§ 238f Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních – Oboustranná trestnost

Stručně

Paragraf § 238f stanovuje, že příkaz k zajištění majetku vydaný jiným členským státem Evropské unie, který se netýká závažných trestných činů uvedených v nařízení EU 2018/1805, může být v České republice uznán a vykonán pouze tehdy, pokud by skutek, pro který byl vydán, byl trestným činem i podle českého práva.

Co to znamená v praxi

• Česká republika nebude automaticky uznávat a vykonávat příkazy k zajištění majetku z jiných členských států EU pro méně závažné skutky, pokud tyto skutky nejsou trestné i podle českého práva.
• Při posuzování takového příkazu se bude zkoumat, zda jednání, pro které byl příkaz vydán, naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podle českého trestního práva.
• Tento princip se vztahuje pouze na skutky, které nejsou výslovně uvedeny v čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/1805 (tzv. katalogové trestné činy, u kterých se oboustranná trestnost nezkoumá).

Na co si dát pozor

• Je nutné rozlišovat mezi skutky, které jsou uvedeny v čl. 3 odst. 1 nařízení EU 2018/1805 (kde se oboustranná trestnost nezkoumá), a ostatními skutky, u nichž se oboustranná trestnost vyžaduje.
• Při posuzování oboustranné trestnosti se nezkoumá shoda v názvu trestného činu, ale v jeho skutkové podstatě.