Pl.ÚS 7/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 7/15 ze dne 14. 6. 2016 234/2016 Sb. N 110/81 SbNU 729 Registrované partnerství jako překážka individuálního osvojení dítěte   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu složeného z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ze dne 14. června 2016 sp. zn. Pl. ÚS 7/15 ve věci návrhu Městského soudu v Praze na zrušení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a veřejné ochránkyně práv jako vedlejšího účastníka řízení (nález byl vyhlášen pod č. 234/2016 Sb.). Ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, se ruší dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění I. Rekapitulace předchozího řízení a podaného návrhu 1. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 5. 3. 2015 podaným na základě čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se Městský soud v Praze (dále též jen "navrhovatel" anebo "městský soud") domáhá zrušení ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, (dále též jen "zákon o registrovaném partnerství"). 2. Navrhovatel uvádí, že usnesením Úřadu městské části Praha 13, odboru sociální péče a zdravotnictví, ze dne 25. 3. 2014 č. j. P 13-12735/2014 bylo zastaveno řízení o žádosti Ing. Petra Laně (dále jen "žalobce") o zařazení do evidence žadatelů vhodných stát se osvojiteli, protože žadatel nesplňuje požadavky ustanovení § 800 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Odvolání žalobce následně zamítl Magistrát hl. m. Prahy, odbor správních činností ve zdravotnictví a sociální péči, rozhodnutím ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. SOC: 608555/2014. Podstata tohoto rozhodnutí spočívala v tom, že správní orgán prvního stupně sice rozhodl v souladu s právními předpisy, nicméně opomněl uvést, že zákaz osvojení osobou žijící v registrovaném partnerství plyne z ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. Toto rozhodnutí napadl žalobce správní žalobou podanou k městskému soudu. 3. Městský soud v odůvodnění návrhu uvádí, že důvod zákazu osvojení v těchto případech plyne přímo ze zákonné úpravy, podle níž samotná existence registrovaného partnerství brání tomu, aby se jeden z partnerů mohl stát osvojitelem dítěte, a jiné skutečnosti se za této situace nezjišťují. Navrhovatel poukazuje na čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), které zakazují jakoukoliv formu diskriminace. Poukázat lze rovněž na čl. 21 Listiny základních práv Evropské unie, výslovně zakazující diskriminaci z důvodu sexuální orientace. Navrhovatel rekapituluje obecnou úpravu osvojení obsaženou v ustanovení § 800 občanského zákoníku a konstatuje, že pokud by žadatel o osvojení nežil v manželství a ani v registrovaném partnerství, mohl by se za určitých podmínek stát osvojitelem. Pokud však žije v registrovaném partnerství, platí zákaz osvojení již z tohoto titulu, aniž by byly posuzovány okolnosti, zda takový žadatel je schopen vytvořit odpovídající zázemí pro řádnou výchovu dítěte. Tyto skutečnosti představují rozdíly, které jsou neodůvodněné, a ani neexistují rozumné důvody pro uplatněný rozdílný přístup. 4. Proto městský soud navrhuje napadené zákonné ustanovení zrušit. II. Splnění podmínek řízení 5. Ústavní soud se nejprve zabýval splněním podmínek řízení a konstatuje, že návrh byl podán podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Podle tohoto ustanovení platí, že "[d]ojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu." 6. K tomu Ústavní soud uvádí, že se v daném případě jedná o případ tzv. konkrétní (ještě přesněji: incidenční), a nikoliv abstraktní kontroly norem. S ohledem na shora uvedené je navrhovatel zcela nesporně aktivně legitimován k podání tohoto návrhu, neboť napadené zákonné ustanovení se bezprostředně týká věci řešené městským soudem, a pokud by se Ústavní soud k jeho ústavnosti nevyjádřil, nastala by v podmínkách právního státu krajně nežádoucí situace, kdy by soud musel rozhodovat podle ustanovení zákona, které je podle jeho pevného přesvědčení v rozporu s ústavním pořádkem. 7. Protože Ústavní soud nemá žádné pochybnosti ani ohledně splnění dalších podmínek řízení, přistoupil k věcnému projednání návrhu. III. Průběh řízení před Ústavním soudem a vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení 8. Ústavní soud podle ustanovení § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal návrh Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna" a "Senát") jako účastníkům řízení a vládě a veřejné ochránkyni práv (dále též jen "Ochránkyně"), jež jsou oprávněny vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci řízení. 9. Poslanecká sněmovna ve vyjádření k návrhu uvedla, že zákon č. 115/2006 Sb. byl v Poslanecké sněmovně projednán jako poslanecký návrh zákona (tisk č. 969) a byl schválen ve znění pozměňovacích návrhů dne 16. 12. 2005. Znění ustanovení § 13 odst. 2 tohoto zákona od roku 2005 nebylo novelizováno. S návrhem zákona vyslovily souhlas obě komory Parlamentu, zákon byl podepsán příslušnými ústavními činiteli a byl též řádně vyhlášen. 10. Senát ve vyjádření k návrhu uvedl, že projednal a schválil návrh zákona o registrovaném partnerství ve znění postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou na své 9. schůzi dne 26. 1. 2006, když pro jeho schválení hlasovalo z 65 přítomných senátorů 45 a proti 14. V rozpravě se někteří senátoři vyslovili i k napadenému zákonnému ustanovení. Návrh zákona byl tedy schválen ústavně předepsaným způsobem. 11. Vláda Ústavní soud informovala o tom, že svého práva vyplývajícího z ustanovení § 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nevyužije a do řízení nevstoupí. 12. Veřejná ochránkyně práv sdělila, že ve smyslu ustanovení § 69 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vstupuje do řízení jako vedlejší účastník, a uvedla, že odkazuje na zprávu o šetření, kterou ve věci žalobce zpracovala (sp. zn. 2977/2014/VOP). Právní věty obsažené v této zprávě jsou následující: "I. Ustanovení § 800 občanského zákoníku z roku 2012 nevylučuje osvojení registrovanými partnery. Je však vyloučeno ustanovením § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství. II. Jakékoliv ustanovení nebo postup orgánu veřejné moci, které vedou ke znemožnění osvojení pouze z důvodu sexuální orientace potenciálního osvojitele, odporují ústavnímu pořádku a Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod." Tento názor Ochránkyně odůvodnila tím, že nenachází žádný objektivní a racionální důvod, pro který by mělo být registrovaným partnerům znemožněno osvojení, a to ani mezi tvrzeními odpůrců osvojení registrovanými partnery. Absurdnost celé situace je dokreslena skutečností, že zákonodárce se snaží zákonem zabránit něčemu, co není normativně regulovatelné, a sice aby byly děti vychovávány registrovanými partnery. Tato situace totiž reálně existuje. Vyjma možnosti biologického rodičovství mohou totiž výchovy dítěte registrovaní partneři dosáhnout i jinými způsoby. Nejčastěji půjde o případy, kdy se jeden z partnerů stal rodičem ještě před vznikem partnerství a o dítě nadále pečuje. Rozpolcenost zákonodárce lze ilustrovat zněním ustanovení § 13 odst. 3 zákona o registrovaném partnerství, které v takovém případě stanoví druhému partnerovi povinnost o dítě pečovat. Další variantou je osvojení dítěte pouze jednou osobou, aniž by faktičtí životní partneři uzavřeli registrované partnerství, neboť osvojení samostatně žijící osobou zákon připouští. Ochránkyně odkázala rovněž na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen "ESLP") Fretté proti Francii (ze dne 26. 2. 2002, č. stížnosti 36515/97) nebo E. B. proti Francii (ze dne 22. 1. 2008, č. stížnosti 43546/02), kde tento soud dospěl k závěru, že adopce dítěte homosexuálně orientovanou osobou může být zamítnuta pouze v případě, že pro takové rozhodnutí existují i jiné důvody než pouhá sexuální orientace zájemce. Jinými slovy, ESLP samotnou sexuální orientaci uchazeče o adopci nepovažuje za legitimní důvod pro omezení jeho práva rozvíjet vztah s dítětem vhodným k adopci. Jelikož ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství vylučuje registrované partnery z možnosti osvojit dítě pouze z důvodu jejich sexuální orientace, má Ochránkyně za to, že toto ustanovení odporuje právu na rovné zacházení deklarovanému článkem 14 Úmluv