Pl.ÚS 42/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 42/17 ze dne 17. 4. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje), Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. Milana Marka, MBA, zastoupeného Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2017, č. j. Vol 47/2017-86, a proti sdělení Státní volební komise č. 352/2017 Sb., o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 20. a 21. října 2017, spojené s návrhem na zrušení § 26, § 48, § 50 odst. 1 až 3 a § 87 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, o návrhu stěžovatele na vyslovení podjatosti soudce Jana Musila, takto: Soudce Jan Musil není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 42/17. Odůvodnění: I. Stěžovatel se v řízení o ústavní stížnosti, vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. Pl. ÚS 42/17, domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2017, č. j. Vol 47/2017-86, a sdělení Státní volební komise č. 352/2017 Sb., o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 20. a 21. října 2017 a navrhuje, aby Ústavní soud zrušil § 26, § 48, § 50 odst. 1 až 3 a § 87 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen "volební zákon"). Společně s ústavní stížností stěžovatel vznesl námitku podjatosti soudce Ústavního soudu Jana Musila. Podjatost jmenovaného soudce spatřuje stěžovatel v tom, že Jan Musil byl členem senátu Ústavního soudu, který rozhodoval o návrzích vedených pod sp. zn. Pl. ÚS 57/06 a III. ÚS 663/06, ve věcech právní úpravy volebního zákona, přičemž v těchto věcech byla vydána odmítavá usnesení, kterými Ústavní soud podle stěžovatele porušil vázanost názorem vysloveným v nálezu ze dne 6. 2.2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000. Z uvedeného stěžovatel dovozuje, že případné vyhovění jeho návrhu na zrušení některých ustanovení volebního zákona by stavělo Jana Musila do "velmi nepříznivého světla", a z toho důvodu má být pro podjatost z rozhodování věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 42/17 vyloučen. Z ustanovení § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyplývá, že soudce je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Podle ustanovení § 36 odst. 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu. Z ustanovení § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu plyne, že jde-li o rozhodování v plénu, rozhoduje o vyloučení soudce plénum; soudce, jehož se rozhodování o vyloučení týká, nehlasuje. Soudce Ústavního soudu Jan Musil se k námitce stěžovatele vyjádřil dne 21. 3. 2018 tak, že se necítí být podjatý, neboť nemá ke stěžovateli či jeho zástupci, jakož i jiným účastníkům řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 42/17, žádný osobní vztah a z faktu, že se podílel jako soudce na rozhodování ve věcech sp. zn. Pl. ÚS 57/06 a III. ÚS 663/06, nelze dovodit existenci jakéhokoli vztahu ke stěžovateli nebo k nynější věci. Plénum Ústavního soudu vzalo v úvahu vyjádření soudce Jana Musila a tvrzení stěžovatele, uvedená ve vznesené námitce podjatosti, a dospělo k závěru, že soudce Jan Musil není v řízení o ústavní stížnosti podjatý. Ze skutečnosti, že jmenovaný soudce v minulosti rozhodoval jako soudce Ústavního soudu ve věcech ústavní konformity právní úpravy volebního zákona, nelze jakkoliv dovodit jeho podjatost v nyní projednávané věci. Postup či rozhodnutí soudce Ústavního soudu, učiněné ve věci jiných návrhů podaných k Ústavnímu soudu, nelze považovat za jeho poměr k nyní projednávané věci ve smyslu § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu. Poměr k věci je nutno chápat jako osobní vztah k výsledku jednání a nelze jej interpretovat tak, že rozhodnutí soudce v obdobné věci, s nímž stěžovatel nesouhlasí, představuje důvod k vyloučení soudce z rozhodování o ústavní stížnosti stěžovatele (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1187/15 ze dne 22. 12. 2015, usnesení sp. zn. II. ÚS 896/17 ze dne 16. 5. 2017 a sp. zn. Pl. ÚS 47/17 ze dne 9. 1. 2018). Protože plénum Ústavního soudu neshledalo existenci zákonem předvídaných důvodů podle § 36 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu, rozhodlo, že soudce Ústavního soudu Jan Musil není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 42/17. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 17. dubna 2018 Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu