Stručně: Paragraf 24f zákona 103/1990 upravuje, kdo a jakým způsobem může jednat jménem organizace, rozlišuje přitom mezi statutárními orgány, zákonnými zástupci, vnitřními zástupci a smluvními zástupci.
§ 24f Jednání jménem organizace
(1) Organizace jednají svými statutárními orgány nebo prostřednictvím svých zástupců. Zástupcem může být jiná organizace nebo fyzická osoba.
(2) Statutárním orgánem organizace je pracovník nebo člen, který je podle zákona nebo podle příslušných organizačních předpisů (např. statutu, stanov, organizačního řádu) oprávněn jednat jménem organizace ve všech věcech. Je-li statutární orgán kolektivní, určují organizační předpisy, jakým způsobem jedná navenek.
(3) Zástupcem je ten, koho určuje zákon, podle něhož byla organizace zřízena, nebo stanovy či jiné vnitřní předpisy na základě zákona vydané.
(4) Jiní pracovníci nebo členové organizace jsou oprávněni jako zástupci činit jménem organizace právní úkony nutné ke splnění uložených pracovních úkolů v případech, kdy je to stanoveno v jejich vnitřních předpisech, nebo je to v hospodářském styku obvyklé.
(5) Smluvními zástupci jsou ti, jímž byla na základě smlouvy udělena plná moc (včetně prokury).
Výklad
Stručně
Paragraf 24f zákona 103/1990 upravuje, kdo a jakým způsobem může jednat jménem organizace, rozlišuje přitom mezi statutárními orgány, zákonnými zástupci, vnitřními zástupci a smluvními zástupci.
Co to znamená v praxi
Organizace jednají buď prostřednictvím svých statutárních orgánů (např. ředitel, představenstvo) nebo prostřednictvím zástupců (fyzické osoby nebo jiné organizace).
Statutární orgán má široké oprávnění jednat jménem organizace ve všech věcech, a to na základě zákona nebo vnitřních předpisů organizace.
Jiní pracovníci nebo členové organizace mohou jednat jménem organizace v rozsahu, který je stanoven v jejich vnitřních předpisech nebo je v hospodářském styku obvyklý pro splnění jejich pracovních úkolů.
Smluvní zástupci (včetně prokuristů) jednají na základě plné moci udělené smlouvou.
Na co si dát pozor
Je důležité rozlišovat mezi rozsahem oprávnění statutárního orgánu a jiných zástupců, aby nedošlo k překročení jednatelského oprávnění.
V případě kolektivního statutárního orgánu je nutné znát způsob jeho jednání navenek, který musí být určen v organizačních předpisech.
Při jednání s organizací je vhodné ověřit, zda osoba, která jedná, má k tomu příslušné oprávnění (např. nahlédnutím do vnitřních předpisů, obchodního rejstříku nebo vyžádáním plné moci).
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.