§ 49 Vyhláška o úplném znění trestního zákona – Náhradní trest
Vyhláška o úplném znění trestního zákona · 1/1957 Sb. · § 49 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 49 stanovuje, že pokud soud uloží peněžitý trest spolu s trestem odnětí svobody, musí zároveň určit náhradní trest odnětí svobody pro případ, že by peněžitý trest nebylo možné vymoci.
§ 49 Náhradní trest
(1) Ukládá-li soud vedle trestu odnětí svobody také trest peněžitý, stanoví zároveň pro případ jeho nedobytnosti náhradní trest odnětí svobody.
(2) Náhradní trest spolu s trestem odnětí svobody nesmějí dohromady přesahovat horní hranici zákonné sazby o více než o čtvrtinu. Při výměře náhradního trestu přihlédne soud k osobním poměrům pachatele a k výši uloženého trestu peněžitého.
Výklad
Stručně
Paragraf 49 stanovuje, že pokud soud uloží peněžitý trest spolu s trestem odnětí svobody, musí zároveň určit náhradní trest odnětí svobody pro případ, že by peněžitý trest nebylo možné vymoci.
Co to znamená v praxi
Pokud pachatel nezaplatí uložený peněžitý trest, bude muset nastoupit do vězení na dobu určenou jako náhradní trest.
Délka náhradního trestu odnětí svobody je omezena tak, aby spolu s původním trestem odnětí svobody nepřesáhla horní hranici zákonné sazby o více než čtvrtinu.
Soud při stanovení délky náhradního trestu zohledňuje osobní poměry pachatele a výši peněžitého trestu.
Na co si dát pozor
Náhradní trest se uplatní pouze v případě, že peněžitý trest je „nedobytný“, tedy nelze jej od pachatele vymoci.
Horní hranice zákonné sazby je důležitým limitem pro celkovou délku odnětí svobody (původní trest + náhradní trest).
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.