Pl.ÚS 5/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 5/21 ze dne 2. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany P. (jedná se o pseudonym), právně zastoupené Pavlem P. (jedná se o pseudonym), advokátem, proti usnesení vlády ze dne 30. září 2020 č. 957, o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 5. října 2020 na dobu 30 dnů, vyhlášenému pod č. 391/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 30. října 2020 č. 1108, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 439/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1195, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 471/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 10. prosince 2020 č. 1294, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 521/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1373, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 593/2020 Sb.; usnesení vlády ze dne 22. ledna 2021 č. 55, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, vyhlášenému pod č. 21/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 14. 2. 2021 č. 125 o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky na dobu od 00:00 hodin dne 15. února 2021 na dobu 14 dnů, vyhlášenému pod č. 59/2021 Sb., a dále proti usnesení vlády ze dne 12. října 2020 č. 1021, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 407/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 21. října 2020 č. 1079, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 425/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 26. října 2020 č. 1103 o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 432/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 30. října 2020 č. 1116, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 447/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 16. listopadu 2020 č. 1192, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 465/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 20. listopadu 2020 č. 1201, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 477/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 30. listopadu 2020 č. 1262, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 498/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 7. prosince 2020 č. 1290, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 511/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 14. prosince 2020 č. 1332, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 533/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1374, o změně krizových opatření, vyhlášenému pod č. 594/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 23. prosince 2020 č. 1376, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 596/2020 Sb., usnesení vlády ze dne 7. ledna 2021 č. 12, o změně krizových opatření, vyhlášenému pod č. 9/2021 Sb., usnesení vlády ze dne 28. ledna 2021 č. 78, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 31/2021 Sb., a usnesení vlády ze dne 14. února 2021 č. 126, o přijetí krizového opatření, vyhlášenému pod č. 60/2021 Sb., spojené s návrhem na zrušení § 5 a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů, za účasti vlády jako účastnice řízení, jakož i ve věci návrhu na zrušení usnesení vlády o vyhlášení nouzového stavu ze dne 26. února 2021 č. 196, na zrušení usnesení vlády z téhož dne o krizových opatřeních č. 197 a č. 217 i veškerých následujících usnesení, takto: Ústavní stížnost i návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelka ústavní stížností ze dne 13. 1. 2021 a doplněné podáními ze dne 22. 1. 2021, 1. 2. 2021 a 17. 2. 2021, brojí proti usnesení vlády ze dne 30. 9. 2020 č. 957 (č. 391/2020 Sb.), kterým vyhlásila na dobu od 00:00 hodin dne 5. 10. 2020 z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky nouzový stav na dobu 30 dnů, a dále proti všem usnesením vlády, kterým byl nouzový stav prodloužen nebo opětovně vyhlášen, a dále proti všem v záhlaví vyjmenovaným krizovým opatřením vlády. Ústavní stížnost spojila stěžovatelka s návrhem na zrušení § 5 a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů. 2. Stěžovatelka ve vyhlášení nouzového stavu a vydání výše uvedených krizových opatření vlády spatřuje zásah do svého práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, které je garantováno v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelce je známo rozhodnutí Ústavního soudu, v němž judikoval, že krizové opatření je jiným právním aktem. Ona sama je však přesvědčena, že krizové opatření je ve skutečnosti opatřením obecné povahy. Stěžovatelka rovněž podotýká, že předmět její ústavní stížnosti má naprosto zásadní přesah nad rámec jejích vlastních zájmů, neboť namítané zásahy do jejích práv se dotýkají všech osob na území České republiky. Stěžovatelka tak poukazuje na ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 3. Stěžovatelka spatřuje protiústavnost všech napadených usnesení vlády v porušení pravidel stanovených v ústavním zákoně č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů, v absenci přezkumu ze strany Poslanecké sněmovny, v tom, že nebylo postupováno podle Pandemického plánu České republiky, napadená opatření nebyla založena na doporučení odborníků a odborných komisí/rad, nebyla následována doporučení mezinárodních lidskoprávních institucí, dále v nepřijetí dostatečných opatření k ochraně práv stěžovatelky a v absenci odůvodnění předmětných opatření. Stěžovatelka rovněž pochybuje o relevantnosti prováděných PCR testů, které dle jejího názoru nejsou schopny identifikovat infekčního jedince. II. 4. Ústavní stížnost byla posouzena plénem Ústavního soudu podle čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14 o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., podle kterého si plénum vyhrazuje rozhodování v případech, kdy je účastníkem řízení nebo vedlejším účastníkem řízení vláda. 5. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byly splněny procesní podmínky řízení před Ústavním soudem, zda je příslušný k projednání ústavní stížnosti, zda je stěžovatelka osobou oprávněnou k podání návrhu a zda se jedná o návrh přípustný. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost předpoklady k věcnému projednání nesplňuje. III. 6. Stěžovatelka se domáhá zrušení či vyslovení neústavnosti usnesení o vyhlášení a prodloužení nouzového stavu. Ústavní soud již několikrát, a to i v případě rozhodnutí o předchozích ústavních stížnostech téže stěžovatelky a jejího právního zástupce, konstatoval, že usnesení vlády, kterým byl vyhlášen či prodloužen nouzový stav, je ad hoc rozhodnutím, které nemá právně normativní obsah, představuje primárně akt vládnutí politického charakteru a Ústavní soud by ho mohl zrušit jen v případě, byl-li by v rozporu se základními principy demokratického právního státu a znamenal-li by změnu podstatných náležitostí demokratického právního státu (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20 ze dne 22. 4. 2020, body 25 až 27; všechna v tomto usnesení citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Napadená usnesení o vyhlášení či prodloužení nouzového stavu tedy nelze s ohledem na jejich obsah považovat za rozhodnutí, která by byla svým obsahem způsobilá osobně, aktuálně a bezprostředně zasáhnout do ústavních práv stěžovatelky. Stěžovatelka proto není aktivně legitimována k podání návrhu na jejich zrušení či vyslovení jejich protiústavnosti (srov. obdobně usnesení sp. zn. Pl. ÚS 100/20 ze dne 3. 11. 2020, body 9-14; usnesení sp. zn. Pl. ÚS 99/20 ze dne 3. 11. 2020, body 9-14; usnesení sp. zn. Pl. ÚS 105/20 ze dne 24. 11. 2020, body 9-10 a další). 7. Další části napadených usnesení vlády se týkají přijetí či změny krizových opatření, jež byla podle § 8 krizového zákona vyhlášena ve Sbírce zákonů. Tato usnesení představují obecnou regulaci vztahující se na celé území České republiky a na druhově vymezený počet subjektů (adresátů), pročež jde svou povahou o právní předpisy sui generis [srov. usnesení ze dne 5. 5. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/20, bod 19, ze dne 16. 6. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 20/20, bod 13, ze dne 24. 11. 2020 sp. zn