§ 42 Zákon o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu)

Stručně

Paragraf 42 zákona 101/1963 říká, že věřitel, který úspěšně napadl právní úkon dlužníka (tzv. odporovací právo), se může domáhat uspokojení své pohledávky od osoby, která z tohoto napadeného úkonu získala majetek dlužníka. Pokud to není možné, má věřitel nárok na peněžitou náhradu.

Co to znamená v praxi

• Pokud dlužník převedl majetek na jinou osobu právním úkonem, který věřitel úspěšně napadl jako odporovatelný, může se věřitel domáhat, aby mu tato osoba poskytla z tohoto majetku uspokojení jeho pohledávky.
• Jde o situace, kdy dlužník například daroval majetek nebo jej prodal za nevýhodnou cenu, čímž zkrátil své věřitele.
• Pokud by vrácení konkrétního majetku nebylo možné (například byl majetek již spotřebován nebo prodán dál), má věřitel právo na peněžitou náhradu od osoby, která z odporovatelného úkonu získala prospěch.
• Cílem je, aby se věřitel dostal k majetku, který mu „ušel z dlužníkova jmění“ v důsledku odporovatelného právního úkonu.

Na co si dát pozor

• Uplatnění tohoto práva předpokládá, že věřitel již dříve úspěšně uplatnil své odporovací právo, tedy že soud prohlásil právní úkon dlužníka za neúčinný vůči věřiteli.
• Nárok se uplatňuje vůči osobě, která získala prospěch z odporovatelného právního úkonu, nikoli přímo vůči dlužníkovi.
• Věřitel se může domáhat uspokojení pouze z toho, co „ušlo z dlužníkova jmění“ v důsledku odporovatelného právního úkonu.