Pl.ÚS 5/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 5/14 ze dne 24. 2. 2015 N 44/76 SbNU 609 K náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce - obnovené řízení po rozsudku ESLP ve věci Vaculík proti ČR   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jana Filipa, Vlasty Formánkové, Vladimíra Kůrky, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové (soudkyně zpravodajka), Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ze dne 24. února 2015 sp. zn. Pl. ÚS 5/14 ve věci ústavní stížnosti PhDr. Jana Vaculíka, zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, Ph.D., advokátem, advokátní kancelář se sídlem Nad Petruskou 1, 120 00 Praha 2, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a proti výroku II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153, kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení ani soudní exekutor nemají právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5 jako účastníků řízení a soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad Jihlava, jako vedlejšího účastníka řízení. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171 a výrok II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 ve vztahu k soudnímu exekutorovi se ruší, neboť jimi byla porušena základní práva stěžovatele zaručená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odůvodnění Okolnosti případu 1. V ústavní stížnosti ze dne 16. 9. 2011, doručené Ústavnímu soudu dne 19. 9. 2011, se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení příkazu soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad Jihlava, ze dne 9. 11. 2006 č. j. 35 EX 69/06-68 k úhradě nákladů exekuce, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 12. 2006 č. j. 33 Nc 1104/2005-65 potvrzujícího příkaz k úhradě nákladů exekuce, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 o zastavení exekuce pro běžné výživné v jeho náhradově nákladovém výroku, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171 potvrzujícího rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 o náhradě nákladů řízení a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011 č. j. 20 Cdo 2906/2009-197 o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost a dále žádal, aby Ústavní soud uložil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 povinnost rozhodnout ve věci sp. zn. 33 Nc 1104/2005 o nákladech řízení. 2. Ústavní stížnost byla původně odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2011 č. j. III. ÚS 2760/11-16, a to zčásti pro zjevnou neopodstatněnost a zčásti jako návrh podaný po lhůtě. Na základě rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Vaculík proti České republice ze dne 19. 12. 2013 (stížnost č. 40280/12) Ústavní soud k návrhu stěžovatele a postupem podle ustanovení § 119 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") usnesením ze dne 3. 2. 2015 č. j. Pl. ÚS 5/14-39 povolil obnovu řízení o ústavní stížnosti, avšak pouze v rozsahu, v jakém směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2008 č. j. 21 Co 352/2008-171 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 4. 2008 č. j. 33 Nc 1104/2005-153 v jeho náhradově nákladovém výroku (výrok I); v tomto rozsahu bylo usnesení třetího senátu Ústavního soudu ze dne 29. 11. 2011 č. j. III. ÚS 2760/11-16 zrušeno (výrok II). 3. Z ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 33 Nc 1104/2005 a exekutorského spisu Exekutorského úřadu Jihlava sp. zn. 35 EX 69/06 vyplynulo, že v lednu 2006 nařídil Obvodní soud pro Prahu 5 podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 exekuci na majetek stěžovatele (dále též "povinný") k vymožení pohledávky oprávněné, dcery stěžovatele, představující běžné výživné ve výši 9 000 Kč počínaje dnem 1. 12. 2005, dlužné výživné v celkové částce 171 000 Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné; provedením exekuce soud pověřil soudního exekutora Mgr. Radka Karafiáta, Exekutorský úřad Jihlava (č. l. 6). Exekučními příkazy z ledna 2006 soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí, srážkami z invalidního důchodu povinného, přikázáním pohledávky z účtů povinného u peněžních ústavů a postižením členských práv a povinností povinného v bytovém družstvu (č. l. 13, 14, 17, 18, 22, 25). Proti nařízení exekuce se povinný včas odvolal a žádal zastavení exekuce s tím, že v březnu 2006 dobrovolně zaplatil k rukám matky nezletilé částku 189 000 Kč, na nákladech oprávněné částku 21 355 Kč a řádně hradí i běžné výživné. Městský soud v Praze posoudil stěžovatelovy odvolací námitky jako nedůvodné a rozhodnutí o nařízení exekuce potvrdil (č. l. 33). K námitce o dobrovolném zaplacení dluhu na výživném odvolací soud uvedl, že za situace, kdy k zaplacení došlo po nařízení exekuce, jde o námitku neúčinnou a soud se jí může zabývat v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce z téhož důvodu. 4. V listopadu 2006 stěžovatel požádal soudního exekutora o vyčíslení nákladů exekuce a navrhl, aby po jejich zaplacení upustil od jejího dalšího provádění. Soudní exekutor stanovil náklady exekuce v příkazu ze dne 9. 11. 2006 č. j. 35 EX 69/06-68 ve výši 100 555 Kč a náklady oprávněné částkou 19 950 Kč. Náklady exekuce tvořily odměna exekutora vypočtená podle ustanovení § 5 odst. 4 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "exekuční tarif") ve výši 81 000 Kč (pětinásobek ročního plnění běžného výživného vymáhaného do budoucna), náhrada hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč a 19 % daň z přidané hodnoty ve výši 16 055 Kč. Námitkám stěžovatele proti výši odměny soudní exekutor nevyhověl a postoupil je Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k rozhodnutí. Obvodní soud příkaz exekutora potvrdil usnesením ze dne 1. 12. 2006 (č. l. 65); toto rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 14. 12. 2006 a téhož dne nabylo právní moci. Lze dodat, že v červnu 2007 stěžovatel napadl tato rozhodnutí ústavní stížností, kterou Ústavní soud odmítl usnesením sp. zn. I. ÚS 1473/07 ze dne 12. 12. 2007 (v SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz stejně jako ostatní rozhodnutí Ústavního soudu zde citovaná) jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem. 5. V lednu 2007 stěžovatel zaplatil náklady exekuce a podal návrh na její zastavení. První z jeho návrhů Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl, druhému návrhu však vyhověl (č. l. 153), exekuci ohledně běžného výživného zastavil v souladu s ustanovením § 290 odst. 2 občanského soudního řádu (dále též jen "o. s. ř.") a rozhodl [ústavní stížností napadeným výrokem opírajícím se o ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů - dále též jen "e. ř."], že žádnému z účastníků ani soudnímu exekutorovi nenáleží právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce (výrok II). K odvolání povinného do náhradově nákladového výroku Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (č. l. 171). Odvolací soud označil požadavek stěžovatele, aby o nákladech exekuce bylo nově rozhodnuto, za nedůvodný a námitky do výše odměny exekutora a požadavku na její snížení posoudil jako neopodstatněné. Soud konstatoval, že snížení odměny exekutora na 50 % ve smyslu ustanovení § 11 odst. 3 exekučního tarifu přichází v úvahu pouze v případech, kdy bylo od exekuce upuštěno, což se v projednávané věci nestalo. K tvrzenému dobrovolnému plnění povinného odvolací soud shodně se soudem prvního stupně a soudním exekutorem uvedl, že o něm nelze uvažovat, je-li vymáháno výživné jako opětující se plnění stanovené na dobu neurčitou a splatné v budoucnu. Dosáhnout zastavení exekuce ohledně běžného výživného z podnětu povinného s předpokladem dobrovolného plnění lze jen postupem podle § 290 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 e. ř., jak se stalo v projednávané věci, a proto jen k tomuto výroku se vztahuje napadené rozhodnutí o nákladech řízení o zastavení exekuce. 6. Z odůvodnění rozhodnutí o zastavení exekuce pro běžné výživné rovněž vyplynulo, že usnesením ze dne 7. 5. 2007 č. j. 50 P 127/2006-932 bylo výživné pro oprávněnou sníženo na částku 4 500 Kč měsíčně počínaje dnem 7. 5. 2007; usnesení nabylo právní moci dne 1. 6. 2007. 7. Dovolání stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze Nejvyšší soud odmítl (č. l. 197), neboť směřovalo proti rozhodnutí