn. 9 C 266/2002 o zrušení práva společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu 1 + 1 situovaném v 1. podlaží domu č.p. 460 v H. (dále jen "byt 1 + 1") s tím, že obě řízení budou nadále vedena pod sp. zn. 9 C 39/2002. Společná členská práva a povinnosti k bytu 1 + 1 vznikly účastníkům taktéž za trvání manželství, a to v souvislosti s nabytím dědictví I. K. po svém otci. Okresní soud v Hradci Králové částečným rozsudkem ze dne 11. června 2003, č. j. 9 C 39/2002-44, zrušil společný nájem účastníků k bytu 1 + 1 s tím, že jeho výlučným nájemcem a členem družstva se stává I. K. Proti tomuto rozsudku podala I. K. odvolání. Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. března 2004, č. j. 19 Co 670/2003-62, napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Okresní soud v Hradci Králové poté rozsudkem ze dne 14. ledna 2005, č. j. 9 C 39/2002-90, rozhodl ve výroku I. tak, že výlučným vlastníkem členského podílu ve vztahu k bytu 3 + 1 se stává Ing. F. M. Ve výroku II. uložil okresní soud Ing. M. povinnost zaplatit I. K. vypořádací podíl ve výši 200.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výrocích III. až V. pak rozhodl o nákladech řízení. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podal odvolání Ing. F. M. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. května 2005, č. j. 21 Co 157/2005-114, napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uložil soudu prvního stupně zjistit obvyklou cenu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu ve vztahu k bytu 1 + 1 zadáním vyhotovení znaleckého posudku a provedení vypořádání společného jmění účastníků k hodnotám, které účastníci učinili předmětem vypořádání. Při rozhodování o vypořádání hodnot těchto práv a povinností spojených jednak s bytem 3 + 1 a jednak s bytem 1 + 1 v rámci vypořádání společného jmění manželů uložil okresnímu soudu přihlédnout v souladu s ustanovením § 149 odst. 3 občanského zákoníku k zásluze I. K. o nabytí členských práv a povinností k bytu 1 + 1. Navrhovatel v návrhu uvedl, že nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, neboť pokud jeden z manželů nabyl členský podíl v bytovém družstvu za trvání manželství a společného soužití manželů, pak oběma manželům vzniklo právo společného nájmu bytu a právo společného členství v družstvu, přičemž oba manželé mají v družstvu naprosto totožná práva a povinnosti ve vztahu k tomuto bytu. Navrhovatel totiž nepovažuje členský podíl k bytu 1 + 1 bytu za hodnotu společnou oběma účastníkům a v rámci řízení o vypořádání jejich společného jmění manželů jej ani nevypořádal. Navrhovatel má tak za to, že práva Ing. F. M. k bytu 1 + 1 nelze považovat za ekvivalentní právům I. K. k bytu 3 + 1, neboť v případě bytu 3 + 1 je členský podíl k němu náležící ve společném jmění manželů, zatím co v případě bytu 1 + 1 je náležící členský podíl výlučným vlastnictvím I. K. Navrhovatel tedy spatřuje rozpor mezi úpravou nabývání dědictví a ochrany vlastnictví a ustanovením § 703 odst. 2 občanského zákoníku, respektive posledními slovy ustanovení § 143 odst. 2 občanského zákoníku, a to ve vztahu k tomu z manželů, který získal práva k družstevnímu bytu jakkoli jinak, než za prostředky získané společně s druhým z manželů, které náležely do jejich společného jmění manželů. Navrhuje proto, aby ve vztahu k osobám v tomto postavení bylo ustanovení § 703 odst. 2 občanského zákoníku zrušeno, resp. jeho aplikovatelnost vůči nim byla vyloučena odpovídající výjimkou pro rozpor s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Podle názoru navrhovatele pak lze v širším kontextu spatřovat i rozpor s ustanovením § 143 odst. 2 občanského zákoníku, a to ve vztahu k právům a povinnostem v bytových družstvech v návaznosti na čl. 1 Listiny a mělo by být zrušeno i toto ustanovení. II. Ústavní soud se ve smyslu ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nejprve zabýval způsobem přijetí a vydání napadených ustanovení. Ustanovení § 143 odst. 2 občanského zákoníku bylo zařazeno do civilního kodexu jako součást systémové revize majetkového společenství manželů zákonem č. 91/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen "zákon č. 91/1998 Sb."), s účinností od 1. srpna 1998. Ustanovení § 703 odst. 2 občanského zákoníku bylo do civilního kodexu zařazeno tzv. velkou novelou občanského zákoníku účinnou od 1. ledna 1992 (čl. I bod 109 zákona č. 509/1991 Sb., kterým se mění, doplňuje a upravuje občanský zákoník). Ústavní soud konstatoval, že oba citované zákony byly přijaty ústavně konformním legislativním postupem, byly podepsány příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášeny ve Sbírce zákonů. Text ustanovení § 143 odst. 2 a § 703 odst. 2 občanského zákoníku zní takto: § 143 odst. 2: Stane-li se jeden z manželů za trvání manželství společníkem obchodní společnosti nebo členem družstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů družstva, účast druhého manžela na této společnosti nebo družstvu, s výjimkou bytových družstev. § 703 odst. 2: Vznikne-li jen jednomu z manželů za trvání manželství právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manžely i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně. III. Jak vyplývá z obsahu návrhu, důvodem k jeho podání byla skutečnost, že podle názoru navrhovatele aplikace napadených ustanovení by za určitých okolností vedla k porušení relevantních ustanovení ústavního pořádku, pokud jde o principy ochrany vlastnictví a rovnosti (čl. 1 a čl. 11 Listiny). Vytýkaná neústavnost napadených ustanovení pro jejich rozpor s ústavním pořádkem je pak nastíněna jen zcela obecně pro rozpor mezi úpravou nabývání dědictví a ochrany vlastnictví a v porovnání ekvivalentních forem zajišťování bytových potřeb formou družstevního a vlastnického bydlení. Ústavní soud dospěl k závěru, že v konkrétní věci se nejedná o problém řešitelný na úrovni ústavního práva, nýbrž jde o problematiku řešitelnou podústavním právem na úrovni obecných soudů. Ústavní soud se podaným návrhem zabýval v celém jeho kontextu a má za to, že navrhovatel nerespektuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. května 2005, č. j. 21 Co 157/2005-114, kterým mu bylo uloženo mimo jiné v rámci vypořádání společného jmění manželů přihlédnout v souladu s ustanovením § 149 odst. 3 občanského zákoníku k zásluze I