Pl.ÚS 46/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 46/13 ze dne 11. 3. 2014 N 29/72 SbNU 337 Podmínky uplatnění moderačního práva soudu - obnovené řízení po rozsudku ESLP ve věci Čepek proti ČR   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu složeného z místopředsedy soudu Jaroslava Fenyka a soudců Stanislava Balíka, Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), Vlasty Formánkové, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Jiřího Zemánka a Michaely Židlické - ze dne 11. března 2014 sp. zn. Pl. ÚS 46/13 ve věci ústavní stížnosti Ing. Zdeňka Čepka, právně zastoupeného Mgr. Petrem Řehákem, advokátem, se sídlem Újezd 19, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 č. j. 36 Co 114/2008-137 ve výroku o nákladech řízení (III), za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Státního fondu životního prostředí jako vedlejšího účastníka řízení. I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 č. j. 36 Co 114/2008-137, výrokem o nákladech řízení (III), bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces zaručené článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2009 č. j. 36 Co 114/2008-137 se proto ve výroku o nákladech řízení (III) ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 19. 6. 2009 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí městského soudu, a to pro porušení ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a porušení ústavně zaručeného práva na rovnost účastníků dle čl. 37 odst. 3 Listiny. II. Průběh řízení před obecnými soudy a Ústavním soudem 2. Stěžovatel byl jednatelem společnosti Suprex, spol. s r. o., které Státní fond životního prostředí České republiky, státní organizace, (dále též jen "Fond") poskytl půjčku ve výši 37 500 000 Kč. Stěžovatel se za splacení této částky zaručil zástavní smlouvou ze dne 26. 6. 1995, kterou se zavázal, že veškeré pohledávky zástavního věřitele uspokojí, jestliže je neuspokojí dlužník, a k zajištění tohoto závazku zastavil ve prospěch zástavního věřitele nemovitosti ve smlouvě uvedené. V roce 1998 bylo se společností Suprex, spol. s r. o., zahájeno konkursní řízení. Fond se pokusil vymoci v rámci konkursního řízení splacení půjčky (včetně úroků) v celkové výši 49 943 791,66 Kč. Z pohledávky pak na základě rozvrhu zpeněženého majetku obdržel částku 4 339 707,16 Kč. 3. Žalobou podanou u Okresního soudu v Mladé Boleslavi se Fond domáhal vůči stěžovateli uhrazení částky 33 160 292,84 Kč s úrokem z prodlení a penále za každý den prodlení z částky v žalobě specifikované, a to z titulu ručitelského prohlášení k zástavní smlouvě, kterým stěžovatel ručil za splnění závazku společnosti Suprex, spol. s r. o. Po vyslovení místní nepříslušnosti Okresního soudu v Mladé Boleslavi byla žaloba postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 1, který dne 14. 6. 2005 platebním rozkazem uložil stěžovateli zaplatit žalobci částku 33 160 292,84 Kč s příslušenstvím. Na základě odporu podaného stěžovatelem bylo řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 ukončeno rozsudkem ze dne 30. 4. 2007 č. j. 20 C 103/2005-74, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33 144 542,84 Kč s příslušenstvím a soudní poplatek ve výši 1 000 000 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1. K odvolání stěžovatele pak Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2009 č. j. 36 Co 114/2008-137 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že ve vyhovujícím výroku (ad I) žalobu zamítl (z důvodu promlčení nároku), v nákladovém výroku (ad II) povinnost k zaplacení soudního poplatku stěžovateli neuložil a konečně nepřiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (ad III). 4. Odvolací soud o nákladech řízení rozhodl za použití § 150 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř."), tedy odchylně od obecného pravidla uvedeného v § 142 odst. 1 o. s. ř. Postup podle § 150 o. s. ř. odůvodnil odvolací soud takto: "Jakkoli žalovaný byl ve výsledku řízení úspěšný a ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. by mu náleželo právo na náhradu nákladů řízení, odvolací soud je toho názoru, že s ohledem na personální propojení osoby žalovaného se společností Suprex, spol. s r. o., tj. dlužníkem, jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, pro které lze procesně úspěšnému žalovanému podle § 150 a § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznat. Za situace, kdy dluh společnosti, jejímž byl žalovaný statutárním orgánem, představuje vůči žalobci několik desítek milionů korun a v konkursním řízení došlo k uspokojení žalobce jen v minimálním rozsahu, bylo by přiznání nákladů řízení žalovanému v předmětném řízení nepochybně v rozporu s dobrými mravy." Učinil tak bez toho, že by při jednání či snad před ním poučil účastníky o možnosti použití moderačního práva podle § 150 o. s. ř. 5. Stěžovatel podal proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení ústavní stížnost. Dovolával se práva na spravedlivý proces a zásady rovnosti stran a zpochybnil názor odvolacího soudu, pokud jde o existenci důvodů hodných zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o. s. ř. S poukazem na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 828/06 ze dne 6. 2. 2007 (N 26/44 SbNU 309), sp. zn. III. ÚS 1378/07 ze dne 31. 10. 2007 (N 176/47 SbNU 347) a sp. zn. IV. ÚS 215/09 ze dne 3. 3. 2009 (N 44/52 SbNU 443) si výslovně stěžoval, že mu odvolací soud předem neumožnil vyjádřit se k použití ustanovení § 150 o. s. ř. a možnosti využití moderačního práva. 6. Usnesením sp. zn. I. ÚS 1589/09 ze dne 13. 8. 2009 (ve SbNU nepublikováno, dostupné stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele pro zjevnou neopodstatněnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť neshledal porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny. Ústavní soud ve věci zaujal názor, že "v projednávaném případě však nelze dovodit, že by Městský soud v Praze o použití § 150 o. s. ř. rozhodl, aniž by se zabýval veškerými okolnostmi případu. V rámci své úvahy posuzoval jak celkovou výši nákladů řízení, tak i majetkové poměry účastníků řízení a možný dopad přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u toho kterého účastníka. Jeho postup je též dostatečně přesvědčivě odůvodněn, přičemž z odůvodnění jeho rozsudku srozumitelně vyplývá, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil. Jeho závěru, že přiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli v situaci, kdy jako tehdejší statutární orgán společnosti Suprex, spol. s r. o., získal od žalobce mnohamilionovou částku, splacenou pouze z minimální části v rámci konkursního řízení, by odporovalo dobrým mravům, nelze z hlediska výše uvedeného (okolností souvisejících s předprocesním stadiem sporu, které vedly k soudnímu uplatnění nároku) z ústavněprávního hlediska cokoli upřít." III. Řízení před mezinárodním soudem a jeho závěry 7. Ve stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") stěžovatel namítal, že na něj byla podána žaloba ze strany státního orgánu, který ho označil za odpovědného za dluhy třetí osoby, i když tato žaloba byla od samého počátku odsouzena k neúspěchu z důvodu promlčení. Dále se domníval, že odvolací soud neměl použít § 150 o. s. ř., jehož aplikace je podle něj omezena jen na výjimečné případy. Stěžovatel zdůraznil zejména skutečnost, že přestože soud znal jeho majetkové poměry, pro něž byl osvobozen od velké části nákladů odvolacího řízení, nevzal je v úvahu, čímž své rozhodnutí zatížil prvky svévole. Stěžovatel rovněž namítal, že on sám ani jeho právní zástupce nemohli předpokládat, že soud v této věci použije ustanovení § 150 o. s. ř., a proto neměli ani možnost se k této otázce jakkoli vyjádřit. Za vyjádření nelze považovat požadavek na náhradu nákladů zastoupení stěžovatele, předložený na jednání dne 12. února 2009. Stěžovatel se domníval, že jeho právo na spravedlivý proces nebylo odvolacím soudem respektováno a že toto pochybení nemohlo být napraveno v rámci řízení před Ústavním soudem, neboť ten není příslušný bezprostředně rozhodovat o nákladech řízení. 8. Evropský soud rozsudkem ve věci Čepek proti České republice ze dne 5. září 2013 č. 9815/10 rozhodl, že došlo k porušení základního práva stěžovatele zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 9. V uvedeném rozsudku Evropský soud konstatoval, že podle § 142 odst. 1 o. s. ř. platí náklady řízení úspěšné strany obvykle neúspěšný účastník. Ustanovení § 150 o. s. ř. opravňuje soudy učinit z tohoto pravidla výjimku, když existují důvody hodné zvláštního zřetele. Podle výkladu tohoto ustanovení mohou vnitrostát