Pl.ÚS 86/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 86/20 ze dne 9. 2. 2021 N 24/104 SbNU 281 K povinnosti odsouzeného nahradit náklady státu vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Š. V., zastoupené JUDr. Tomášem Plavcem, advokátem, se sídlem Široká 294, Chrudim, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. září 2019 č. j. 14 To 300/2019-642 a usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. srpna 2019 č. j. 1 T 99/2018-632, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu ve Svitavách jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 9. 2019 č. j. 14 To 300/2019-642 a usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 8. 2019 č. j. 1 T 99/2018-632 byla porušena základní práva stěžovatelky zaručená čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 9. 2019 č. j. 14 To 300/2019-642 a usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28. 8. 2019 č. j. 1 T 99/2018-632 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že na stěžovatelku byla dne 30. 4. 2018 podána u Okresního soudu ve Svitavách obžaloba, podle níž se měla dopustit zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. V této trestní věci byli poškozeným dvěma dětem ustanoveni ve smyslu § 51a odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění účinném do 30. 9. 2020, (dále jen "trestní řád") zmocněnci, a to poškozené nezletilé dívce advokát Mgr. Petr Carda a poškozenému nezletilému chlapci advokát JUDr. Pavel Barinka. Zmocněnci poškozených soudu předložili návrhy na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů a soud usneseními ze dne 26. 6. 2019 č. j. 1 T 99/2018-626 a č. j. 1 T 99/2018-628 přiznal JUDr. Cardovi částku 81 647,17 Kč a Mgr. Barinkovi částku 47 788,22 Kč. 3. Stěžovatelka byla v této trestní věci uznána vinnou a byla pravomocně odsouzena za zločin týrání svěřené osoby (nezletilé dívky) podle § 198 odst. 1 a 2 trestního zákoníku. S ohledem na tuto skutečnost bylo rozhodnuto ve smyslu § 155 odst. 5 trestního řádu tak, že stěžovatelka má uhradit státu odměnu, kterou sám stát vyplatil ustanovenému zmocněnci Mgr. Cardovi ve výši 81 647 Kč. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nebyla shledána vinnou jednáním vůči poškozenému nezletilému chlapci, nebude soud po stěžovatelce požadovat náhradu vyplacenou zmocněnci tohoto poškozeného JUDr. Barinkovi. 4. Stížnost stěžovatelky krajský soud napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou. Povinnost odsouzené hradit náklady ustanoveného zmocněnce dovodil z § 154 a 155 trestního řádu. Odkázal na § 155 odst. 5 trestního řádu, v němž je přímo stanoveno, že o povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému a o jejich výši rozhoduje po právní moci rozsudku předseda senátu prvního stupně i bez návrhu. Podle názoru stížnostního soudu se jedná o ustanovení, které navazuje na § 151 trestního řádu. V ustanovení § 151 odst. 3 trestního řádu je pak uvedeno, že o výši odměny a náhrady hotových výdajů rozhodne na návrh obhájce orgán činný v trestním řízení, který vedl řízení v době, kdy obhájci povinnost obhajovat skončila. Podle odstavce 6 téhož ustanovení se pak ustanovení odstavců 2 až 5 přiměřeně užijí na rozhodování i o výši odměny a náhradě hotových výdajů mimo jiné ustanoveného zmocněnce poškozeného. Postup soudu prvního stupně tak stížnostní soud hodnotil jako odpovídající citovaným ustanovením trestního řádu. 5. Dodal, že ustanovení § 155 odst. 5 trestního řádu obsahově navazuje na § 151 odst. 6 trestního řádu. Je přitom třeba dovodit, že postavení odsouzeného má být stejné bez ohledu na to, zda poškozený si sám zvolil zmocněnce a za podmínek uvedených v § 154 trestního řádu pak uplatnil nárok na náhradu nákladů, včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce, nebo zda za poškozeného náklady na zmocněnce vynaložil stát, protože rozhodl o jeho ustanovení. Tyto závěry podporuje i komentářová literatura. II. Argumentace stěžovatelky 6. K porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv mělo dojít uložením povinnosti zaplatit státu vyplacenou odměnu ustanovenému zmocněnci bez opory v trestním řádu. 7. Jednou ze základních zásad trestního řízení je, že jeho náklady nese stát a na obžalovaného nesmí být vytvářen ekonomický tlak, který by ho nutil rezignovat na obhajobu. Proto zákonodárce tyto náklady stanovuje paušální částkou a přesně vyjmenovává, které náklady lze obžalovanému předepsat k úhradě. Náklady na ustanoveného zmocněnce jsou jedním z mnoha nákladů trestního řízení, které nese stát, a není žádný důvod právě tyto náklady separovat a zvlášť ukládat odsouzenému k úhradě. Povinnost odsouzeného nést náhradu nákladů trestního řízení vymezuje ustanovení § 152 trestního řádu. Její rozšíření nelze dovodit výkladovými metodami, které použily obecné soudy. III. Vyjádření účastníků řízení 8. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ve vyjádření k ústavní stížnosti plně odkázal na napadené usnesení. Stěžovatelka v ústavní stížnosti pouze opakuje svou obhajobu, s níž se již obecné soudy vypořádaly. Domnívá se, že z jeho strany nedošlo k porušení jejích ústavně zaručených práv. Danou problematikou náhrady nákladů se zabývá § 154 a 155 trestního řádu. Ustanovení § 155 odst. 5 trestního řádu stanoví, že o povinnosti odsouzeného hradit státu náklady vzniklé ustanovením zmocněnce poškozenému a o jejich výši rozhoduje po právní moci rozsudku předseda senátu soudu prvního stupně i bez návrhu. Odkaz v § 151 odst. 6 trestního řádu na § 151 odst. 2 až 5 trestního řádu pak řeší problematiku související se stanovením výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného obhájce poté, kdy jeho povinnost obhajovat skončila, a dané ustanovení se analogicky použije právě i na stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů u ustanoveného zmocněnce poškozeného. K tomu lze odkázat na komentář k trestnímu řádu uvedený v napadeném usnesení krajského soudu. Z obsahu citovaných ustanovení nevyplývá možnost jakkoli dané náklady ustanoveného zmocněnce, které mu byly soudem pravomocně přiznány, modifikovat v rámci stanovení povinnosti odsouzeného k jejich úhradě, jako je tomu u nákladů u ustanoveného obhájce, kdy může odsouzený žádat o přiznání bezplatné obhajoby či obhajoby za sníženou odměnu. Jedinou modifikaci uplatněných nákladů lze uplatnit toliko v případě prvotního rozhodování o přiznání nákladů ustanoveného zmocněnce, pokud by nesouvisely s uplatněným nárokem na náhradu škody nebo nemajetkové újmy a hájením zájmů poškozeného, nebo by nebyly účelně vynaložené. 9. Okresní soud ve Svitavách ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadených usnesení. Ústavní stížnost považuje za nedůvodnou, a navrhl proto její zamítnutí. 10. Vyjádření účastníků Ústavní soud zaslal stěžovatelce na vědomí. IV. Splnění podmínek řízení 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána ústavní stížností napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Postoupení věci plénu 12. Podle čl. 1 odst. 1 písm. i) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. j. Org. 24/14 o atrahování působnosti platí, že si plénum Ústavního soudu podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu vyhrazuje rozhodování o jiné věci, navrhne-li to jednomyslně senát příslušný k projednání a rozhodnutí věci. 13. V nyní projednávaném případě I. senát Ústavního soudu, příslušný k projednání a rozhodnutí této věci vedené pod sp. zn. I. ÚS 4005/19 s ohledem na závažnost věci (otázka, zda může stát nárokovat úhradu nákladů vyplacených ustanovenému zmocněnci poškozeného po pravomocně odsouzeném) a s přihlédnutím k tomu, že stejná právní otázka, relevantní pro rozhodnu