Pl.ÚS 59/10 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 59/10 ze dne 4. 5. 2011 N 84/61 SbNU 299 Volby do Zastupitelstva obce Hřensko v roce 2010, otázka účelového přihlašování se voličů k trvalému pobytu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, František Duchoň, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jiří Mucha, Jan Musil, Jiří Nykodým, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 4. května 2011 sp. zn. Pl. ÚS 59/10 ve věci ústavní stížnosti Občanské demokratické strany, se sídlem Praha 1, Jánský vršek 13, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. listopadu 2010 č. j. 15A 116/2010-44, kterým byl zamítnut stěžovatelčin návrh na vyslovení neplatnosti voleb do Zastupitelstva obce Hřensko konaných ve dnech 15. a 16. října 2010, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem jako účastníka řízení a Obecního úřadu Hřensko jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. listopadu 2010 č. j. 15A 116/2010-44 se zrušuje. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 23. prosince 2010 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. listopadu 2010 č. j. 15A 116/2010-44 (dále jen "napadené rozhodnutí"), kterým Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen "krajský soud") zamítl návrh stěžovatelky na vyslovení neplatnosti voleb do Zastupitelstva obce Hřensko konaných ve dnech 15. a 16. října 2010. Stěžovatelka má za to, že v daném případě v důsledku jednání určitých osob, které předmětným volbám předcházelo, došlo v těchto volbách k porušení jejích práv zaručených ústavním pořádkem České republiky, konkrétně k porušení čl. 5, 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 21 odst. 1 a 4 a čl. 22 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tím, že krajský soud uvedeným právům ochranu neposkytl, porušil dle názoru stěžovatelky její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a zásadu ochrany práv před nezávislým soudem dle čl. 90 Ústavy. 2. V rámci podané ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby vzhledem k tomu, že věc je naléhavá, Ústavní soud rozhodl ve věci mimo pořadí došlých věcí dle ustanovení § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb. Ústavní soud, aniž by v tomto směru přijal příslušné usnesení, od samého počátku v řízení před ním postupoval tak, aby věc stěžovatelky byla projednána co nejrychleji. 3. Ústavní soud nejprve posoudil, zda ústavní stížnost splňuje podmínky řízení. Ústavní stížnost byla podána včas, navrhovatelkou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu. II. 4. Podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. k) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, si plénum Ústavního soudu s účinností od 1. prosince 2010 atrahovalo rozhodování o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím správního soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta (§ 90 soudního řádu správního), a to včetně rozhodnutí, jímž se návrh odmítá. Toto organizační rozhodnutí dopadá i na případ nyní posuzované ústavní stížnosti; proto ji projednalo a rozhodlo o ní plénum Ústavního soudu. III. 5. Za účelem posouzení podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis krajského soudu sp. zn. 15A 116/2010 (dále jen "soudní spis"). Z vyžádaného soudního spisu se zjišťuje, že stěžovatelka podala dne 29. října 2010 ke krajskému soudu návrh na vydání rozhodnutí o neplatnosti voleb do Zastupitelstva obce Hřensko, okres Děčín, Ústecký kraj, konaných ve dnech 15. října a 16. října 2010. Stěžovatelka v návrhu uvedla, že od 1. října 2010 do 15. října 2010, kdy se konaly volby, vzrostl počet občanů přihlášených k trvalému pobytu v obci Hřensko o 67 nových obyvatel starších 18 let, tj. o jednu třetinu původního počtu voličů, což zásadně ovlivnilo výsledek voleb a složení zastupitelstva obce. Krajský soud napadeným rozhodnutím návrh zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí se krajský soud zabýval vyjasněním předmětu řízení a konstatoval, že stěžovatelka napadla neplatnost voleb, nenapadla však omezení osobní svobody voličů při samotném aktu hlasování ani nepožadovala, aby namísto zvolených kandidátů bylo osvědčení o zvolení vydáno kandidátům z týchž volebních stran, kteří skončili na místech náhradníků. Dále se krajský soud zabýval otázkou stanovení okruhu účastníků předmětného řízení a dovodil, že přestože stěžovatelka označila jako dalšího účastníka řízení Magistrát města Děčín, vzhledem k tomu, že byly napadeny volby do Zastupitelstva obce Hřensko, jednal soud nadále s Obecním úřadem Hřensko (dále též jen "obecní úřad"). Stěžovatelka rovněž označila za účastníky řízení i všechny zvolené kandidáty. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka nedomáhala vydání rozhodnutí o neplatnosti zvolení kandidáta, soud osoby zvolených kandidátů nepovažoval za účastníky daného řízení. Po seznámení se s volební dokumentací krajský soud přistoupil ke zhodnocení námitky stěžovatelky, že došlo k neoprávněnému přihlášení většího počtu voličů v obci Hřensko k trvalému pobytu těsně před konáním voleb, což mělo za následek nepovolené ovlivnění výsledků voleb. Krajský soud připomenul nález Ústavního soudu ze dne 10. října 2000 sp. zn. IV. ÚS 420/2000 (N 145/20 SbNU 43), ve kterém Ústavní soud dovodil, že povaha trvalého pobytu jako podmínka volebního práva je povahou evidenční a konstatoval, že podmínka trvalého pobytu pro realizaci volebního práva byla u všech voličů pro volby do Zastupitelstva obce Hřensko splněna a i voliči přihlášení k trvalému pobytu těsně před konáním voleb byli oprávněni své aktivní volební právo realizovat. Z uvedeného plyne, že přihlášení osob k trvalému pobytu v obci těsně před konáním voleb do zastupitelstva obce není jednáním, které by představovalo nějaké porušení volebního zákona, a to včetně ustanovení § 28 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů, (dále též jen "volební zákon"). Z tohoto důvodu soud proto ani nemohl shledat naplnění základního předpokladu pro vyslovení neplatnosti voleb, a to rozpor s volebním zákonem. IV. 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že podstatou jejího návrhu na vyslovení neplatnosti voleb do Zastupitelstva obce Hřensko byla skutečnost, že v obci s původně 161 obyvateli (ve věku 18 a více let) vzrostl během 14 dnů přede dnem zahájení předmětných voleb počet obyvatel s volebním právem na 228, tedy o 67 osob. Jediným důvodem, proč se uvedené osoby do obce k trvalému pobytu přihlásily, bylo to, aby zde odvolily, čímž v průběhu těchto voleb došlo k porušení ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 491/2001 Sb. čteném v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů, k němuž došlo tím, že žádný z objektů, do kterých byli noví "občané" přihlášeni k trvalému pobytu, není určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci a zmíněné objekty nejsou ani těmito občany užívány, a dále tím, že zápis nových občanů byl proveden na základě nepravdivě nebo nesprávně uvedených skutečností, a to s ohledem na ustanovení § 10 odst. 1 zákona o evidenci obyvatel, ze kterého vyplývá, že adresa trvalého pobytu má být občanem zvolena zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt, nebo zaměstnání ..., neboť žádný z nově přihlášených občanů neměl v úmyslu v obci skutečně pobývat. Navíc stavebnětechnický stav nemovitostí, v nichž měli noví občané krátce svůj nový trvalý pobyt, zcela vylučuje i sebekratší pobyt v těchto nemovitostech. Stěžovatelka v této souvislosti jednak upozornila na trestní oznámení, které bylo dne 15. října 2010 v souvislosti s přihlášením vícero osob k trvalému pobytu v obci Hřensko podáno, a dále odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2010 č. j. 22 A 151/2010-132, kterým bylo vyhověno žádosti o zrušení voleb v Českém Těšíně z důvodu, že podplácení voličů (pojetí volební kampaně obchodně tržním způsobem) je jednáním, které ústavní právo České republiky jednoznačně zapovídá. 7. Stěžovatelka považuje závěr krajského soudu o tom, že je otázka trvalého bydliště občanů ve volebních věcech záležitostí čistě evidenční, a nikoliv faktickou, za zjevně nesprávný, resp. protiústavní. Přístup krajského soudu k celé věci pak považuje stěžovatelka za formalistický a formálně pozitivistický. Podle přesvědčení stěžovatelky došlo vydáním napadeného rozhodnutí k porušení svobodné soutěže politických stran, práva podílet se na správě věcí veřejných a práva na samosprávu, a tím k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Napadené rozhodnutí navíc dle názoru stěžovatelky odporuje platné právní úpravě, vy