Pl.ÚS 5/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 5/07 ze dne 30. 4. 2008 287/2008 Sb. N 80/49 SbNU 165 Vyhláška obce Plchov č. 1/2007, o místních poplatcích - sporné vymezení veřejného prostranství   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 30. dubna 2008 sp. zn. Pl. ÚS 5/07 ve věci návrhu ministra vnitra na zrušení obecně závazné vyhlášky obce Plchov č. 1/2007 o místních poplatcích, a to v příloze č. 1 bodu 2 písm. a) číselných označení pozemků 916, 10, 93/7 zapsaných ve zjednodušené evidenci v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Slaný, pro katastrální území Plchov, za účasti veřejného ochránce práv jako vedlejšího účastníka, (nález byl vyhlášen pod č. 287/2008 Sb.). Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci a rekapitulace návrhu Ústavnímu soudu byl dne 20. února 2007 doručen návrh ministra vnitra na zrušení přesně označených částí obecně závazné vyhlášky obce Plchov č. 1/2005 o místních poplatcích. Tou došlo na území obce Plchov k zavedení místního poplatku ze psů, místního poplatku za užívání veřejného prostranství a místního poplatku ze vstupného. V návrhu se uvádí, že Ministerstvo vnitra posoudilo zákonnost předmětné vyhlášky a dospělo k závěru, že je v napadené části v rozporu se zákonem, jakož i ústavním pořádkem [čl. 4 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")]. Poté, co po projednání vytknutých vad nezjednala obec Plchov nápravu, Ministerstvo vnitra vydalo dne 15. prosince 2006 rozhodnutí č. j. ODK-687-6/1-2006, jímž účinnost této vyhlášky pozastavilo a které nabylo právní moci dne 18. prosince 2006 (kdy bylo doručeno obci Plchov, neboť obec nevyužila svého práva podat rozklad). Ministerstvo vnitra stanovilo v předmětném rozhodnutí obci Plchov lhůtu 30 dnů ke zjednání nápravy, zastupitelstvo obce však tuto ve stanovené lhůtě nezjednalo. Dne 7. května 2007 byl Ústavnímu soudu doručen návrh nadepsaný jako "doplnění návrhu", v němž ministr vnitra navrhl zrušení obecně závazné vyhlášky obce Plchov č. 1/2007 o místních poplatcích, a to v příloze č. 1 bodu 2 písm. a) číselných označení pozemků 916, 10, 93/7 zapsaných ve zjednodušené evidenci v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Slaný, pro katastrální území Plchov. V citovaným petitem napadené části tato vyhláška identicky přejímá ustanovení původní vyhlášky č. 1/2005, která byla čl. 16 vyhlášky č. 1/2007 zrušena. Ministerstvo vnitra konstatovalo, že vyhláškou č. 1/2007 došlo pouze k částečnému zjednání nápravy. Znovu, jako ve svém původním návrhu, vyslovilo přesvědčení, že označená část předmětné vyhlášky je v rozporu se zákonem. Vyhláška používá v čl. 11 legální definice veřejného prostranství shodně s čl. 14 předchozí obecně závazné vyhlášky obce Plchov č. 1/2005, přičemž stejně tak shodně jsou vyjmenována v příloze č. 1 veřejná prostranství, ze kterých je vybírán poplatek za zvláštní užívání veřejného prostranství. V daném případě jedná se jednak o veřejná prostranství mající povahu ulice, jednak o veřejná prostranství určená parcelními čísly. Mezi veřejná prostranství specifikovaná posléze uvedeným způsobem jsou ovšem opět zařazeny pozemky "soukromých vlastníků", a to pozemky označené čísly 916, 10, 93/7 zapsané ve zjednodušené evidenci v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Slaný, pro katastrální území Plchov. Ve vztahu k nim je Ministerstvo vnitra toho názoru, že nemají charakter veřejného prostranství ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). To z důvodů relevantních konkrétních skutkových okolností k nim se upínajících, jež jsou v návrhu blíže popsány. Ministerstvo vnitra ve svém návrhu dále rovněž zrekapitulovalo svá "vstřícná" jednání s kompetentními představiteli obce Plchov, jejichž výsledkem je postoj odmítající zjednat nápravu a očekávající autoritativní rozhodnutí Ústavního soudu. Ministerstvo vnitra závěrem shrnulo, že obec je sice ve smyslu § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zmocněna k zavedení předmětných poplatků obecně závaznou vyhláškou, nicméně v napadené části nedostála předmětná vyhláška při určení míst podléhajících poplatku za zvláštní užívání veřejného prostranství podmínce, aby šlo o veřejná prostranství, která lze podřadit pod dikci § 34 zákona č. 128/2000 Sb. Ministerstvo vnitra vyjádřilo přesvědčení, dle něhož předmětné pozemky nemají charakter "dalších prostor přístupných každému bez omezení, tedy sloužících obecnému užívání". Tato skutečnost totiž, jak se argumentuje v návrhu, musí být naplněna při každodenním životě v obci a musí mít povahu dlouhodobého užívání. Stran sporných pozemků je ovšem navrhovatel toho názoru, že tomu tak není. Vyjádřeno poněkud jinak, vymezil tak Ústavnímu soudu v řízení o kontrole norem k posouzení předloženou otázku tím způsobem, zda skutkové okolnosti rozhodné z pohledu právního posouzení, k nimž se ohledně každého z pozemků v návrhu blíže vyjádřil a které by měl tudíž (skutkovými zjištěními) přezkoumat Ústavní soud, zakládají nezákonnost předmětné vyhlášky. Tuto otázku zodpověděl kladně s důsledkem tvrzeného deficitu, jenž dle navrhovatele spočívá "ve zneužití zákonem vymezené samostatné působnosti" ze strany obce Plchov [nález sp. zn. Pl. ÚS 63/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen "Sbírka rozhodnutí"), svazek 36, nález č. 61, vyhlášen pod č. 210/2005 Sb.], pročež navrhl obecně závaznou vyhlášku obce Plchov v rozsahu v záhlaví označeném zrušit, a to dnem vyhlášení nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů. II. Rekapitulace podstatných částí vyjádření účastníka řízení Podle § 42 odst. 4 a § 69 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zaslal Ústavní soud předmětný návrh obci Plchov. Starosta obce uvedl, že v předmětné vyhlášce nalezlo svého výrazu úsilí přesně specifikovat veřejně přístupná místa v obci, která se již desítky let používají nebo používala a slouží takto neurčitému počtu lidí, kteří je fakticky užívají dlouhá léta, pokud jim v tom nebylo bráněno. Ohledně rozporované části obecně závazné vyhlášky, tedy stran pozemků, jež nejsou ve vlastnictví obce, nýbrž fyzických osob, popsal rozhodné faktické okolnosti k nim se vážící včetně poukazů na individuální správní rozhodnutí v různých případech vydaná, vyjádřil s nimi a stejně tak s návrhem Ministerstva vnitra nesouhlas, a z toho důvodu posléze navrhl jeho zamítnutí. III. Vedlejší účastenství veřejného ochránce práv Veřejný ochránce práv, kterému byl v souladu s ustanovením § 69 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaslán stejnopis původního návrhu na zrušení vyhlášky s dotazem, zda hodlá vstoupit do řízení o tomto návrhu jako vedlejší účastník, podáním ze dne 7. března 2008 sdělil, že do předmětného řízení vstupuje. Ve svém vyjádření k návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 31. března 2008, vyslovuje výhradu vůči zpoplatňování tzv. zvláštního užívání veřejného prostranství ve vlastnictví soukromých osob (§ 4 odst. 1 zákona o místních poplatcích), ve kterém spatřuje zpoplatnění výkonu jejich vlastnického práva. Poukazuje přitom i na judikaturu Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 21/02, Sbírka rozhodnutí, svazek 36, nález č. 59, vyhlášen pod č. 211/2005 Sb.). Při zpoplatňování zvláštního užívání veřejného prostranství, a to vycházeno z čl. 11 odst. 4 a 5 Listiny, nutno dle jeho názoru respektovat zásadu proporcionality. Uvedené výhrady pak vedlejší účastník ilustruje zejména na příkladu zajištění průchodnosti - průjezdnosti - veřejně přístupné komunikace a upozorňuje, že daného účelu lze dosáhnout subsidiárně prostřednictvím institutů práva stavebního, zákona o pozemních komunikacích anebo prostřednictvím živnostenského zákona (tržních řádů). Veřejný ochránce práv dále uvádí, že v konkrétním případě se v obci Plchov přesvědčil o tom, že předmětné pozemky v současné době materiálně nesplňují podmínky definice veřejného prostranství. Původně šlo o veřejně přístupné účelové komunikace, v současné době jsou "legálně oploceny", tudíž není pojmově možné, aby byly "přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání" (ve smyslu § 34 zákona č. 128/2000 Sb.), pročež nesplňují podmínky legální definice veřejného prostranství. Vedlejší účastník se ve svém vyjádření obrací s apelem na Ústavní soud, aby se v odůvodnění nálezu vyjádřil ke vztahu zpoplatňování zvláštního užívání veřejného prostranství k aplikaci jiných veřejnoprávních institutů (zakotvených především v zákoně o pozemních komunikacích) a k tomu, zda je možné bránit se v individuálním případě zpoplatnění pozemku ve vlastnictví fyzické osoby s poukazem na pře