§ 20 Nařízení, kterým se stanoví zásady pro jednotné oceňování v podnikovém početnictví – Pohledávky a dluhy.

§ 20 Pohledávky a dluhy. (1) Pohledávky (i s pohledávkami ze směnek, šeků a jiných listin, s výjimkou ukládacích cenných papírů a akcií) a jiné nároky se v rozpočetnictví, v účetnictví a pro účetní závěrky oceňují jmenovitou cenou; liší-li se jejich jmenovitá cena od jejich výplatní ceny nebo nemají-li jmenovité ceny, oceňují se výplatní cenou. Stejně se postupuje při stanovení dluhů a jiných závazků v rozpočetnictví a při jejich zjišťování v účetnictví a pro účetní závěrky. (2) Škody, které vznikly na pohledávkách a jejichž výše je známa, vyjádří se v účetnictví a pro účetní závěrky odpovídajícím snížením cen těchto pohledávek; není-li výše škody na pohledávce známa k rozvahovému dni a nelze-li ji zjistit ani v době oceňování, musí se cena pohledávky opravit pro účetní závěrky o částku přiměřenou daným okolnostem. (3) Úhrady na pohledávky, které byly odepsány jako škody, představují výnosy účetního roku, v němž byly přijaty. (4) Závazky, které zanikly jinak než splněním, představují výnosy účetního roku, ve kterém bylo zjištěno, že došlo k jejich zániku. (5) Pro sestavení účetní závěrky se musí prověřit k rozvahovému dni pohledávky a dluhy v rozsahu, který stanoví směrnice.