Pl.ÚS 98/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       Pl.ÚS 98/20 ze dne 27. 4. 2021 206/2021 Sb. N 86/105 SbNU 381 Zrušení části ustanovení § 289 odst. 3 trestního zákoníku, zmocňujícího vládu ke konkretizaci pojmu množství větší než malé   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 98/20 dne 27. dubna 2021 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala (soudce zpravodaj), Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Okresního soudu v Chrudimi na zrušení § 284 odst. 1 ve slovech "větším než malém", § 285 odst. 1 a 3 ve slovech "větším než malém" a "ve větším rozsahu" a § 289 odst. 3 ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285" zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ustanovení § 289 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285" se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. II. Současně pozbývají platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 3/2012 Sb., dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. III. Ve zbytku se návrh zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavnímu soudu byl dne 1. 10. 2020 doručen podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále též jen "Ústava") a § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrh Okresního soudu v Chrudimi (dále jen "navrhovatel") na zrušení částí § 284 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník") ve slovech "větším než malém", § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a "ve větším rozsahu" a § 289 odst. 3 trestního zákoníku ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285". 2. Navrhovatel poukazuje na to, že projednává dvě obžaloby z přečinů týkajících se konopí setého, které bylo v jednom případě drženo (přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku) a ve druhém pěstováno (přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku), za což mají být obžalovaní trestně postiženi, ačkoli zákon ve spojení s judikaturou dopředu nestanovuje meze trestnosti s nutnou mírou určitosti, což podle názoru navrhovatele odporuje ústavnímu pořádku. 3. Navrhovatel tvrdí, že skutkové podstaty trestných činů uvedených v § 284 odst. 1 a v § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku nenaplňují ani ve spojení s judikaturou požadavek na nezbytnou míru určitosti vyslovený naposledy v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 46/18 (N 104/100 SbNU 207; 312/2020 Sb.; veřejně dostupný na https://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zde odkazovaná). Uvádí, že trestněprávní praxe zjišťuje znaky trestnosti příslušných jednání (tedy to, zda byly stanovené látky přechovávány či pěstovány v množství větším než malém, resp. ve větším rozsahu), složitou expertizou, jejíž výsledky nemůže adresát daných ustanovení s patřičnou mírou určitosti předvídat. Takový postup podle navrhovatele odporuje ústavnímu pořádku, jehož součástí je i článek 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož "jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit". 4. Navrhovatel namítá rovněž protiústavnost § 289 odst. 3 trestního zákoníku s odůvodněním, že zmocnění v něm zakotvené svou povahou odpovídá zmocnění obsaženému v původním znění § 289 odst. 2 trestního zákoníku, které Ústavní soud nálezem ze dne 23. 7. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 13/12 (N 126/70 SbNU 147; 259/2013 Sb.) z důvodu protiústavnosti s účinností k 23. 8. 2013 zrušil. 5. Navrhovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil § 284 odst. 1 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém", § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a "ve větším rozsahu", jakož i § 289 odst. 3 trestního zákoníku ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285" s tím, že zruší-li Ústavní soud předmětné části zákona, aby tak učinil s účinností odloženou minimálně o jeden rok, aby bylo možno nalézt ústavně souladnou hranici trestnosti. II. Argumentace navrhovatele 6. Navrhovatel zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení musí typovou společenskou škodlivost jednání spojeného s pěstováním, resp. držením konopí při aplikaci § 284 a 285 trestního zákoníku stanovovat pomocí složitého postupu, na jehož konci je exaktní poznatek o množství tetrahydrokanabinolu (dále též jen "THC") obsaženém v držené, resp. pěstované hmotě. Teprve poté je rozhodnuto, zda byl naplněn znak trestnosti v podobě vypěstování či držení omamné či psychotropní látky v množství větším než malém či ve větším rozsahu. 7. Navrhovatel konstatuje, že užití relativně neurčitých pojmů není v hmotném právu obvyklé. Právo se bez takových pojmů patrně neobejde, kvůli nutnosti naplňovat příkře protikladné požadavky jednak na stabilitu práva a jednak na jeho použitelnost na měnící se realitu. Neobvyklé ani není, že konkrétní naplnění relativně neurčitého znaku typově popisujícího trestné jednání je určováno až na základě odborného zjišťování (expertizy). Podle navrhovatele však z hlediska požadavků, které právní stát klade na vymezení trestní postižitelnosti jednání, nepochybně platí, že adresát trestněprávní normy, tedy onen pověstný "každý, kdo", musí mít dopředu alespoň v hrubých rysech představu, že dopustí-li se toho kterého jednání, půjde o jednání trestné, resp. kvalifikovaně trestné. Skutkové podstaty trestných činů uvedené v § 284 a 285 trestního zákoníku takovému požadavku v současné době nedokáží dostát. Trestněprávní praxe zjišťuje znaky trestnosti složitou expertizou, jejíž výsledky adresát těchto právních norem nemůže s patřičnou mírou určitosti předvídat. 8. V další části návrhu navrhovatel odkazuje na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 (již výše zmíněný), kterým byla zrušena část § 289 odst. 2 trestního zákoníku a současně pozbyly platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. Podle mínění navrhovatele Ústavní soud v tomto nálezu nabízel judikaturní nalézání obecněji aplikovaných hranic trestní odpovědnosti (trestnosti), avšak v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 46/18 se přiklonil k tomu, že obecně aplikované hranice trestní odpovědnosti mají být stanoveny jasně a určitě, přičemž judikaturní či aplikační řešení je vyhrazeno individuálním, nezobecnitelným případům. 9. K odůvodnění návrhu na zrušení části § 289 odst. 3 trestního zákoníku navrhovatel poukazuje na odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12, podle kterého není možné, aby byla skutková podstata fakticky doplňována podzákonným předpisem, a že by takový postup byl v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege zakotvenou v čl. 39 Listiny. Navrhovatel namítá, že § 289 odst. 3 trestního zákoníku v době projednávání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 nebyl předmětem přezkumu a je stále součástí trestního zákoníku, ačkoli stojí na stejných základech jako ustanovení, které Ústavní soud zrušil pro protiústavnost. 10. Závěrem navrhovatel dodává, že trestní právo hmotné je tvořeno zákony, které vymezují pole svobodného jednání a chování spojené s jistotou, že nejde o chování trestně postižitelné. Jsou-li nejisté hranice zákonných požadavků, tj. nejsou-li respektována legitimní očekávání založená na zákonu, je nejistá i svoboda. Proto je ochrana legitimního očekávání nedílnou součástí vlády práva. Příkaz chránit legitimní očekávání je jedním z principů právního státu a jako takový plyne též z článku 1 odst. 1 Ústavy České republiky, podle něhož je Česká republika demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Z hlediska legitimního očekávání založeného na zákonu platí, že hranice trestnosti vyjádřená materiálním znakem nesmí být tak nízká, aby kvůli počtu jednání, jež jsou při daném nastavení prahu trestnosti trestná, nebylo trestní stíhání té které osoby věcí náhody, či spíše arbitrární selektivity (li