§ 14 Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních – Nutná obhajoba
Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních · 104/2013 Sb. · § 14 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 14 zákona č. 104/2013 Sb. stanovuje, ve kterých případech musí mít osoba, vůči níž se vede řízení v rámci mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech, vždy obhájce.
§ 14 Nutná obhajoba
(1) Obhájce musí mít vždy osoba,
a) vůči níž se vede řízení o vydání do cizího státu,
b) vůči níž se vede řízení o předání z České republiky podle ustanovení části páté hlavy II dílů 3 a 4 nebo o předání mezinárodnímu soudnímu orgánu uvedenému v § 145 odst. 1 písm. b) nebo c),
c) vůči níž se vede řízení o rozšíření vydání,
d) vůči níž se vede řízení o rozšíření předání, nebo
e) má-li se vyjádřit k tomu, zda se vzdává práva na uplatnění zásady speciality v řízení po vydání z cizího státu nebo po předání podle ustanovení části páté hlavy II.
(2) Obhájce musí mít vždy také osoba, vůči níž se vede řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí, rozhodnutí členského státu Evropské unie (dále jen „členský stát“) jiného, než je Česká republika, nebo rozhodnutí mezinárodního soudního orgánu uvedeného v § 145 odst. 1 písm. b) nebo c),
a) kterým byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody,
b) je-li ve vazbě, výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody,
c) je-li omezena ve svéprávnosti,
d) jde-li o mladistvého, nebo
e) považuje-li to soud za nutné zejména proto, že vzhledem k tělesným nebo duševním vadám této osoby má pochybnosti o její způsobilosti náležitě se hájit.
ČÁST DRUHÁ
HLAVA I
Díl 1
Výklad
Stručně
Paragraf 14 zákona č. 104/2013 Sb. stanovuje, ve kterých případech musí mít osoba, vůči níž se vede řízení v rámci mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech, vždy obhájce.
Co to znamená v praxi
Osoba, která má být vydána do cizího státu nebo předána podle evropského zatýkacího rozkazu či mezinárodnímu soudnímu orgánu, musí mít vždy obhájce.
Obhájce je povinný i v případě, že se řeší rozšíření původního vydání nebo předání, nebo pokud se osoba vyjadřuje k vzdání se práva na zásadu speciality (tj. že bude stíhána jen za to, za co byla vydána).
Obhájce musí mít také osoba, vůči níž se vede řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí (včetně rozhodnutí EU nebo mezinárodních soudních orgánů), pokud jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody nebo ochranné opatření spojené se zbavením svobody, je ve vazbě, je omezena ve svéprávnosti, jde o mladistvého, nebo pokud soud považuje obhajobu za nutnou kvůli jejím tělesným či duševním vadám.
Na co si dát pozor
Povinnost mít obhájce se vztahuje na širokou škálu situací v mezinárodní justiční spolupráci, zejména tam, kde hrozí omezení osobní svobody nebo kde je osoba zranitelná.
Soud může povinnost obhájce nařídit i v jiných případech, pokud má pochybnosti o schopnosti osoby se náležitě hájit.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.