§ 33 Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu)
Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) · 101/1963 Sb. · § 33 · Obchodní a korporátní právo
Stručně: Paragraf 33 zákona 101/1963 stanoví, že právní úkon je neplatný, pokud se jedna strana mýlila v jeho podstatě a druhá strana o tomto omylu věděla nebo musela vědět.
§ 33
(1) Omyl činí právní úkon neplatný, jestliže se týká jeho podstaty a osoba, jíž je projev vůle určen, o omylu druhé strany věděla nebo musela vědět. Omyl je podstatný,
a) týká-li se předmětu nebo jakosti plnění v té míře, že jednající osoba se zřetelem na povahu právního úkonu by nebyla právní úkon učinila, kdyby o omylu věděla;
b) týká-li se osoby a právní úkon by se bez tohoto omylu neuskutečnil.
(2) Týká-li se omyl jiných okolností, je právní úkon platný, ledaže je tato okolnost podle projevené vůle okolností rozhodující.
Výklad
Stručně
Paragraf 33 zákona 101/1963 stanoví, že právní úkon je neplatný, pokud se jedna strana mýlila v jeho podstatě a druhá strana o tomto omylu věděla nebo musela vědět.
Co to znamená v praxi
Právní úkon (např. smlouva) je neplatný, pokud se jedna strana mýlila v tom, co je předmětem plnění, jaká je jeho kvalita, nebo v osobě druhé strany, a tento omyl byl tak zásadní, že by bez něj úkon neudělala.
Neplatnost nastane pouze tehdy, pokud druhá strana o omylu věděla nebo musela vědět. Pokud o omylu nevěděla a ani vědět nemusela, úkon zůstává platný.
Omyl v jiných, méně podstatných okolnostech, nevede k neplatnosti úkonu, ledaže by se obě strany shodly, že tato okolnost je pro ně rozhodující.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi podstatným omylem, který vede k neplatnosti, a omylem v pohnutce (§ 34), který neplatnost nezpůsobuje.
Pro úspěšné dovolání se neplatnosti z důvodu omylu je nutné prokázat, že druhá strana o omylu věděla nebo musela vědět.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.