§ 236 Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu)

Stručně

Paragraf 236 definuje, kdy je porušení smluvní povinnosti považováno za podstatné, a to na základě toho, zda strana porušující smlouvu věděla nebo musela vědět, že druhá strana by smlouvu neuzavřela, kdyby toto porušení předvídala, přičemž pohnutka uzavření smlouvy musí být ve smlouvě výslovně vyjádřena.

Co to znamená v praxi

• Pro posouzení, zda jde o podstatné porušení, je klíčové, zda byla ve smlouvě výslovně uvedena pohnutka (důvod), proč druhá strana smlouvu uzavírá.
• Strana, která porušila smlouvu, musela vědět (nebo musela být schopna vědět), že její porušení by odradilo druhou stranu od uzavření smlouvy, pokud by to předvídala.
• Pokud není ve smlouvě výslovně vyjádřena pohnutka, je obtížné prokázat podstatné porušení.
• V případě pochybností se má za to, že porušení smlouvy není podstatné, pokud zákon nestanoví jinak.

Na co si dát pozor

• Při uzavírání smlouvy je důležité výslovně uvést pohnutky, které vedou k jejímu uzavření, pokud jsou pro vás klíčové.
• Pokud pohnutka není ve smlouvě výslovně vyjádřena, bude obtížné argumentovat, že porušení smluvní povinnosti je podstatné.
• Důkazní břemeno ohledně vědomosti (nebo nutnosti vědět) o dopadu porušení leží na straně, která se dovolává podstatného porušení.