Pl.ÚS 5/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 5/14 ze dne 3. 2. 2015 Obnova řízení po rozsudku ESLP ve věci Vaculík proti ČR   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu stěžovatele PhDr. Jana Vaculíka, zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D. advokátem, AK se sídlem Nad Petruskou 1, 120 00 Praha 2, na obnovu řízení před Ústavním soudem, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 5 a soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad v Jihlavě, jako účastníků řízení, takto: I. Obnova řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171 a proti výroku II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 se povoluje. II. Usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 12. 2011 č. j. III. ÚS 2760/11-16 se v tomto rozsahu ruší. III. V řízení bude nadále pokračováno pod sp. zn. Pl. ÚS 5/14. IV. Návrh na povolení obnovy řízení o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011 č. j. 20 Cdo 2906/2009-197, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 č. j. 33 Nc 1104/2005-65 a příkazu soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad Jihlava, k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 11. 2006 č. j. 35 EX 69/06-68 se odmítá. Odůvodnění: 1. Návrhem ze dne 31. 3. 2014 se navrhovatel domáhal podle ustanovení § 119 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), obnovy řízení o ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "Evropský soud") ze dne 19. 12. 2013 ve věci Vaculík proti České republice (stížnost č. 40280/12), v němž Evropský soud shledal porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Navrhovatel uvedl, že se v téže věci obracel na Ústavní soud dvakrát. Poprvé tak učinil v lednu 2009, kdy ústavní stížností zaevidovanou pod sp. zn. IV. ÚS 21/09 napadl usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 a příkaz soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad Jihlava, k úhradě nákladů exekuce ze dne 9. 11. 2006 č. j. 35 EX 69/06-68. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl s konstatováním, že byla podána předčasně, neboť stěžovatel využil zákonné možnosti a souběžně s ústavní stížností podal i dovolání, které v takovém případě bylo třeba považovat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv. 3. Po skončení dovolacího řízení, ve kterém Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 4. 2011 č. j. 20 Cdo 2906/2009-197 odmítl dovolání jako nepřípustné, navrhovatel podal v září 2011 novou ústavní stížnost (zaevidovanou pod sp. zn. III. ÚS 2760/11) a napadl jí ta samá rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, Městského soudu v Praze a soudního exekutora, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu. Také tato ústavní stížnost byla odmítnuta, tentokrát zčásti pro opožděnost a zčásti pro zjevnou neopodstatněnost. Odmítnutí ústavní stížnosti pro opožděnost Ústavní soud odůvodnil tím, že dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, nikoliv však z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu, a proto nebylo možné považovat lhůtu počítanou ode dne doručení usnesení dovolacího soudu za zachovanou i vůči rozhodnutím soudu druhého a prvního stupně. 4. Dne 22. 6. 2012 se navrhovatel obrátil se stížností k Evropskému soudu, ve které namítl odepření práva na přístup k Ústavnímu soudu. Evropský soud shledal námitku důvodnou a postup Ústavního soudu označil za nesouladný s čl. 6 odst. 1 Úmluvy. V souladu s rozhodnutím Evropského soudu navrhovatel navrhl, aby Ústavní soud povolil obnovu řízení o ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. III. ÚS 2760/11 a aby svoje usnesení ze dne 29. 12. 2011 sp. zn. III. ÚS 2760/11 zrušil. 5. Ústavní soud z vlastní databáze rozhodnutí zjistil, že navrhovatel se v předmětné věci obrátil na Ústavní soud třikrát. Za účelem posouzení návrhu na obnovu řízení se proto seznámil s obsahem spisů vedených ve věci sp. zn. I. ÚS 1473/07, sp. zn. IV. ÚS 21/09 a sp. zn. III. ÚS 2760/11, ze kterých zjistil následující skutečnosti. 6. Ústavní stížností sp. zn. I. ÚS 1473/07 navrhovatel napadl příkaz soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad Jihlava, ze dne 9. 11. 2006 č. j. 35 EX 69/06-68, k úhradě nákladů exekuce (dále jen "příkaz soudního exekutora") a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 č. j. 33 Nc 1104/2005-65, potvrzující příkaz k úhradě nákladů exekuce. Ústavní stížnost směřující proti těmto rozhodnutím Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížností bylo též napadeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 11. 4. 2007, čj. 25 C 159/2007- 6, kterým byla zamítnuta navrhovatelova žaloba pro zmatečnost; v této části byla ústavní stížnost odmítnuta podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona jako návrh nepřípustný. 7. Ústavní stížností sp. zn. IV. ÚS 21/09 navrhovatel opakovaně napadl příkaz soudního exekutora ve spojení s potvrzujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 a dále se domáhal i zrušení náhradově nákladového výroku v usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 o zastavení exekuce ohledně běžného výživného, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171. Usnesením ze dne 7. 3. 2011 č. j. IV. ÚS 21/09-33 Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti jako návrh podaný po lhůtě (proti potvrzujícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5) a ve zbytku jako návrh nepřípustný, neboť "stěžovatel v dovolání uplatnil námitky proti shodným rozhodnutím". 8. Ústavní stížností sp. zn. III. ÚS 2760/11 navrhovatel opětovně napadl příkaz soudního exekutora ve spojení s potvrzujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 a dále i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 v jeho náhradově nákladovém výroku, ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171 a napadl i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011 č. j. 20 Cdo 2906/2009-197 o odmítnutí dovolání. Usnesením ze dne 29. 12. 2011 č. j. III. ÚS 2760/11-16 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost zčásti jako zjevně neopodstatněnou, pokud směřovala proti usnesení Nejvyššího soudu, a zčásti jako opožděnou, pokud směřovala proti rozhodnutím Městského soudu v Praze, Obvodního soudu pro Prahu 5 a příkazu soudního exekutora. 9. Lze tedy konstatovat, že Ústavní soud odmítl věcně se zabývat ústavní stížností navrhovatele směřující proti náhradově nákladovému výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 ve spojení s potvrzujícím usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171, neboť ji jednou považoval za nepřípustnou z důvodu souběžně probíhajícího dovolacího řízení a podruhé za opožděně podanou z důvodu podání nepřípustného dovolání. 10. Na podkladě stížnosti navrhovatele Evropský soud rozsudkem ve věci Vaculík proti České republice ze dne 19. 12. 2013 (stížnost č. 40280/12) prohlásil stížnost za přijatelnou, pokud šlo o námitku založenou na právu na přístup k Ústavnímu soudu, a ve zbytku za nepřijatelnou (pozn. č. 1) (výrok 1.) a rozhodl, že došlo k porušení základního práva navrhovatele na přístup k soudu zaručeného článkem 6 odst. 1 Úmluvy (výrok 2.). Evropský soud odkázal na závěry, které přijal k otázce výkladu procesních požadavků a podmínek včasnosti ústavní stížnosti v rozsudku ze dne 24. 2. 2004 ve věci Vodárenská akciová společnost, a. s. proti České republice (stížnost č. 73577/01) a rozsudku ze dne 13. 10. 2011 ve věci Tieze a Semeráková proti České republice (stížnosti č. 26908/09 a č. 30809/10), s tím, že neshledal důvod k tomu, aby v projednávané věci dospěl k jinému závěru (bod 16. - 18.). Návrh stěžovatele na přiznání spravedlivého zadostiučinění Evropský soud zamítl (výrok 4.) a přiznal mu pouze právo na náhradu nákladů řízení ve výši 500 Euro (výrok 3.). 11. Ústavní soud na tomto místě připomíná, že ve věci Vodárenská akciová společnost, a. s., Evropský soud zdůraznil, že uplatňování pravidel upravujících lhůty pro podání procesních prostředků nesmí navrhovateli bránit v použití dostupného prostředku nápravy