Pl.ÚS 9/09 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 9/09 ze dne 28. 7. 2009 N 166/54 SbNU 117 K příslušnosti rozhodnout o vyloučení soudce kárného senátu Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodnutí kárné věci místopředsedy Nejvyššího soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález pléna Ústavního soudu ve složení Vlasta Formánková, Pavel Holländer, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný, Eliška Wagnerová a Michaela Židlická ze dne 28. července 2009 sp. zn. Pl. ÚS 9/09 ve věci návrhu předsedkyně Nejvyššího soudu ve sporu o rozsah kompetencí státních orgánů [čl. 87 odst. 1 písm. k) Ústavy, § 120 a následující zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] o určení orgánu příslušného vydat rozhodnutí o vyloučení soudce Nejvyššího soudu v kárném řízení podle § 10 odst. 3 in fine zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění platném do 30. září 2008. Výrok I. Orgánem příslušným rozhodnout o vyloučení předsedy kárného senátu Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Pácala z projednávání a rozhodnutí kárné věci soudce JUDr. Pavla Kučery, místopředsedy Nejvyššího soudu, (sp. zn. 1 Skno 20/2008) je předseda kolegia Nejvyššího soudu určený k zastupování předsedy Nejvyššího soudu jednacím řádem a rozvrhem práce Nejvyššího soudu. II. Usnesení kárného senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2009 sp. zn. 1 Skno 20/2008 o nevyloučení předsedy kárného senátu Nejvyššího soudu JUDr. Jiřího Pácala z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 1 Skno 20/2008 a rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2009 sp. zn. 1 Skno 20/2008 o odnětí věci kárně obviněného soudce JUDr. Pavla Kučery vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Ds 2/2008 a jejím přikázání Vrchnímu soudu v Praze se zrušují. Odůvodnění I. Vymezení věci a rekapitulace návrhu Ústavnímu soudu byl dne 4. května 2009 doručen návrh předsedkyně Nejvyššího soudu na vyslovení příslušnosti předsedy Nejvyššího soudu vydat rozhodnutí o vyloučení soudce Nejvyššího soudu v kárném řízení podle § 10 odst. 3 in fine zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění platném do 30. září 2008, a s ním spojené návrhy na zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2009 sp. zn. 1 Skno 20/2008 o tom, že předseda kárného senátu Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Pácal není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 1 Skno 20/2008, a na zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2009 sp. zn. 1 Skno 20/2008 o odnětí věci kárně obviněného soudce JUDr. Pavla Kučery vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Ds 2/2008 a jejím přikázání Vrchnímu soudu v Praze. V návaznosti na předmětné návrhy zároveň navrhovatelka podává návrh na rozhodnutí o naléhavosti věci podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a na rozhodnutí v plénu v souladu s čl. 1 odst. 1 písm. a) sdělení Ústavního soudu, uveřejněného pod č. 185/2008 Sb. V uvedené věci sp. zn. 1 Skno 20/2008 dne 4. března 2009 rozhodl kárný senát Nejvyššího soudu ve složení JUDr. Jiří Pácal, jako předseda, JUDr. Karel Podolka, JUDr. Antonín Draštík, JUDr. Petr Gemmel, JUDr. Ivana Zlatohlávková, jako členové, o tom, že předseda kárného senátu Nejvyššího soudu JUDr. Jiří Pácal není vyloučen z projednávání a rozhodnutí kárné věci soudce JUDr. Pavla Kučery, místopředsedy Nejvyššího soudu, a dále téhož dne rozhodl o odnětí této kárné věci Vrchnímu soudu v Olomouci a jejím přikázání Vrchnímu soudu v Praze. Dle výtky obsažené v návrhu tak rozhodl navzdory tomu, že předsedkyně Nejvyššího soudu v přípise ze dne 20. února 2009, doručeném dne 26. února 2009 předsedovi kárného senátu JUDr. Jiřímu Pácalovi, a následně v dalším přípise ze dne 3. března 2009, doručeném všem členům kárného senátu (dne 4. března 2009 opětovně JUDr. Jiřímu Pácalovi, dne 4. března JUDr. Karlu Podolkovi, dne 3. března 2009 JUDr. Antonínu Draštíkovi, dne 3. března 2009 JUDr. Petru Gemmelovi, dne 3. března 2009 JUDr. Ivaně Zlatohlávkové) upozornila na svoji kompetenci rozhodnout o vyloučení JUDr. Jiřího Pácala podle § 10 odst. 3 in fine zákona č. 7/2002 Sb., ve znění platném do 30. září 2008. Navrhovatelka vytýká kárnému senátu nesprávnou aplikaci § 25 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění platném v rozhodné době, protože dané zákonné ustanovení stanoví subsidiární platnost trestního řádu pro úpravu kárného řízení, nestanoví-li zákon č. 7/2002 Sb. jinak, což je právě případ dané kauzy, na kterou dopadá explicitní úprava § 10 odst. 3 in fine zákona č. 7/2002 Sb., ve znění platném do 30. září 2008. Dle jejího názoru v dané věci nejde o rozhodování o námitce podjatosti, nýbrž o rozhodování o samovyloučení soudce. Upozorňuje na skutečnost, že mezi situací, v níž jde o samovyloučení soudce, a situací, v níž jde o námitku podjatosti vznesenou účastníkem řízení, rozlišuje nejen zákon č. 7/2002 Sb., nýbrž i s. ř. s. v ustanovení § 8 odst. 3 a § 8 odst. 5 a stejně tak o. s. ř. v ustanovení § 14 a § 15 odst. 2 a v ustanovení § 15a odst. 1. Ve všech těchto případech samovyloučení je to předseda soudu, kdo určí jiného soudce nebo jiný senát. Navrhovatelka na podporu uvedené argumentace odkazuje na postup JUDr. Jaroslava Holubce, předsedy Vrchního soudu v Olomouci, a JUDr. Vladimíra Stiboříka, předsedy Vrchního soudu v Praze, kteří rovněž neaplikovali ustanovení § 25 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění platném v rozhodné době, nýbrž § 10 odst. 3 téhož zákona, a to když rozhodovali o vyloučení soudců v kárné věci místopředsedy Nejvyššího soudu JUDr. Pavla Kučery - první o vyloučení JUDr. Ivo Kouřila a druhý o vyloučení JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Romany Vostrejškové. Při posuzování kompetence předsedů vrchních soudů a předsedy Nejvyššího soudu nelze dle navrhovatelky vycházet "z nahodilosti, kdo je procesní stranou v konkrétním kárném řízení". Nepřípadnost aplikace § 25 zákona č. 7/2002 Sb., ve zněním platném v rozhodné době, a tím i § 31 trestního řádu je navrhovatelkou spatřována i ve skutečnosti, že proti rozhodnutí o vyloučení podle § 31 odst. 2 trestního řádu je přípustný opravný prostředek, zatímco v kárném řízení opravný prostředek přípustný není. V návrhu je dále odmítána argumentace kárného senátu Nejvyššího soudu poukazující na okolnost, že předseda soudu rozhodující o vyloučení je současně i stranou kárného řízení, jelikož výlučně předsedové soudů (vyjma ministra spravedlnosti) jsou podle § 8 zákona č. 7/2002 Sb. navrhovateli v kárném řízení, z čehož plyne, že měla-li být relevantní skutečnost, že předseda soudu je současně stranou kárného řízení, musela by se promítnout do úpravy ustanovení § 10 odst. 3 uvedeného zákona. Nadto je v něm upozorňováno, že ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění platném v rozhodné době, neponechává předsedovi soudu prostor pro diskreci a současně určuje, který soudce nastupuje za soudce vyloučeného. Navrhovatelka v rozhodnutí kárného senátu spatřuje i prvek libovůle. Uvádí, že v řízení o prvním návrhu na delegaci věci kárného řízení proti místopředsedovi Nejvyššího soudu JUDr. Pavlu Kučerovi (sp. zn. 1 Skno 7/2008) JUDr. Jiří Pácal postupem podle § 10 odst. 3 věty první zákona č. 7/2002 Sb. inicioval přípisem ze dne 23. dubna 2008 rozhodnutí předsedkyně o vyloučení podle téhož ustanovení in fine slovy: "oznamuji Vám, že dlouhodobé přátelské vztahy s JUDr. Pavlem Kučerou mohou vzbuzovat obavy o mé podjatosti v jeho kárné věci, a proto navrhuji postup podle § 10 odst. 3 věty třetí zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů". Rozhodnutím předsedkyně Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2008 sp. zn. 1 Skno 7/2008 byl pro uvedené soudce JUDr. Jiří Pácal z projednání a rozhodnutí předmětné věci vyloučen. Za nekonzistentní, bez revokace svého subjektivního postoje, považuje proto navrhovatelka odlišný postup JUDr. Jiřího Pácala v dalším kárném řízení vůči JUDr. Pavlu Kučerovi, místopředsedovi Nejvyššího soudu, a to jednak rozhodnutím o tom, že není z předmětného řízení vyloučen, a jednak rozhodnutím o delegaci, přičemž obě tato rozhodnutí byla přijata kárným senátem Nejvyššího soudu pod jeho předsednictvím. Rozhodnutí o delegaci předsedkyně Nejvyššího soudu vytýká, že se opírá o zpochybnění soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Ivo Kouřila, který, jsa vyloučen, v kárné věci rozhodovat nemohl, a zcela pomíjí nezávislost a nestrannost zákonných soudců kárného senátu Vrchního soudu v Olomouci, kteří sami oznámení o skutečnostech, pro které by byli vyloučeni podle ustanovení § 10 odst. 3 věty první zákona č. 7/2002 Sb., ve znění platném v předmětné době, neučinili, pročež neexistují důvody způsobilé založit závěr o potřebě věc odejmout Vrchnímu soudu v Olomouci. Ze všech takto vyložených důvodů má navrhovatelka za to, že spadá do kompetence předsedy soudu, a to i v případě Nejvyššího soudu, rozhodnout o samovyloučení soudce-člena kárného senátu, a nikoli d