Pl.ÚS 51/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 51/10 ze dne 9. 2. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 9. února 2011 v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila (soudce zpravodaje), Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) Ing. A. L., B) L. K., C) T. P. a D) V. R., všichni zastoupeni JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem se sídlem ul. 28. října 851/26, 415 01 Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2010 č. j. 57 A 97/2010-162, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. prosince 2010, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2010 č. j. 57 A 97/2010-162, a to pro porušení článku 36 odst. 1 a článku 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu č. 11 (dále jen "Úmluva"). 2. V ústavní stížnosti stěžovatelé požádali, aby Ústavní soud ve věci rozhodl mimo pořadí došlých věcí, neboť jde o věc volební, přičemž případné opakování voleb přichází v úvahu počátkem měsíce dubna 2011. 3. Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). II. 4. Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 57 A 97/2010. 5. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2010 č. j. 57 A 97/2010-162 bylo ve výroku pod bodem I rozhodnuto, že volby do zastupitelstva obce Bohy, konané ve dnech 15. a 16. října 2010, jsou neplatné. Ve výroku pod bodem II uvedeného usnesení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. Krajský soud v Plzni dospěl k závěru, že došlo k zásadnímu porušení principu neutrality veřejné moci v průběhu voleb a došlo rovněž k porušení ust. § 17 odst. 2 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích (dále jen "zákon o volbách"). 7. V odůvodnění svého rozhodnutí Krajský soud v Plzni konstatoval, že ze zjištěného skutkového stavu jednoznačně vyplývá, že obecní úřad obec Bohy nepostupoval při výkonu agendy evidence obyvatel tak, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly bezdůvodné rozdíly. Krajský soud konstatoval, že pokud obecní úřad při přihlašování devíti osob k trvalému pobytu vycházel toliko ze skutečnosti, že přihlašovaná osoba má vlastnické právo k objektu nebo má souhlas vlastníka nebo spoluvlastníka objektu, a při ověřování skutečnosti, že objekt je označen číslem popisným, evidenčním nebo orientačním a je určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci, vycházel toliko z výpisu z katastru nemovitostí, byl tak povinen obdobně postupovat také v případě zbylých čtyř osob. Tyto osoby totiž doložily ve stejném rozsahu veškeré skutečnosti nezbytné ke změně místa trvalého pobytu. Obecní úřad, uvedl krajský soud, nebyl oprávněn být v případě čtyř osob absolutně nečinný a v případě devíti osob extrémně rychlý. Pokud již obecní úřad přistoupil těsně před volbami ke změně trvalého pobytu u devíti osob, byl v souladu s ust. § 2 odst. 4 a ust. § 6 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen "správní řád") povinen provést změnu místa trvalého pobytu u všech třinácti osob, neboť z ničeho nevyplývá, proč by devět osob, které z časového hlediska požádaly o změnu místa trvalého pobytu později než čtyři jiné osoby, přičemž předložily podklady v obdobném rozsahu, měly mít před ostatními přednost. Pokud měl obecní úřad pochybnosti o splnění podmínek pro změnu místa trvalého pobytu, měl podle krajského soudu postupovat podle ust. § 10 odst. 9 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o evidenci obyvatel") a navrhovatele vyzvat k odstranění nedostatků a ve věci případně rozhodnout. V souladu s ust. § 2 odst. 4 správního řádu však byl povinen postupovat ve všech případech shodně. Pokud mělo být sporným stavebně technické určení předmětných objektů, bylo povinností obecního úřadu ověřit stavebně technické určení objektů v případě všech třinácti osob, zejména však u objektů č. p. 31 a č. p. 38. V prvním případě šlo o budovu, ve které sídlí obecní úřad, přičemž z vyžádaného sdělení Městského úřadu Kralovice krajský soud zjistil, že v současnosti je objekt užíván zčásti jako kancelář obecního úřadu a zbylá část je bez využití, přičemž v nedávné minulosti (rok 2003) byla zbylá část objektu užívána jako restaurace a sál, ovšem k tomuto účelu užívání nebyly nalezeny žádné doklady. Ve druhém případě šlo o objekt, u kterého z katastru nemovitostí nevyplývalo, že by byl určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci, přičemž z kolaudačního rozhodnutí vyplývá, že objekt byl povolen k užívání jako dům s pečovatelskou službou. Z uvedeného krajský soud dovodil, že v případě těchto objektů k zápisu místa trvalého pobytu nepostačoval výpis z katastru nemovitostí, nýbrž měly být opatřeny další listiny, přičemž stavebně technické určení objektu č. p. 31 je podle krajského soudu sporným i přes dotaz na příslušný stavební úřad. 8. Krajský soud v Plzni dále uvedl, že skutečnosti, kterými starosta obce A. L. odůvodnil nečinnost obecního úřadu, jsou z pohledu zákona o evidenci obyvatel naprosto nepodstatné a rozhodně neodůvodňují nečinnost obecního úřadu. Občané mají právo přihlásit se k trvalému pobytu do rekreačního objektu, pokud je označen evidenčním číslem a je určen k individuální rekreaci, což bylo v intencích rovného zacházení prokázáno u všech čtyř osob. Z pohledu zákona o evidenci obyvatel, uvedl krajský soud, je nepodstatný faktický stav objektů, jejich velikost, na jakém pozemku a na základě jakého právního vztahu se objekty nacházejí či skutečnost, že se přihlašované osoby v objektech zdržují maximálně o víkendech. O nezákonnosti svého postupu byl starosta nadřízeným Krajským úřadem Plzeňského kraje výslovně a podrobně instruován dopisem ze dne 23. června 2010. 9. Krajský soud dále provedl test výkonu státní správy obecním úřadem z pohledu ust. § 2 odst. 2 správního řádu a dospěl k závěru, že výkon agendy evidence obyvatel byl zneužit k účelu, ke kterému obecnímu úřadu nebyl zákonem svěřen, a to k ovlivnění volebního výsledku ve prospěch jedné ze dvou volebních stran. V případě devíti osob, které obecní úřad neoprávněně zvýhodnil oproti jiným čtyřem osobám, šlo evidentně o osoby spřízněné s volební stranou Sdružení nezávislých kandidátů obce Bohy, v jejímž čele stál starosta obce. S ohledem na naprosto těsný výsledek voleb (o volebním výsledku rozhodoval hlas toliko jediného voliče) došlo umožněním hlasování těmto nově přihlášeným osobám k možnému zvrácení výsledků voleb ve prospěch Sdružení nezávislých kandidátů obce Bohy, v jejichž prospěch byl zneužit výkon státní správy na úseku evidence obyvatel. 10. Krajský soud v Plzni poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 26. ledna 2005 sp. zn. Pl. ÚS 73/04, dostupný na http://nalus.usoud.cz, ve kterém Ústavní soud dovodil, že "ke zrušení voleb může dojít pouze v důsledku zásadního a podstatného porušení neutrality státu v průběhu voleb". Krajský soud v nyní souzené věci dospěl k závěru, že došlo k zásadnímu a podstatnému porušení neutrality veřejné moci v průběhu voleb, které je důvodem pro prohlášení voleb za neplatné. K tomuto závěru, uvedl krajský soud, jej vedl především výsledek voleb v obci. Z důvodů v napadeném usnesení popsaných krajský soud dospěl k závěru, že v dané věci byl porušen princip korektnosti a neutrality veřejné moci, přičemž toto porušení mělo přímý dopad na regulérnost a výsledky voleb. Soud proto podle ust. § 60 odst. 3 zákona o volbách prohlásil volby za neplatné. 11. K závěru o podstatném porušení neutrality veřejné moci v průběhu voleb vedla soud ještě další skutečnost, a to porušení ust. § 17 odst. 2 zákona o volbách. Krajský soud v Plzni poukázal na ust. § 19 zákona o volbách, podle nějž je činnost volebních orgánů výkonem státní správy. Vykonává-li tedy starosta agendu podle ust. § 17 odst. 2 zákona o volbách, je povinen ctít princip korektnosti a neutrality veřejné moci. Krajský soud uvedl, že starosta nepostupoval při ustanovení volební komise správně a svým postupem zcela vyloučil jednu z pouhých dvou volebních stran z podstatné části volebního procesu. Druhá volební strana tak neměla možnost kontrolovat ani průběh hlasování ani průběh sčítání hlasů. Tímto nesprávným výkonem státní správy sta