Pl.ÚS 44/95 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 44/95 ze dne 26. 3. 1996 109/1996 Sb. N 20/5 SbNU 165 Výhláška města Nové Paky o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud České republiky rozhodl dne 26. března 1996 v plénu ve věci návrhu skupiny 31 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení obecně závazné vyhlášky města Nové Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Nové Paky, takto: Vyhláška města Nové Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Nové Paky se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: Skupina 31 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR navrhla, aby Ústavní soud České republiky zahájil řízení o zrušení vyhlášky města Nové Paky ze dne 25. 10. 1994 o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Nové Paky. Znění napadené vyhlášky je následující: "Město Nová Paka vydává vyhlášku o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Nové Paky I. Komunistická, nacistická a fašistická propaganda se na území města zakazuje. II. Komunistickou, nacistickou a fašistickou propagandou se rozumí: a) Požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku b) Užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci c) Zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí představovala III. Vyhláška nabývá účinnosti patnáctým dnem, následujícím po dni jejího vyhlášení, tj. dne 9. listopadu 1994 V Nové Pace dne 25. 10. 1994 Ve svém návrhu, podaném podle § 64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, skupina poslanců uvádí, že oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech samostatné působnosti obce je sice zakotveno v článku 104 odst. 3 Ústavy ČR, současně je však omezeno působností, která může být stanovena jen zákonem (článek 104 odst. 1 Ústavy). Tímto zákonem je v prvé řadě zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, v jehož ustanovení § 13 odst. 2 se uvádí, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí jen zákony a obecně závaznými právními předpisy, vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Podle § 16 odst. 2 tohoto zákona musí být obecně závazné vyhlášky v souladu se zákony a uvedenými právními předpisy. Nové ustanovení § 17 zákona o obcích, ve znění zákona č. 279/1995 Sb., rozšiřuje pravomoc obcí obecně závaznou vyhláškou omezovat nebo zakazovat činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek na některých veřejně přístupných místech v obci. Tato rozšířená pravomoc se však vztahuje jen na místní záležitosti veřejného pořádku [podle § 14 odst. 1 písm. o)], a je tedy nesporné, že "činností" ve smyslu nového znění § 17 není výkon práva "vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu" [článek 17 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Podle článku 17 odst. 4 Listiny mohou být svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezeny jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Jde o právo, korespondující s článkem 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jež může být omezeno jen zákonem ve speciálních případech [podle odst. 3 písm. a) a b) citovaného článku]. Takové právo na svobodu projevu garantuje též ustanovení článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s tím, že výkon tohoto práva může být omezen jen zákonem a jen za podmínek, stanovených v odst. 2 tohoto článku. Svou pružnou dikcí zasahuje napadená vyhláška rovněž do práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, chráněného bez jakéhokoli omezení ustanovením článku 34 odst. 1 Listiny. Napadená vyhláška je dále v rozporu s ustanovením článku 2 odst. 4 Ústavy ČR a článku 2 odst. 3 Listiny, podle nichž každý může činit to, co není zakázáno zákonem (nikoli podzákonným právním předpisem), a nesmí být nucen činit něco, co neukládá zákon. Jde též o rozpor s ustanovením článku 4 odst. 1 Listiny, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Napadenou vyhláškou města Nové Paky byla tedy porušena zejména ustanovení článku 2 odst. 4 a článku 104 Ústavy ČR, ustanovení článku 2 odst. 2 a 3, článku 4 odst. 1 a 2, článku 17 odst. 1, 2 a 4 a článku 34 Listiny, ustanovení § 13 odst. 2 a § 16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ustanovení článku 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, jakož i ustanovení článku 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Z uvedených důvodů skupina poslanců navrhuje zrušení napadené vyhlášky. Město Nová Paka ve vyjádření starosty města z 11. 1. 1996 uvedlo, že podnět k vydání výše uvedené vyhlášky byl iniciován místní organizací Konfederace politických vězňů. Návrh vyhlášky byl předložen městské radě k projednání dne 15. 9. 1994 a doporučen k projednání na veřejném zasedání městského zastupitelstva, které dne 25. 10. 1994 znění vyhlášky schválilo. Podle ustanovení § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle článku 10 Ústavy, popř. zákony, jedná-li se o jiný právní předpis, a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru ze zápisu z 5. jednání městského zastupitelstva, konaného dne 25. 10. 1994 v Nové Pace, Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla schválena při uvedeném jednání hlasy 18 členů z celkového počtu 19 přítomných členů, přičemž 1 člen se zdržel hlasování. Vzhledem k tomu, že městské zastupitelstvo má celkem 23 členů, lze konstatovat, že napadená vyhláška byla přijata kvalifikovaným způsobem (§ 38 odst. 5 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vyhláška byla řádným způsobem vyvěšena na úřední desce Městského úřadu v Nové Pace dne 26. 10. 1994 a sejmuta dne 10. 11. 1994, takže nabyla účinnosti dne 9. 11. 1994 (§ 16 odst. 3, 4 citovaného zákona). Ústavní soud má proto za to, že napadený předpis byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem. Podle názoru Ústavního soudu nebyla však napadená vyhláška přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence. Ústava stanoví v tomto směru v článku 79 odst. 3, že orgány územní samosprávy, stejně jako ministerstva a jiné správní úřady, mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Vzhledem k zařazení tohoto článku do hlavy třetí, upravující moc výkonnou, lze mít za to, že obec zde vykonává státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony. Naproti tomu článek 104 Ústavy, v jehož odstavci 3 se stanoví, že zastupitelstva mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky, je zařazen do hlavy sedmé o územní samosprávě. V zákoně ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, je uvedená pravomoc orgánů územní samosprávy vydávat normativní právní akty rozvedena v hlavě druhé s názvem "Působnost obce", a to tak, že jde o působnost samostatnou (§ 13 a násl. zákona) nebo o působnost přenesenou (§ 21 a násl. zákona). Vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech, náležejících do přenesené působnosti, může obec pouze na základě zmocnění v zákoně a jeho mezích (§ 24 odst. 1 zákona). O takový případ vydání obecně závazné vyhlášky v rámci přenesené působnosti v projednávané věci evidentně nejde. Ústavní soud se proto zabýval dále otázkou, zda napadenou vyhlášku lze považovat za obecně závaznou vyhlášku ve věcech, náležejících do samostatné působnosti obce [§ 14 odst. 1 písm. i) zákona]. Samostatná působnost obce je upravena v ustanovení § 14 citovaného zákona, a to tak, že v odst. 1 tohoto ustanovení jsou jednotlivé činnosti, patřící do samostatné působnosti obce, uvedeny demonstrativně, zatímco v odst. 2 je samostatná působnost obce extenzivněji upravena tak, že obec v samostatné působnosti dále zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí, s výjimkou těch činností, které