Pl.ÚS 6/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 6/13 ze dne 2. 4. 2013 112/2013 Sb. N 49/69 SbNU 31 Regulace hazardu jako součást práva obcí na samosprávu (VLT aneb videoloterijní terminály)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická ze dne 2. dubna 2013 sp. zn. Pl. ÚS 6/13 ve věci návrhu města Klatovy, zastoupeného JUDr. Jiřím Štanclem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Čs. legií 172, 339 01 Klatovy, na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, za účasti 1. Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a 2. Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a veřejného ochránce práv jako vedlejšího účastníka řízení (nález byl vyhlášen pod č. 112/2013 Sb.). Ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění I. Dosavadní průběh řízení před Ústavním soudem I. a) Předcházející řízení o ústavní stížnosti 1. Ústavnímu soudu byla dne 20. 6. 2012 doručena ústavní stížnost města Klatovy směřující proti jinému zásahu Ministerstva financí (dále též jen "ministerstvo"), jež je Ústavním soudem projednávána pod sp. zn. IV. ÚS 2315/12. S ústavní stížností stěžovatel spojil ve smyslu ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., návrh na zrušení ustanovení čl. II bodu 4 zákona č. 300/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, (dále též jen "napadené ustanovení"). 2. IV. senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že uplatněním napadeného ustanovení zákona nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Jelikož zároveň považoval ústavní stížnost za nikoliv zjevně neopodstatněnou a i jinak věcného přezkumu schopnou, konstatoval, že návrhem na zrušení napadeného ustanovení je třeba se zabývat věcně. Proto usnesením ze dne 16. 1. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2315/12 přerušil řízení o ústavní stížnosti a postoupil návrh stěžovatele na zrušení napadeného ustanovení plénu Ústavního soudu. I. b) Argumentace navrhovatele 3. Protiústavnost napadeného ustanovení spatřoval navrhovatel v tom, že ve spojení se správní praxí Ministerstva financí (jehož zásah byl primárně ústavní stížností napaden) dočasně suspendovalo existující, ústavně garantovanou a Ústavním soudem uznanou možnost obcí regulovat provozování interaktivních videoloterijních terminálů na svém území. 4. Napadené ustanovení dle navrhovatele brání přezkumu a případnému zrušení ministerstvem vydaných povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů, ačkoliv podle judikatury Ústavního soudu [nález sp. zn. Pl. ÚS 29/10 ze dne 14. 6. 2011 (N 110/61 SbNU 625, 202/2011 Sb.), nález sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. 9. 2011 (N 151/62 SbNU 315, 293/2011 Sb.) či nález sp. zn. Pl. ÚS 22/11 ze dne 27. 9. 2011 (N 169/62 SbNU 489, 328/2011 Sb.)] jde o otázku, jejíž regulace spadá do ústavně garantované pravomoci obcí. V tomto kontextu navrhovatel podrobně parafrázoval právní závěry obsažené v citovaných nálezech a potvrzující ústavní garance práva obcí na samosprávu. 5. Navrhovatel rovněž vyjádřil přesvědčení, že napadené ustanovení neporušuje toliko právo obcí na samosprávu ve smyslu ustanovení čl. 8 a čl. 100 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), nýbrž i ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy, podle něhož jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány a osoby. Ačkoliv nálezy Ústavního soudu mířily primárně vůči obcím a ministerstvům vnitra a financí, nelze dle navrhovatele odhlížet od skutečnosti, že přinejmenším v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 56/10 se Ústavní soud jednoznačně vyjádřil v tom smyslu, že regulace hazardu je oblastí spadající pod rozsah územní samosprávy. Tento názor měl tudíž být respektován zákonodárcem při přijímání zákona, jehož je napadené ustanovení součástí. I. c) Vyjádření účastníků řízení 6. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna") se k návrhu vyjádřila dne 19. února 2013. Popsala průběh projednávání návrhu zákona posléze publikovaného pod č. 300/2011 Sb., přičemž zkráceně připomenula i důvodovou zprávu k návrhu zákona připojenou. Ta k napadenému ustanovení uváděla, že platnost povolení vydaných do dne nabytí účinnosti obecně závazné vyhlášky obce, která nejsou s touto vyhláškou v souladu, nebude dotčena. Opačný postup by podle důvodové zprávy zakládal nepřípustnou právní retroaktivitu, která je v rozporu s principem právní jistoty zakotveným v Ústavě. Zkrácením platnosti stávajících povolení by se stát dle důvodové zprávy vystavoval nebezpečí arbitrážních sporů vedených dosavadními provozovateli. Návrh zákona byl Poslaneckou sněmovnou schválen dne 21. června 2011. Senát Parlamentu České republiky (dále též jen "Senát") vrátil návrh zákona Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy, které Poslanecká sněmovna na svém jednání dne 6. září 2011 akceptovala, a návrh zákona ve znění vráceném Senátem schválila. Poslanecká sněmovna odmítla, že by napadená právní úprava měla za cíl odložit účinky nálezů Ústavního soudu, přičemž poukázala zejména na časové okolnosti projednávání návrhu zákona. V této souvislosti zejména zdůraznila, že nález sp. zn. Pl. ÚS 56/10 ze dne 7. 9. 2011 (N 151/62 SbNU 315; 293/2011 Sb.) byl přijat až poté, co Poslanecká sněmovna návrh zákona ve znění postoupeném Senátem schválila. V závěru svého vyjádření Poslanecká sněmovna konstatovala, že návrh zákona byl projednán a schválen ústavně předepsaným způsobem a podle standardních pravidel legislativního procesu. 7. Rovněž Senát Parlamentu České republiky ve svém vyjádření ze dne 8. února 2013 vyjádřil přesvědčení, že při přijímání zákona postupoval v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Konkrétně Senát uvedl, že návrh zákona, který na své 19. schůzi dne 21. června 2011 schválila Poslanecká sněmovna, mu byl řádně postoupen dne 28. června 2011. Jako senátní tisk č. 127 byl návrh zákona přikázán výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu (jako garančnímu výboru), výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a výboru ústavněprávnímu. Všechny jmenované výbory doporučily návrh zákona vrátit Poslanecké sněmovně s pozměňovacími návrhy. Dne 22. července 2011 pak přijal Senát usnesení, kterým Poslanecké sněmovně návrh zákona ve znění přijatých pozměňovacích návrhů vrátil. Ve svém vyjádření Senát rovněž podrobně shrnul obsah debaty o předmětném návrhu zákona v Senátu vedené. I. d) Postoj vlády a veřejného ochránce práv k návrhu 8. V souladu s ustanovením § 69 odst. 2 a 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") upozornil přípisem ze dne 23. ledna 2013 doručeným dne 25. ledna 2013 Ústavní soud vládu České republiky a veřejného ochránce práv na probíhající řízení, přičemž připomenul, v jaké lhůtě mohou do řízení vstoupit jako vedlejší účastníci a případně se též k návrhu vyjádřit. 9. Veřejný ochránce práv dne 1. února 2013 oznámil Ústavnímu soudu, že do řízení jako vedlejší účastník vstupuje. Vláda České republiky ve lhůtě zákonem stanovené (uplynuvší 25. února 2013) svůj vstup do řízení neoznámila, a tudíž jí postavení vedlejšího účastníka svědčit nemohlo. Přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 26. února 2013 požádal JUDr. Jan Studnička, vrchní ředitel Sekce kabinetu ministra a předsedy Legislativní rady vlády, soudce zpravodaje o prodloužení lhůty ke sdělení, zda vláda do řízení jako vedlejší účastník vstoupí, o jeden měsíc. Uvedené žádosti nemohl Ústavní soud přiznat jakoukoliv relevanci nejen proto, že její autor stěží mohl být oprávněn za vládu v řízení před Ústavním soudem jednat, ale především s ohledem na skutečnost, že třicetidenní lhůta pro vstup do řízení je ve smyslu ustanovení § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu lhůtou, která nemůže být Ústavním soudem prodloužena a jejíž zmeškání nemůže být prominuto. Vyjádření k návrhu ani následně - formou amicus curiae brief - vláda nepodala. 10. Veřejný ochránce práv se k návrhu vyjádřil dne 1. března 2013. Uvedl, že napadené ustanovení nepovažuje za překážku rušení vydaných povolení, neboť podle jeho názoru ve skutečnosti nedopadá na regulační oprávnění obcí existující před novelou podle dřívějšího ustanovení § 50 odst. 4 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, (dále též jen "loterijní zákon"), tedy na regulaci všech technických herních zařízení obdobných výherním hracím přístrojům ve smyslu dř