Pl.ÚS 90/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 90/20 ze dne 15. 9. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z místopředsedkyně soudu Milady Tomkové a soudců a soudkyň Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaje), Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele MUDr. Petra Machka, zastoupeného Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 8. července 2020, č. j. 10 As 166/2020-53 a ze dne 21. května 2020, č. j. 5 As 138/2020-80, a proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. května 2020, č. j. 6 A 51/2020-60 a ze dne 28. dubna 2020, č. j. 10 A 50/2020-25, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a vlády České republiky jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Rekapitulace ústavní stížnosti a dosavadního průběhu řízení 1. Stěžovatel se podanou ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví tohoto usnesení označených rozhodnutí, a to pro porušení zejména čl. 14 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. 2. Stěžovatel se u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ve věci vedené pod sp. zn. 10 A 50/2020 domáhal zrušení usnesení vlády České republiky (dále jen "vláda") vyhlášených jednak pod č. 69/2020 Sb., o vyhlášení nouzového stavu (dále jen "usnesení o vyhlášení nouzového stavu"), a jednak pod č. 76/2020 Sb., o přijetí krizového opatření, kterým byl nařízen zákaz vstupu na území České republiky pro všechny cizince, nejde-li o stanovené výjimky a zákaz vycestovat z území České republiky občanům České republiky a cizincům s trvalým nebo s přechodným pobytem nad 90 dnů na území České republiky, nebyla-li k tomu udělena výjimka (dále jen "usnesení o přijetí krizového opatření ze dne 13. 3. 2020"), a to v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Následně - v reakci na zrušení usnesení o přijetí krizového opatření ze dne 13. 3. 2020 vládou - stěžovatel svůj návrh změnil tak, že se ve vztahu k tomuto usnesení nově domáhal určení, že šlo o nezákonný zásah. Městský soud usnesením ze dne 28. dubna 2020, č. j. 10 A 50/2020-25 (dále jen "usnesení sp. zn. 10 A 50/2020"), návrh stěžovatele odmítl pro nedostatek své pravomoci, neboť jím stěžovatel brojí proti aktům vlády, která nejsou opatřeními obecné povahy a usnesení o přijetí krizového opatření ze dne 13. 3. 2020, proto nemůže představovat ani nezákonný zásah. Proti usnesení městského soudu sp. zn. 10 A 50/2020 podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. května 2020, č. j. 5 As 138/2020-80, jako nedůvodnou zamítl v části, která je pro nyní posuzovanou ústavní stížnost rozhodující. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud nepochybil, jestliže své rozhodnutí opřel o závěr, že napadené akty vlády nejsou opatřeními obecné povahy. 3. Ve věci vedené u městského soudu pod sp. zn. 6 A 51/2020 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení vlády vyhlášeného pod č. 150/2020 Sb., stanovícího zákaz vstupu na území České republiky pro cizince a výjimky z tohoto zákazu, zákaz vycestování z území České republiky a výjimky z něho, povinnosti oznámit vstup do České republiky krajským hygienickým stanicím a povinnosti krajských hygienických stanic rozhodnout o karanténě, jakož i další oznamovací či jiné povinnosti adresátů a zákaz volného pobytu na území České republiky pro osoby, které by vstoupily na území České republiky a kterým by nebyla nařízena karanténa, společně se stanovenými výjimkami z tohoto zákazu (dále jen "usnesení o přijetí krizového opatření ze dne 6. 4. 2020"). Následně stěžovatel svůj návrh změnil tak, že navrhoval zrušit usnesení o vyhlášení nouzového stavu a dále určit, že zásah do jeho práv v důsledku vydání usnesení o přijetí krizového opatření ze dne 13. 3. 2020 byl nezákonný. Městský soud usnesením ze dne 14. května 2020, č. j. 6 A 51/2020-60 (dále jen "usnesení sp. zn. 6 A 51/2020"), návrh stěžovatele odmítl pro nedostatek své pravomoci přezkoumávat usnesení o přijetí krizového opatření ze dne 6. 4. 2020, neboť nejde o opatření obecné povahy. Z týchž důvodů není městský soud podle svého názoru způsobilý k věcnému přezkumu ani pokud jde o změněný návrh stěžovatele a v tomto směru by proto daná změna návrhu nemohla na rozhodovacím důvodu městského soudu nic změnit. Proti usnesení městského soudu sp. zn. 6 A 51/2020 podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. července 2020, č. j. 10 As 166/2020-53, jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud ve shodě s městským soudem dospěl k závěru, že městský soud neměl pravomoc napadené akty vlády přezkoumávat, neboť nejsou opatřeními obecné povahy. 4. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti ze dne 21. 7. 2020 namítá, že pokud mu má být garantováno právo opustit území České republiky, musí mít k dispozici efektivní opravný prostředek, jak se tohoto práva domoci ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Podle závěrů správních soudů stěžovatel ale nemá k dispozici nástroj, jak dosáhnout soudního přezkumu napadených usnesení vlády. I s ohledem na uvedené je stěžovatel přesvědčen, že předmětná vládní usnesení jsou z materiálního hlediska opatřeními obecné povahy. Podle stěžovatele je naopak neudržitelný závěr, že daná usnesení vlády nejsou opatření obecné povahy, zatímco opatření Ministerstva zdravotnictví s takřka totožným obsahem opatřením obecné povahy jsou. Podle stěžovatele se správní soudy v napadených rozhodnutích nevypořádaly s jeho argumentací a pouze stručně poukázaly na to, že daná usnesení vlády není možné podrobit přezkumu ve správním soudnictví. 5. V dalších částech ústavní stížnosti stěžovatel v souvislosti s předmětnými usneseními vlády namítá jejich protiústavnost, spočívající v porušení pravidel stanovených ústavním zákonem č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, dále v nerespektování zákonných mezí pro omezení základních práv a svobod jednotlivce, v absenci odůvodnění opatření a v jejich nepřiměřenosti. V závěru ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že ústavní stížnost je ve smyslu § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), naléhavá a projednal ji přednostně s nejvyšším urychlením. 6. V prvním doplnění ústavní stížnosti ze dne 21. 7 2020 stěžovatel svoji argumentaci rozšiřuje o odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 12/07 a konstatuje, že závěry v něm obsažené je nutné uplatnit i na nyní posuzovanou věc. Stěžovatel se v této souvislosti dovolává toho, aby Ústavní soud přijal takový výklad, kterým bude poskytnuta ochrana jeho právu na svobodu pohybu, jakož i jeho právu na soudní ochranu. V druhém doplnění ze dne 23. 7. 2020 stěžovatel poukazuje na judikaturu rakouského ústavního soudu, která se týká opatření přijatých v souvislosti s bojem proti koronavirové pandemii v Rakousku, a která je podle stěžovatele na projednávanou věc přiléhavá. Ve třetím doplnění ze dne 4. 8. 2020 stěžovatel poukazuje na oficiální prezentaci dostupnou na internetových stránkách Ministerstva zdravotnictví a konstatuje, že není možné bez podrobného a velmi pečlivě odůvodněného vysvětlení předmětná vládní usnesení aprobovat. Ve čtvrtém doplnění ze dne 10. 8. 2020 stěžovatel s poukazem na usnesení městského soudu ze dne 7. 8. 2020, sp. zn. 3 A 76/2020, namítá, že fyzické ani právnické osoby, které jsou dotčeny mimořádnými opatřeními krajských hygienických stanic, nemají podle českého práva k dispozici efektivní opravný prostředek nápravy ve smyslu čl. 13 Úmluvy. V podání ze dne 24. 8. 2020, nadepsaném jako "Stížnost na průtahy ve věci ústavní stížnosti", stěžovatel uvádí, že podává podle § 164 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudech a soudcích), stížnost na průtahy v řízení o nyní posuzované ústavní stížnosti a žádá, aby byl vyrozuměn o jejím vyřízení a o tom, jaká opatření v jeho věci byla přijata. V pátém doplnění ze dne 2. 9. 2020 stěžovatel informuje Ústavní soud, že Evropský soud pro lidská práva již odeslal akceptační dopis ve věci, která byla Ústavním soudem posuzována pod sp. zn. Pl. ÚS 10/20. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť st