Pl.ÚS 96/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 96/20 ze dne 2. 2. 2021 U 3/104 SbNU 446 Rozhodování sporů o věcnou příslušnost mezi orgány vykonávajícími ostatní veřejnou správu   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Usnesení Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského, soudkyň a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu podaném Výborem Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, se sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem, zastoupeným Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem, se sídlem U Sluncové 666/12a, Praha 8, proti Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění I. 1. Výbor Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad (dále jen "navrhovatel" nebo "Výbor Regionální rady") se podáním učiněným na základě § 120 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, dovolává rozhodnutí kladného (pozitivního) kompetenčního sporu mezi navrhovatelem a Úřadem Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad (dále jen "Úřad Regionální rady") ve věci rozhodování o vrácení přeplatku vzniklého v důsledku rozhodnutí o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně. Navrhovatel požaduje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým by rozhodl, že orgánem veřejné moci příslušným k rozhodování o vrácení přeplatku vzniklého v důsledku rozhodnutí o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně je navrhovatel. Současně navrhuje zrušit rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 16. 6. 2020 č. j. MF-22299/2017/1203-3 a rozhodnutí Úřadu Regionální rady ze dne 23. 3. 2017 č. j. RRSZ 2341/2017. II. 2. Ze spisového materiálu se podává, že dne 1. 11. 2013 byl Úřadem Regionální rady jako správcem daně vydán platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně č. 38/2013 č. j. RRSZ 12684/2013 (dále jen "platební výměr č. 38/2013"). Dne 8. 11. 2013 podal Ústecký kraj jako příjemce dotace žádost o prominutí odvodu uloženého platebním výměrem č. 38/2013. Dne 25. 11. 2013 bylo této žádosti částečně vyhověno poskytovatelem dotace, a to na základě usnesení navrhovatele, rozhodnutím o prominutí odvodu č. j. RRSZ 14019/2013. Dne 14. 12. 2013 podal Ústecký kraj odvolání proti platebnímu výměru č. 38/2013. 3. Ministerstvo financí jako nadřízený správce daně rozhodnutím ze dne 2. 2. 2016 č. j. MF-31503/2013/12 částečně vyhovělo příjemci dotace a částku odvodu snížilo na 5 % z dotace poskytnuté v souvislosti s předmětnou veřejnou zakázkou. Příjemce dotace následně podal dvě žádosti o vrácení vratitelného přeplatku č. j. 22664/2016/KUUK ze dne 5. 2. 2016 a č. j. 38268/2017/KUUK ze dne 2. 3. 2017. Úřad Regionální rady jako správce daně zamítl žádost o vrácení vratitelného přeplatku rozhodnutím č. j. RRSZ 2341/2017 ze dne 23. 3. 2017. Dne 4. 4. 2017 podal Ústecký kraj (příjemce dotace) odvolání proti zamítnutí žádosti o vrácení vratitelného přeplatku č. j. 51227/201 7/KUUK. Ministerstvo financí rozhodnutím č. j. MF-22299/2017/1203-3 ze dne 16. 6. 2020 žádosti příjemce dotace částečně vyhovělo a rozhodlo o vrácení přeplatku ve výši 1 355 299,84 Kč. Poslední dvě zmiňovaná rozhodnutí (Úřadu Regionální rady a Ministerstva financí) navrhuje Výbor Regionální rady zrušit. 4. Navrhovatel současně ve svém návrhu obšírně popisuje vývoj jiného, skutkově podobného případu týkajícího se rozhodování o vrácení přeplatku jinému příjemci dotace, kterým byla Integrovaná střední škola technická a ekonomická. V této věci Úřad Regionální rady vyměřil příjemci dotace odvod za porušení rozpočtové kázně. Regionální rada regionu soudržnosti Severozápad (Výbor Regionální rady) následně rozhodla o částečném prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně. Na základě odvolání příjemce dotace Ministerstvo financí změnilo platební výměry vydané Úřadem Regionální Rady a snížilo jím vyměřené odvody. Úřad Regionální rady následně zamítl žádost příjemce dotace o vrácení vratitelného přeplatku. Ministerstvo financí následně rozhodlo v souladu s § 105 odst. 2 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, o prohlášení rozhodnutí Úřadu Regionální rady za nicotné. Dospělo přitom k závěru, že Úřad Regionální rady není oprávněn zasahovat do kompetencí Výboru Regionální rady (navrhovatele), které jsou podle § 16e zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o podpoře regionálního rozvoje") výhradně jeho záležitostí. Úřad Regionální rady není oprávněn rozhodovat o prominutí uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně, tedy ani je nijak měnit. Pravomoc k prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně byla totiž podle Ministerstva financí dána podle § 22 odst. 12 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění účinném v době rozhodování o žádosti, výhradně poskytovateli dotace (tedy navrhovateli). V návaznosti na to vydalo Ministerstvo financí metodické stanovisko (č. j. MF-20/2020/1203-9 ze dne 17. 6. 2020) k problematice vratitelného přeplatku vzniklého v důsledku rozhodnutí o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně. Z něj mj. vyplývá, že "správce daně (tj. Úřad Regionální rady) jakožto výkonný orgán Regionální rady regionu soudržnosti je povinen vůli poskytovatele dotace (tedy navrhovatele) vykonat. Rozhodovací pravomoc správce daně (Úřadu Regionální rady) je omezena pouze na procesní úkony související s vrácením vratitelného přeplatku a správce daně v žádném případě nemůže zasahovat do stanovení výše částky, která má být prominuta, ani do dopadů rozhodnutí o prominutí na konečnou částku stanovenou v případném odvolacím či soudním řízení". III. 5. Vzhledem k tomu, že navrhovatel rozhoduje o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně a penále, má za to, že je věcně příslušným orgánem veřejné moci také k rozhodování o vrácení přeplatku vzniklého v důsledku rozhodnutí o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně. Odkazuje přitom na právní úpravu obsaženou v ustanoveních § 22 odst. 11 písm. b) a odst. 14 zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a v § 16e odst. 1 písm. c) zákona o podpoře regionálního rozvoje. 6. Navrhovatel se plně ztotožňuje s názorem Ministerstva financí vyjádřeným v jeho rozhodnutí ze dne 12. 6. 2017 č. j. MF-42737/2016/1203-4, podle kterého nejde o daňový přeplatek, ale přeplatek vzniklý v důsledku rozhodnutí poskytovatele dotace (srov. bod 4). Nejde podle něj o daňové řízení a Úřad Regionální rady není oprávněn o žádosti příjemce dotace rozhodovat. O žádosti příjemce dotace je tak oprávněn rozhodovat navrhovatel jako orgán, který je věcně příslušný. 7. Podle názoru navrhovatele mělo Ministerstvo financí při rozhodování o odvolání proti rozhodnutí o žádosti o vrácení vratitelného přeplatku č. j. RRSZ 2341/2017 ze dne 23. 3. 2017 postupovat v souladu se svým dřívějším rozhodnutím ze dne 12. 6. 2017 č. j. MF-42737/2016/1203-4 o nicotnosti rozhodnutí Úřadu regionální rady, a mělo tudíž rozhodnout o nicotnosti i ve vztahu k tomuto rozhodnutí. Ministerstvo financí však rozhodlo jako nadřízený správce daně o vrácení vratitelného přeplatku, k čemuž nebylo podle navrhovatele věcně příslušné. Podle názoru navrhovatele může o žádosti o prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně z důvodů hodných zvláštního zřetele rozhodnout pouze správní orgán, který o poskytnutí peněžních prostředků rozhodl, tedy navrhovatel. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že Úřad Regionální rady nebyl oprávněn rozhodnout o žádosti Ústeckého kraje o vrácení vratitelného přeplatku (rozhodnutím ze dne 23. 3. 2017 č. j. RRSZ 2341/2017), nebylo podle navrhovatele Ministerstvo financí jako nadřízený správce daně věcně příslušné rozhodnout o odvolání příjemce dotace proti tomuto rozhodnutí tak, že se žádosti příjemce dotace vyhovuje, ale bylo oprávněno rozhodnout pouze tak, že se rozhodnutí úřadu Regionální rady prohlašuje za nicotné, a to v souladu se svým dřívějším rozhodnutím (č. j. MF-42737/2016/1203-4 ze dne 12. 6. 2017). Navrhovatel má za to, že rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 16. 6. 2020 č. j. MF-22299/2017/1203-3 je stiženo vadou, a to absolutním nedostatkem věcné příslušnosti, neboť rozhodnutí vydal správce daně, který neměl zákonnou kompetenci k vydání takového rozhodnutí. 9. Za této situace má navrhovatel za to, že je dána příslušnost Ústavního soudu k rozhodování sporu o kompetence mezi navrhovatelem a Úřadem Regionální rady. Navrhovatel tvrdí, že v daném případě nelze postupovat podle § 97 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále též jen "s. ř. s."), jakož ani podle § 133 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Nejvyšší správní soud není podle navrhovatele oprávněn rozhodnout o kompetenčním sporu postupem podle soudního řádu správního, neboť Regionální rada ani její orgány nejsou ústředními správními orgán