§ 20 Zákon o sociálním zabezpečení – Podmínky pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod

Zákon o sociálním zabezpečení · 101/1964 Sb. · § 20 · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 20 zákona o sociálním zabezpečení stanovuje podmínky pro nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod, přičemž definuje, kdy je pracovník považován za plně nebo částečně invalidního.
§ 20 Podmínky pro nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod (1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží pracovníku, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod (§ 21) a v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou roků po jeho skončení se stal plně (částečně) invalidním. (2) Invalidní důchod však nenáleží pracovníku, který v době vzniku plné invalidity již splnil podmínky pro nárok na starobní důchod, pokud plná invalidita není následkem pracovního úrazu (§ 22). (3) Pracovník je plně invalidní, jestliže pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a) je neschopen vykonávat jakékoli soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav, anebo b) je sice schopen vykonávat soustavné zaměstnání, avšak jen zcela nepřiměřené jeho dřívějším schopnostem a společenskému významu dosavadního povolání. (4) Pracovník je částečně invalidní, jestliže jeho výdělek podstatně poklesl proto, že pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je schopen vykonávat a) dosavadní nebo jiné stejně kvalifikované zaměstnání jen za zvlášť ulehčených pracovních podmínek anebo b) jen jiné zaměstnání méně kvalifikované.

Výklad

Stručně

Paragraf 20 zákona o sociálním zabezpečení stanovuje podmínky pro nárok na invalidní nebo částečný invalidní důchod, přičemž definuje, kdy je pracovník považován za plně nebo částečně invalidního.

Co to znamená v praxi

Na co si dát pozor

Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.