Pl.ÚS 5/2000 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 5/2000 ze dne 20. 2. 2001 127/2001 Sb. N 31/21 SbNU 273 Návrh na zrušení § 250a trestního zákona (pojistný podvod)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Plénum Ústavního soudu České republiky rozhodlo ve věci návrhu Ing. J. J., zastoupeného advokátem JUDr. J. T., na zrušení ustanovení § 250a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, předloženého ve spojení s přerušeným řízením o ústavní stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 9 To 345/99 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 1999, sp. zn. 3 T 26/99, (mimo ústní jednání), takto: Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Dne 4. 1. 2000 došla Ústavnímu soudu včas podaná ústavní stížnost Ing. J. J., zastoupeného advokátem JUDr. J. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 9 To 345/99 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 1999, sp. zn. 3 T 26/99, spojená s návrhem na zrušení ustanovení § 250a tr. zák. Druhý senát Ústavního soudu svým usnesením ze dne 15. 2. 2000 přerušil stížnostní řízení a návrh na zrušení jednotlivého ustanovení zákona postoupil jeho plénu. Lustrum nápadu ústavních stížností, spojených s návrhem ve smyslu § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon", dokládá, že obsahově shodný návrh, avšak týkající se § 250b zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "tr. zák.", o trestném činu úvěrového podvodu, napadl čtvrtému senátu (IV. ÚS 158/2000). Plénum Ústavního soudu o něm však nejednalo, neboť jak uvádí nález uvedené spisové značky na s. 7, není aplikace citovaného ustanovení zatím postavena najisto, a není tedy důvod podrobit toto ustanovení soudní kontrole. Navrhovateli bylo pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 9 To 345/99 zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 5. 1999, sp. zn. 3 T 26/99. Prvostupňový soud jej v květnu uznal vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle § 250a tr. zák., za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon odložil na stejně dlouhou zkušební dobu. Obecné soudy tím, že aplikovaly ustanovení § 250a tr. zák. porušily podle názoru navrhovatele ústavní právo, zakotvené v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "Listina"), podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Jak zdůrazňuje navrhovatel, zákon k trestnosti nevyžaduje úmysl způsobit škodu nebo obohatit takovým jednáním sebe nebo jiného, přičemž gramatický výklad, jak jej zaujaly obecné soudy, svědčí pro závěr, že může jít o uvedení jakékoliv nepravdivé okolnosti bez ohledu na to, zda je tím pojistitel uváděn v omyl či nikoliv, zda při případném pojistném plnění v omylu jednal či ne a zda uvedení nepravdivého údaje je vůbec způsobilé při řádné péči ze strany pojistitele škodu způsobit. Pokud obecné soudy vycházejí z takovéhoto výkladu § 250a tr. zák., pak je zřejmé podle názoru navrhovatele, že uvedené ustanovení samo odporuje čl. 11 odst. 1 Listiny. Na rozdíl od obecné skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., napadené ustanovení o pojistném podvodu je v základní skutkové podstatě (odst. 1 a 2 § 250a) konstruováno jako tzv. předčasně dokonaný delikt, tedy jako zvláštní forma přípravy, kdy se k trestnosti nevyžaduje uvedení v omyl, ani využití omylu, ale postačí již uvedení nepravdivého nebo hrubě zkresleného údaje. Ve srovnání s podvodem podle § 250 tr. zák. se u pojistného podvodu nevyžaduje ani úmysl způsobit škodu nebo obohatit sebe nebo jiného. Způsobení škody je pouze okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, jestliže škoda v patřičné výši skutečně vznikne (odst. 3, 4 písm. b), 5) § 250a). Je zřejmé, že předmětem útoku, jak dovozuje navrhovatel, je majetek pojišťoven a s ohledem na konstrukci skutkové podstaty k trestní odpovědnosti postačí i jednání, u něhož nenastane žádný škodlivý následek, jakož i jednání, kdy škodlivý následek nastane jen v důsledku nedostatku péče vlastních pracovníků pojišťovny, kteří neurčí výši pojistného plnění správně. Je tedy zřejmé, že majetek jedné části soukromých subjektů, jakými jsou pojišťovny, je chráněn výrazně přísněji a podstatně rozdílným způsobem, než majetek subjektů jiných, ať už jde o subjekty podnikatelské nebo soukromé občany. Neobstojí tu námitka, že majetek pojišťoven je napadán častěji než majetek jiný a v důsledku toho je společenský dosah takovýchto útoků závažnější a tudíž zasluhuje přísnějšího potrestání a že i v jiných právních řádech (např. v německém) znají trestní zákony zvláštní případy pojistného podvodu. O takový případ speciálního pojistného podvodu zde nejde, neboť nejde o přísnější postih z důvodu častěji napadaného předmětu útoku, ale jde o zcela jinou konstrukci trestní ochrany majetku pojišťoven proti podvodnému jednání i proti jednání, které ani znaky podvodu (uvedení v omyl nebo využití omylu) nemá. Za těchto okolností bylo povinností obvodního soudu postupovat podle § 224 odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "tr. ř.", trestní stíhání přerušit a věc předložit Ústavnímu soudu, neboť sám soud měl dojít k závěru, že použití uvedeného ustanovení trestního zákona, které je rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s Listinou. Závěrem navrhovatel konstatuje, že aplikace § 250a tr. zák. v jeho trestní věci zvýhodňuje ochranu majetku pojišťovny proti ochraně jeho majetku i majetku ostatních subjektů a je proto samo toto ustanovení v rozporu s listinou. Ze všech uvedených důvodů se proto navrhuje zrušení ustanovení § 250a tr. zák. pro jeho rozpor s čl. 11 odst. 1 Listiny. II. Z vyjádření účastníků k návrhu, jež Ústavní soud podle § 69 odst. 1 zákona vyžádal od předsedy Poslanecké sněmovny a předsedkyně Senátu Parlamentu ČR vyplynulo následující. Předseda Poslanecké sněmovny k návrhu mimo jiné uvedl, že ustanovení § 250a tr. zák. se vztahuje na případy, kdy jsou při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z ní uvedeny nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje anebo podstatné údaje zamlčeny. Stanovená ochrana majetku pojišťoven zohledňuje skutečnost, že k plnění pojišťovny dochází na základě sjednané pojistné smlouvy a za podmínek v ní uvedených. Zákonodárce v této souvislosti vyjádřil zájem chránit tyto vztahy, respektive sankcionovat jejich porušení. Současně přihlédl k tomu, že majetek jiných vlastníků, resp. majetek navrhovatele, není předmětem plnění vyplývajících z pojistných smluv, a není proto odůvodněno, aby se na tento majetek vztahovala v tomto směru stejná nebo obdobná ochrana. Z tohoto důvodu nespatřuje rozpor mezi čl. 11 odst. 1 Listiny a § 250a tr. zák. V té návaznosti připomíná rozhodnutí Ústavního soudu ČSFR č. 11/1992 a souhlasí s takovým chápáním ústavního principu rovnosti, jak zde bylo vyjádřeno. Za takovéhoto stavu věci účastník konstatuje, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu Ústavou, ústavním pořádkem České republiky a jejím právním řádem. Je proto na Ústavním soudu, aby v souvislosti s podaným návrhem posoudil ústavnost napadeného zákonného ustanovení a rozhodl. Předsedkyně Senátu ve svém stanovisku kromě jiného sdělila, že při projednávání vládního návrhu novely trestního zákona, v rámci obecné části rozpravy, byla v jednom z vystoupení naznačena snaha vypustit ustanovení § 250a a § 250b tr. zák., a sice z důvodů sdílených stěžovatelem. V Senátu však nicméně již nedošlo k otevření podrobné rozpravy k podávání pozměňovacích návrhů, neboť Senát schválil návrh novely trestního zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Učinil tak v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s ústavními zákony České republiky a mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky (č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "Ústava"). V této souvislosti lze rovněž uvést, že ústavní právo na stejný zákonný obsah a ochranu vlastnického práva, obsažené v čl. 11 odst. 1 Listiny, které má být podle tvrzení stěžovatele porušeno aplikací § 250a tr. zák. , je ve svém původu spojováno především s odmítnutím systému sortování vlastnictví na druhy s privilegovaným postavením a ochranou a na druhy trpěné (potlačované), uplatňovaného socialistickou Ústavou ČSSR z roku 1960 a nav