§ 243 Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních – Výjimky ze zásady oboustranné trestnosti

Stručně

Tento paragraf stanovuje výjimku z požadavku oboustranné trestnosti, což znamená, že v určitých případech se při uznávání a výkonu rozhodnutí jiného členského státu EU nezjišťuje, zda je daný skutek trestný i podle českého práva.

Co to znamená v praxi

• Pokud jiný členský stát EU požaduje uznání a výkon trestu odnětí svobody (nebo ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody) s horní hranicí sazby nejméně 3 roky, a tento skutek spadá pod určitou kategorii uvedenou v osvědčení, český samosoudce nebude zkoumat, zda by byl skutek trestný i podle českého práva.
• Tato výjimka se týká pouze skutků, které jsou v osvědčení jiného členského státu označeny v písmenu f) bodu 2 formuláře.
• Cílem je zjednodušit a urychlit justiční spolupráci mezi členskými státy EU v určitých závažných případech.

Na co si dát pozor

• Výjimka se uplatní pouze u skutků, za které je možné uložit nepodmíněný trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 3 roky nebo ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody s nejvyšší délkou trvání nejméně 3 roky.
• Paragraf výslovně uvádí, že tímto není dotčen § 246 odst. 2 písm. b), což naznačuje, že i přes tuto výjimku mohou existovat další důvody pro neuznání rozhodnutí.
• Je klíčové, aby skutek byl řádně označen v osvědčení jiného členského státu v konkrétním bodě f) bodu 2.