Pl.ÚS 51/05 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 51/05 ze dne 3. 3. 2009 U 4/52 SbNU 773 K akcesorické povaze řízení o konkrétní kontrole norem podle § 74 ZÚS; k absenci opravného prostředku proti exekučnímu příkazu   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila (soudce zpravodaje), Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ze dne 3. března 2009 sp. zn. Pl. ÚS 51/05 ve věci návrhu stěžovatelky Technické správy komunikací hl. m. Prahy, příspěvkové organizace, se sídlem Praha 1, Staré Město, Řásnovka 770/8, IČ: 63834197, na zrušení § 47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, za účasti 1. Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a 2. Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení. Výrok Řízení o návrhu na zrušení ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se zastavuje. Odůvodnění I. 1. V řízení vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. III. ÚS 316/05 je projednávána ústavní stížnost, jíž se stěžovatelka domáhá zrušení exekučního příkazu vydaného dne 25. ledna 2005 pod sp. zn. Ex 129/05 Mgr. Otakarem Kořínkem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 3, se sídlem Pobřežní 34, Praha 8, neboť jím měla být porušena základní práva stěžovatelky zakotvená v článku 2 odst. 2 a článku 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou navrhovatelkou a splňuje všechny náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). 2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje skutkové okolnosti, z nichž má vyplývat závěr, že chybným postupem soudního exekutora bylo zasaženo do jejích základních, ústavně garantovaných práv, přičemž dle jejího názoru jí současná právní úprava neumožňovala, aby se tomuto protiústavnímu zásahu exekutora účinně bránila opravnými prostředky před nezávislým a nestranným soudem. 3. Stěžovatelka ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu spolu s ústavní stížností podala návrh na zrušení ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu může být spolu s ústavní stížností podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem. 4. Ve svém návrhu stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že exekuční řád zakládá nerovnost postavení účastníků a nemožnost bránit se chybnému nebo nezákonnému postupu exekutora. Podle § 47 odst. 3 exekučního řádu jsou totiž rozhodnutí exekutora nepřezkoumatelná, a to dokonce ani soudem. Dle názoru stěžovatelky je pak otázkou, zda takový postup je v souladu s článkem 36 odst. 2 Listiny. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že soudní exekutoři, ač v postavení soudu, často nerespektují omezení daná jim exekučním řádem, zejména často volí nevhodný způsob exekuce, přičemž tato jejich činnost není podřízena kontrole žádného vyššího orgánu a nelze ji ani přezkoumat soudem. Stěžovatelka má za to, že se stávající zákonná úprava exekucí neosvědčila a že zcela "volná ruka" exekutorů, pokud se týká jejich činnosti, bez možnosti jejich postihu či přezkoumání rozhodnutí, vedla, slovy stěžovatelky, ke "zdivočení mravů", jež se projevuje např. v tom, že exekutor bez sebemenšího zaváhání postihuje majetek ve vlastnictví třetí osoby, nikoliv majetek účastníka, a účastník zároveň nemá jinou možnost obrany proti takovému protiprávnímu jednání exekutora, než je ústavní stížnost. 5. Třetí senát Ústavního soudu posoudil splnění podmínek podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu a návrh na zrušení § 47 odst. 3 exekučního řádu předložil k rozhodnutí podle článku 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky plénu Ústavního soudu. 6. Ustanovení § 47 odst. 3 exekučního řádu zní: "Proti exekučnímu příkazu není přípustný opravný prostředek.". II. 7. K návrhu na zrušení citovaného ustanovení se vyjádřili účastníci řízení - Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky a Senát Parlamentu České republiky (ve smyslu § 69 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud vyžádal (ve smyslu § 48 odst. 2 a § 49 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) také vyjádření Ministerstva spravedlnosti, Exekutorské komory České republiky a Exekutorského úřadu Praha 3 - soudního exekutora Mgr. Otakara Kořínka. 8. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve svém vyjádření ze dne 21. 12. 2005 č. j. 12375/05 odkázal na důvodovou zprávu k návrhu zákona č. 120/2001 Sb., v níž se uvádí, že změny ve společenském a právním systému v letech předcházejících schválení zákona se nežádoucím způsobem projevily na neefektivnosti soudů. Problém nebyl jenom v délce nalézacího řízení, ale i v neefektivnosti a zdlouhavosti vykonávacího (exekučního) řízení. Dle důvodové zprávy k návrhu často po vyhraném soudním sporu docházelo k tomu, že v důsledku zdlouhavé a nepružné exekuce nebylo soudem přiznané právo oprávněného uspokojeno. Neutěšený stav při vymáhání práva tak dle důvodové zprávy mohl vést nejen ke ztrátě důvěry v soudy, ale i v základy právního státu vůbec a ve svém důsledku i k hledání praktických možností, jak vymoci oprávněnou pohledávku jinou než zákonnou cestou. Institut soudního exekutora, který byl citovaným zákonem nově zřízen, je založen na principu, že jakákoli činnost exekutora začíná tam, kde končí činnost soudu v nalézacím řízení. Účastník ve svém vyjádření připomněl, že exekuční řád deleguje část pravomoci soudu, a to výlučně tu, která je uplatňována po vydání autoritativního soudního rozhodnutí, případně rozhodnutí jiného státního orgánu, na nezávislého a nestranného soudního exekutora, a to při zachování pravomoci soudu, popřípadě jiných státních orgánů, i pro oblast exekučního řízení (výkonu rozhodnutí) podle platné procesní úpravy obsažené v občanském soudním řádu, popřípadě ve zvláštních právních předpisech. Právní řád se tak rozšířil o další druh exekuce prováděný soudními exekutory podle citovaného zákona, který je koncipován jako zvláštní právní předpis ve vztahu k obecné procesní úpravě obsažené v občanském soudním řádu. Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve svém vyjádření dále zrekapituloval postup při projednávání a schválení návrhu předmětného zákona v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky a vyjádřil stanovisko, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a naším právním řádem. 9. Předseda Senátu Parlamentu České republiky ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2005 č. j. 13211/05 nejprve zrekapituloval průběh projednávání návrhu zákona č. 120/2001 Sb. v této komoře zákonodárného sboru. V Senátu při výborovém i plenárním zasedání nevznikly během projednávání návrhu zákona ohledně napadeného ustanovení žádné pochybnosti. Senát vycházel z toho, že zmocnění k výjimkám dané v článku 36 odst. 2 větě první Listiny je obecné, přičemž dovětek umožňuje soudně nepřezkoumávat ta správní rozhodnutí, o nichž tak stanoví zákon. Rovněž se Senát nedomníval, že zákonné omezení by bylo v nesouladu s větou druhou citovaného ustanovení. Senát při projednávání návrhu zákona vzal v úvahu především potřebu rychlého a efektivního rozhodování v exekučním řízení a tuto potřebu preferoval před dalšími pohledy. Účastník ve svém vyjádření připouští, že v praxi některých exekutorských úřadů může být ustanovení § 47 odst. 3 exekučního řádu zneužíváno a rozhodování exekutorským úřadem prováděno účelově, s cílem dosažení co nejrychlejší realizace exekučního příkazu. Poukázal však na možnost kárného postihu exekutora podle § 116 a násl. exekučního řádu. Předseda Senátu rovněž zmínil navrhované legislativní změny spočívající v přesnějším vymezení povinností exekutora při vydání exekučního příkazu. 10. Ministerstvo spravedlnosti (dále též jen "ministerstvo") ve svém vyjádření ze dne 9. 1. 2006 č. j. 2174/2005-ODS-DOH/3 k návrhu na zrušení ustanovení § 47 odst. 3 exekučního řádu uvedlo, že podle citovaného ustanovení proti exekučnímu příkazu sice není přípustný opravný prostředek, avšak proti postupu soudního exekutora se lze bránit jinými procesními prostředky v závislosti na tom, čí majetek byl na základě exekučního příkazu postižen. Ministerstvo odkazuje na příslušná ustanovení exekučního řádu a na judikaturu obecných soudů a rekapituluje roz