§ 217 Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu)

Stručně

Paragraf 217 zákona 101/1963 stanoví, že pokud má dlužník dodat věci, které jsou určeny pouze druhem (např. "10 tun pšenice"), musí dodat věci průměrné, tedy prostřední jakosti.

Co to znamená v praxi

• Pokud ve smlouvě není specifikována konkrétní jakost dodávaných věcí (např. "pšenice potravinářská jakost A"), platí, že dlužník musí dodat věci, které nejsou ani nejlepší, ani nejhorší, ale někde uprostřed.
• Tato úprava slouží k ochraně obou stran – dlužník nemusí dodávat nadstandardní kvalitu, pokud to nebylo sjednáno, a věřitel má jistotu, že nedostane nejhorší možnou kvalitu.
• Pravidlo se uplatní pouze u věcí určených druhově, nikoli u věcí individuálně určených (např. konkrétní obraz).

Na co si dát pozor

• Strany si mohou ve smlouvě sjednat jinou jakost dodávaných věcí (vyšší nebo nižší), a v takovém případě má smluvní ujednání přednost před tímto paragrafem.
• Pokud dlužník dodá věci horší jakosti než prostřední, porušuje svůj závazek a věřitel může uplatnit nároky z vadného plnění.