§ 22 Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) – Všeobecná ustanovení
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · § 22 · Obchodní a korporátní právo
Stručně: Paragraf 22 zákona 101/1963 definuje právní úkon jako jednání nebo chování, které projevuje vůli založit, změnit nebo zrušit práva či povinnosti, a upřesňuje, že tento projev vůle může být výslovný nebo nevzbuzující pochybnosti.
§ 22 Všeobecná ustanovení
(1) Právním úkonem je každé jednání nebo jiné chování (opomenutí), z něhož jasně vyplývá projev vůle založit, změnit, nebo zrušit práva nebo povinnosti, které právní předpisy s takovým projevem spojují.
(2) Projev vůle může být učiněn výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím vzhledem k okolnostem, za kterých se stal, pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.
Výklad
Stručně
Paragraf 22 zákona 101/1963 definuje právní úkon jako jednání nebo chování, které projevuje vůli založit, změnit nebo zrušit práva či povinnosti, a upřesňuje, že tento projev vůle může být výslovný nebo nevzbuzující pochybnosti.
Co to znamená v praxi
Právní úkon nemusí být vždy výslovně vyjádřen slovy; může jím být i určité chování, pokud je z něj jasně patrná vůle.
Projev vůle je platný, pokud z něj jednoznačně vyplývá, co účastník chtěl projevit, a to s ohledem na okolnosti, za kterých k němu došlo.
Zákon nerozlišuje mezi jednáním a opomenutím, pokud z nich vyplývá projev vůle.
Na co si dát pozor
Je důležité, aby z jednání nebo chování jasně vyplýval záměr založit, změnit nebo zrušit práva či povinnosti, jinak nemusí být považováno za právní úkon.
V případě nevýslovného projevu vůle je klíčové, aby okolnosti, za nichž k němu došlo, nevzbuzovaly pochybnosti o jeho obsahu.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.