Pl.ÚS 8/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 8/25 ze dne 7. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Langáška, Jiřího Přibáně, Kateřiny Ronovské, Dity Řepkové, Jana Svatoně, Pavla Šámala a Jana Wintra ve věci návrhu skupiny 17 senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupené JUDr. PhDr. Pavlem Uhlem, Ph.D., Ph.D., advokátem, sídlem Kořenského 15, Praha 5 - Smíchov, na posouzení souladu Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsané v Praze dne 24. října 2024, s ústavním pořádkem, za účasti Parlamentu České republiky, jehož jménem jednají Poslanecká sněmovna a Senát, vlády a prezidenta republiky, jako účastníků řízení, takto: Změna návrhu spočívající v jeho rozšíření o návrh na posouzení souladu čl. 4 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsané v Praze dne 24. října 2024, s ústavním pořádkem se připouští. Odůvodnění 1. Ústavní soud posuzoval přípustnost změny návrhu na posouzení Smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem o některých právních otázkách, podepsané v Praze dne 24. října 2024 (dále jen "konkordátní smlouva"), s ústavním pořádkem. 2. Pochybnosti o rozsahu předmětu řízení vznikly v důsledku jistého nesouladu mezi tím, jak byl návrh na posouzení souladu konkordátní smlouvy s ústavním pořádkem vymezen v návrhu navrhovatelky ze dne 6. 3. 2025, a tím, jak byl vymezen v podání prezidenta republiky ze dne 25. 4. 2025. 3. S ohledem na možný souběh lhůty pro podání návrhu skupinou nejméně 17 senátorů na straně jedné [§ 71a odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu] a prezidentem republiky na straně druhé [§ 71a odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu] Ústavní soud požádal prezidenta republiky, aby upřesnil povahu svého podání ze dne 25. 4. 2025. 4. Prezident republiky dne 28. 8. 2025 sdělil Ústavním soudu, že v současné době nemůže podat vlastní návrh podle § 71a odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu, neboť mu konkordátní smlouva doposud nebyla předložena k ratifikaci (tj. zatím mu nevzniklo návrhové oprávnění). Vzhledem k obsahu repliky navrhovatelky ze dne 9. 5. 2025 Ústavnímu soudu navrhl, aby zvážil, zda ním navrhovatelka nerozšířila svůj původní návrh, jelikož se ve své podstatě ztotožnila s podáním prezidenta ze dne 25. 4. 2025. 5. V reakci na shora uvedený procesní vývoj Ústavní soud zaslal podání prezidenta republiky ze dne 28. 8. 2025 na vědomí dalším účastníkům řízení. Vláda ani Parlament, jehož jménem jedná Poslanecká sněmovna a Senát, na tento přípis nereagovaly. 6. Navrhovatelka na přípis Ústavního soudu reagovala podáním ze dne 13. 9. 2025. Primárně setrvala na svém postoji, že není rozdílu v tom, zda prezident republiky předestře své argumenty v samostatném návrhu na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem nebo pouze jako účastník již zahájeného řízení. Podle navrhovatelky je Ústavní soud povinen posoudit soulad napadené mezinárodní smlouvy jako celku s ústavním pořádkem, a to bez ohledu na odůvodnění návrhu na zahájení řízení. Pro případ, že by Ústavní soud tento názor nesdílel, navrhovatelka uvedla následující: "Pokud by navzdory tomu považoval Ústavní soud některé argumenty či návrhové aspekty ve vyjádření prezidenta republiky za překračující předmět řízení, nemá navrhovatelka problém s jejich osvojením ve smyslu vyjádření prezidenta republiky ze dne 28. srpna 2025 a s ohledem na procesní opatrnost tak tímto činí, respektive hlásí se k tomu, že její vyjádření ze dne 9. května 2025 v bodě [8] tak činilo, jak předpokládá vyjádření prezidenta republiky ze dne 28. srpna 2025." 7. Zákon o Ústavním soudu neobsahuje právní úpravu změny návrhu, resp. jejího (ne)připuštění. Podle § 63 téhož zákona však platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a předpisy vydané k jeho provedení. Podle § 95 odst. 1 občanského soudního řádu "navrhovatel může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo." 8. Ústavní soud dospěl k závěru, že podle uvedených zákonných ustanovení je důvodné změnu (rozšíření) návrhu na přezkum souladu konkordátní smlouvy s ústavním pořádkem připustit, jelikož tento postup není v rozporu s procesní ekonomií řízení (přiměřeně srov. § 95 odst. 2 občanského soudního řádu). 9. Následně se Ústavní soud zabýval tím, v jakém rozsahu navrhovatelka svůj návrh rozšířila, protože tak učinila pouze nepřímo odkazem na podání prezidenta republiky ze dne 25. 4. 2025 a dne 28. 8. 2025. Po srovnání obsahu návrhu na zahájení řízení ze dne 6. 3. 2025 a podání prezidenta republiky ze dne 25. 4. 2025 dospěl Ústavní soud k závěru, že navrhovatelka tak učinila ve vztahu k čl. 4 odst. 1 konkordátní smlouvy. Navrhovatelka v bodech 79 až 80 návrhu na zahájení řízení totiž výslovně vyjádřila vůli nenapadnout čl. 4 odst. 1 konkordátní smlouvy s odůvodněním, že proti tomuto ustanovení "nemá žádné výhrady", má naopak za to, že "zpovědní tajemství je vlastní i některým dalším církvím, je historicky akceptovatelnou a hluboce zakořeněnou výjimkou, která zakládá přesně vymezenou oblast povědomí o některých informacích, jež je kněz povinen udržel v absolutní tajnosti", a tento institut "nepovažuje za faktické ohrožení zájmů státu nebo obětí trestného činu." Z těchto důvodů navrhovatelka napadla pouze čl. 4 odst. 2 konkordátní smlouvy. Prezident republiky naopak brojí proti čl. 4 konkordátní smlouvy v plném rozsahu, přičemž v bodě 30 svého podání výslovně uvádí, že za nesouladný s povinností státu provést účinné vyšetřování závažné trestné činnosti považuje "především čl. 4 odst. 1" konkordátní smlouvy. 10. Z uvedených důvodů Ústavní soud připustil změnu (rozšíření) návrhu na přezkum souladu konkordátní smlouvy s ústavním pořádkem tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení [obdobně bylo postupováno např. v usnesení ze dne 8. 11. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 23/22]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 7. října 2025 Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu Odlišné stanovisko soudce Tomáše Langáška 1. S připuštěním změny návrhu spočívajícím v jeho rozšíření o návrh na posouzení souladu čl. 4 odst. 1 tzv. konkordátní smlouvy nesouhlasím, a uplatňuji proto podle § 14 zákona o Ústavním soudu odlišné stanovisko k výroku a odůvodnění tohoto usnesení. 2. V historii Ústavní soud dosud vydal jen dva nálezy v řízení o preventivní kontrole mezinárodních smluv podle čl. 87 odst. 2 Ústavy České republiky, a to se oba týkaly jen jedné mezinárodní smlouvy - Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství (nález Pl. ÚS 19/08, tzv. Lisabon I, a nález Pl. ÚS 29/09, tzv. Lisabon II). Není to tedy u Ústavního soudu frekventovaná agenda, nicméně vždy jde o rozhodování mimořádně závažné z hlediska ústavního pořádku, dělby moci mezi klíčovými ústavními institucemi, vnitrostátní politiky i vztahů České republiky s jinými státy a subjekty mezinárodního práva. Tak tomu bylo zejména u nálezu Lisabon II, neboť Česká republika byla tehdy posledním státem Evropské unie, který dosud neratifikoval Lisabonskou smlouvu, a k Ústavnímu soudu se onoho listopadového podvečera upínaly oči celé Evropy. Plénem jednomyslně přijatý nález kromě svého mimořádného ústavněprávního a politického významu pro celou Evropskou unii přinesl řešení i řady sporných procesních otázek, vyvolaných tehdejším postupem navrhovatelů, nejprve Senátu ve věci Lisabon I, pak skupiny senátorů ve věci Lisabon II, a nakonec posledního potenciálního navrhovatele, prezidenta republiky. I tyto právní závěry Ústavního soudu jsou podle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky závazné pro všechny orgány a osoby, počítaje v to samozřejmě i Ústavní soud sám. 3. V bodech 122 a 123 nálezu Lisabon II, v němž byla navrhovatelem tak jako nyní skupina senátorů, Ústavní soud uvedl: "122. ... Navrhovatel po podání návrhu na zahájení řízení již návrhem dále nedisponuje. Zpětvzetí návrhu na zahájení řízení z tohoto důvodu není stejně jako v řízení o zrušení zákonů možné. ... Zásadně nepřípustná je z tohoto důvodu i změna návrhu, ať už v podobě rozšíření či zúžení návrhového žádání (petitu). Rozšíření návrhu by bylo nutno kvalifikovat jako další nový návrh, který musí splňovat všechny náležitosti a podmínky řízení jako návrh samostatný. V části, kdy se nový návrh na zahájení řízení překrývá s původním návrhem, o němž již řízení běží, by byl namístě postup podle 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tj. odmítnutí této části pro nepřípustnost vzhledem k překážce litispendence s tím, že odmítnutý navrhova