Pl.ÚS 46/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 46/23 ze dne 22. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Josefa Fialy, Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky), Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra, Jiřího Zemánka a Daniely Zemanové o ústavní stížnosti Vinařství U Kapličky s.r.o., sídlem Vinařská 484, Zaječí, zastoupené JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem, sídlem Bezručova 1896/90, Mikulov, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 182/2022-39 ze dne 15. června 2023 a rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 31 A 103/2016-547 ze dne 14. září 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Státní zemědělské a potravinářské inspekce, sídlem Květná 504/15, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci, předchozí průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a Nejvyššího správního soudu z důvodu, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a právo podnikat podle čl. 26 odst. 1 Listiny, stejně jako čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Napadené rozsudky přezkoumávaly správní rozhodnutí, jimiž byla stěžovatelce uložena pokuta za to, že uváděla na trh vína dovezená z Moldavské republiky, u nichž bylo zjištěno použití nepovolených enologických postupů. 3. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Brně, shledala stěžovatelku vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o vinohradnictví a vinařství), ve znění účinném do 31. března 2017 (dále jen "zákon č. 321/2004 Sb."). U vín, která stěžovatelka uváděla do oběhu, bylo laboratorním rozborem zjištěno přidání nepřípustného množství etanolu z přidaného cukru, syntetického glycerolu a vody, které představují nepovolené enologické postupy. Tím stěžovatelka porušila čl. 80 odst. 2 písm. a) a c) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (dále jen "nařízení č. 1308/2013"). Prvostupňový správní orgán uložil stěžovatelce pokutu ve výši 2,1 mil. Kč a povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši 86 420 Kč. 4. Prvostupňové rozhodnutí (č. j. SZPI/AO787-29/2015 ze dne 14. ledna 2016) potvrdila a odvolání proti němu zamítla Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, rozhodnutím č. j. SZPI/AO787-37/2015 ze dne 4. srpna 2016. Krajský soud žalobě proti tomuto rozhodnutí nejprve vyhověl (rozsudek č. j. 31 A 103/2016-107 ze dne 26. dubna 2018), Nejvyšší správní soud však jeho rozsudek ke kasační stížnosti odvolacího správního orgánu zrušil a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení (rozsudek č. j. 7 As 217/2018-25 ze dne 16. srpna 2018). Krajský soud následně rozhodl tak, že žalobu zamítl (rozsudek č. j. 31 A 103/2016-154 ze dne 21. listopadu 2018), načež Nejvyšší správní soud zamítl navazující kasační stížnost stěžovatelky (rozsudek č. j. 9 As 418/2018-48 ze dne 27. března 2019). 5. Oba posledně uvedené rozsudky však Ústavní soud zrušil nálezem sp. zn. II. ÚS 1608/19 ze dne 5. září 2019 (N 158/96 SbNU 47), neboť dospěl k závěru, že porušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36. odst. 1 Listiny). Ústavní soud dospěl k závěru, že klíčové pro posouzení věci bylo vyřešit povahu a význam osvědčení o kvalitě vína představované dokladem V I 1, na což měl krajský soud a Nejvyšší správní soud odlišný právní názor. Podle krajského soudu doklad V I 1 a priori zaručoval dodržení povinností stanovených předpisy Evropské unie při obchodování s vinařskými produkty k okamžiku jejich dovozu. Nejvyšší správní soud naopak dospěl k závěru, že důvěryhodnost posouzení kvality vína není nikde v dokladu V I 1 zmíněna, a proto se nejedná o závazné osvědčení kvality vína. Protože se nosné důvody kasačního rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týkaly výkladu institutu práva Evropské unie, přičemž Nejvyšší správní soud zvolil výklad odlišný od krajského soudu, který za dané situace Ústavní soud navíc hodnotil jako obtížně udržitelný, měl Nejvyšší správní soud povinnost položit Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") předběžnou otázku. Šlo totiž o soud, proti jehož rozhodnutí neexistoval opravný prostředek. 6. V dalším řízení krajský soud položil Soudnímu dvoru předběžné otázky, na něž tento soud odpověděl rozsudkem ze dne 28. dubna 2022 C-86/20 Vinařství U Kapličky. 7. V návaznosti na rozsudek Soudního dvora krajský soud žalobu opětovně zamítl v záhlaví označeným rozsudkem. Konstatoval, že odpovědnost stěžovatelky za správní delikt je odpovědností objektivní a Státní zemědělská a potravinářská inspekce se tudíž nemusela zabývat subjektivním zaviněním stěžovatelky. Ani rozsudek Soudního dvora, ani nález Ústavního soudu nenasvědčují závěru, že stěžovatelka měla být zproštěna odpovědnosti za správní delikt jen na základě předložení dokladu V I 1. Další okolnosti, kterými stěžovatelka argumentovala pro svou liberaci, vznesla až po lhůtě pro podání žaloby. Protože se však nevztahovaly k ověření kvality vína, nezměnily by závěr, že stěžovatelka nevynaložila veškeré úsilí pro to, aby ke spáchání správního deliktu nedošlo. Krajský soud se nezabýval námitkami, jimiž stěžovatelka zpochybňovala průkaznost a přezkoumatelnost databáze EUROFINS, a tudíž i výsledků laboratorních rozborů odebraných vzorků. Vznesla je totiž poprvé až před krajským soudem, a to za situace, kdy ve správním řízení byl skutkový stav objasněn dostatečně pro závěr, že správní delikt skutečně spáchala. 8. Nejvyšší správní soud kasační stížnost proti tomuto rozsudku zamítl, a to rozsudkem uvedeným v záhlaví. Připustil, že přímo aplikovatelný předpis Evropské unie [konkrétně čl. 64 odst. 2 písm. d) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, (ES) č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008, dále jen "nařízení č. 1306/2013"] je založen, na rozdíl od § 40 odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb., na subjektivní odpovědnosti připouštějící exkulpaci. Přesto souhlasil s krajským soudem, že ani rozsudek Soudního dvora neposkytuje oporu argumentaci stěžovatelky, že už předložení dokladu V I 1 mělo vyloučit její zavinění. Aplikace čl. 64 odst. 2 písm. d) nařízení č. 1306/2013 proto nebyla pro stěžovatelku příznivější než postup podle § 40 odst. 1 zákona č. 321/2004 Sb. Soudní dvůr jasně uvedl, že se nelze z porušení čl. 80 odst. 2 nařízení č. 1308/2013 vyvinit jen na základě dokladu V I 1. Stěžovatelka se však opírala právě jen o tento doklad. Vadnost laboratorních postupů namítla až v žalobě. Vzhledem k laboratorně zjištěným hodnotám je nepředstavitelné, že by byly do protokolu z kontroly zaneseny hypotetickou písařskou chybou. Námitky týkající se porušení spravedlivého procesu opomíjejí, že krajský soud důkladně odůvodnil, proč se nezabýval návrhy zpochybňujícími použité laboratorní postupy. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka namítla, že podle nálezu sp. zn. II. ÚS 1608/19 doklad V I 1 zaručuje dodržení povinností stanovených předpisy Evropské unie k okamžiku jejich dovozu, přičemž je nutné hodnotit další okolnosti kontroly, tzn. zda je prováděna u dovozce, nebo dalšího prodejce, bezprostředně po dovozu, nebo s časovým odstupem, a zda existují indicie, které by validitu dokladu zpochybnily. I Soudní dvůr považoval tento doklad za relevantní pro posouzení dodržení enologických postupů, s výhradou toho, že k vyvolání nesouladu s enologickými postupy může dojít až po vydání tohoto dokladu. Správní orgány však dospěly k závěru, že u kontrolovaného vína došlo k použití nepovolených enologických postupů už při samotné výrobě vína. Mezi vydáním dokladu V I 1 a kontrolní prohlídkou uběhlo maximálně osm měsíců a s vínem během té doby nakládal jen výrobce, dovozce a stěžovatelka. Jiné nedostatky, které mohly vzniknout během přepravy nebo skladování, nebyly u vína zjištěny. Za takové situace stěžovatelka jednala nezaviněně, když se spolehla na správnost dokladu V I 1. Správní orgány nemohou očekávat, že bude sama dovezené víno testovat, neboť tomu brání vysoké náklady a existence jediné vhodné laboratoře na území České republiky. 10. Stěžovatelka dále namítla, že správní orgány a soudy postupov