§ 305 Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních – Důvody pro neuznání rozhodnutí
Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních · 104/2013 Sb. · § 305 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 305 zákona 104/2013 stanovuje, za jakých podmínek nemusí český soud uznat rozhodnutí soudu jiného členského státu Evropské unie, například pokud by to bylo v rozporu s již pravomocně rozhodnutou věcí nebo pokud by skutek nebyl trestným činem podle českého práva.
§ 305 Důvody pro neuznání rozhodnutí
(1) Soud nemusí uznat rozhodnutí soudu jiného členského státu, pokud
a) uznání a výkon takového rozhodnutí by byly v rozporu s překážkou věci pravomocně rozhodnuté,
b) by skutek nenaplňoval znaky skutkové podstaty trestného činu podle práva České republiky; v případě trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze rozhodnutí jiného členského státu neuznat pouze z toho důvodu, že právní předpisy České republiky neukládají tentýž druh daní, poplatků nebo cel nebo neobsahují stejná ustanovení týkající se daní, poplatků, cel nebo měny jako právní předpisy daného členského státu,
c) osoba, vůči níž rozhodnutí jiného členského státu směřuje, požívá podle právního řádu České republiky nebo mezinárodního práva výsad a imunit, pro které je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení,
d) osoba, vůči níž rozhodnutí jiného členského státu směřuje, by nebyla podle právního řádu České republiky vzhledem k svému věku odpovědná za trestný čin,
e) výměra dosud nevykonaného trestu nebo ochranného opatření činila v době doručení takového rozhodnutí soudu méně než 6 měsíců; nelze-li výkonu dosáhnout jinak, lze rozhodnutí uznat a vykonat i v tomto případě,
f) takové rozhodnutí bylo vydáno v řízení vedeném v nepřítomnosti osoby, vůči níž směřuje, ledaže
1. byla včas osobně předvolána, a tudíž informována o datu a místu konání nařízeného jednání soudu, které vedlo k vydání rozhodnutí, nebo jiným způsobem obdržela úřední informaci o datu a místu konání nařízeného jednání soudu tak, že bylo jednoznačně zjištěno, že o plánovaném jednání soudu věděla a byla informována, že jednání může být konáno a rozhodnutí vyneseno i v její nepřítomnosti,
2. věděla o nařízeném jednání soudu a pověřila obhájce, kterého si sama zvolila, nebo který jí byl ustanoven, aby ji na jednání soudu obhajoval, a ten tak učinil, nebo
3. poté, co jí bylo osobně doručeno rozhodnutí a byla výslovně poučena o svém právu na nové projednání věci nebo právu na podání opravného prostředku, jejichž využití umožňuje její účast v novém nebo opravném řízení, opětovné posouzení nebo přezkoumání věci a provedení nových důkazů a může vést ke změně původního rozhodnutí, se takového práva výslovně vzdala, nebo je v příslušné lhůtě neuplatnila nebo opravný prostředek vzala zpět,
g) uložený trest nebo ochranné opatření zahrnují takové opatření zdravotní péče, které nelze s ohledem na právní řád České republiky nebo na její systém zdravotnictví v České republice vykonat,
h) výkon trestu uloženého takovým rozhodnutím by byl podle právního řádu České republiky promlčen,
i) příslušný orgán jiného členského státu, který byl soudem požádán o souhlas se stíháním osoby, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, nebo s výkonem trestu nebo ochranného opatření vůči takové osobě v České republice pro jiný trestný čin spáchaný před jejím předáním do České republiky než pro ten, pro který byla předána, takový souhlas neudělil,
j) jde o rozhodnutí vydané pro skutek spáchaný zcela nebo zčásti na území České republiky nebo mimo území České republiky na palubě lodi nebo jiného plavidla nebo letadla anebo jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou registrovány v České republice; přitom zohlední zejména okolnosti spáchání skutku, nebo
k) takové rozhodnutí neobdržel, k takovému rozhodnutí není připojeno osvědčení na stanoveném formuláři, toto osvědčení je zjevně neúplné, neodpovídá obsahu rozhodnutí, k němuž je připojeno, nebo není přeložené do českého jazyka nebo jiného jazyka, ve kterém lze osvědčení podle prohlášení České republiky přijmout.
(2) Vznikne-li pochybnost o tom, zda nebo do jaké míry je osoba, vůči níž rozhodnutí jiného členského státu směřuje, vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, rozhodne o tom na návrh této osoby, státního zástupce nebo soudu Nejvyšší soud.
(3) Před rozhodnutím o neuznání z důvodu uvedeného v odstavci 1 písm. k) předseda senátu vyzve příslušný orgán jiného členského státu, aby mu ve lhůtě jím stanovené zaslal rozhodnutí, osvědčení, jeho opravené znění nebo překlad osvědčení do příslušného jazyka. Zároveň jej upozorní, že pokud tak neučiní ve stanovené lhůtě, aniž by uvedl podstatné důvody, pro které tak nemohl učinit, soud nemusí uznat rozhodnutí.
(4) Jsou-li dány důvody pro neuznání rozhodnutí jiného členského státu uvedené v odstavci 1 písm. a), f), g) nebo j), předseda senátu si před rozhodnutím o neuznání takového rozhodnutí vždy vyžádá stanovisko příslušného orgánu jiného členského státu; takové stanovisko si může vyžádat rovněž, je-li dán jiný důvod pro neuznání.
(5) Rozhodne-li soud o neuznání rozhodnutí jiného členského státu a osoba, vůči níž takové rozhodnutí směřuje, je v uznávací vazbě, rozhodne zároveň o jejím propuštění. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost státního zástupce, která má odkladný účinek pouze tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí a bylo-li současně podáno odvolání státního zástupce proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o neuznání.
Výklad
Stručně
Paragraf 305 zákona 104/2013 stanovuje, za jakých podmínek nemusí český soud uznat rozhodnutí soudu jiného členského státu Evropské unie, například pokud by to bylo v rozporu s již pravomocně rozhodnutou věcí nebo pokud by skutek nebyl trestným činem podle českého práva.
Co to znamená v praxi
Český soud má možnost odmítnout uznat a vykonat trestní rozhodnutí z jiného členského státu EU, pokud existuje některý z uvedených důvodů.
Mezi důvody pro neuznání patří například situace, kdy by uznání bylo v rozporu s překážkou věci pravomocně rozhodnuté (tzv. ne bis in idem).
Rozhodnutí nemusí být uznáno, pokud by skutek, za který bylo rozhodnutí vydáno, nebyl trestným činem podle českého práva, s výjimkou určitých daňových a celních trestných činů.
Soud nemusí uznat rozhodnutí, pokud osoba požívá diplomatické imunity, je příliš mladá na trestní odpovědnost podle českého práva, nebo pokud zbývá vykonat méně než 6 měsíců trestu (pokud lze výkonu dosáhnout jinak).
Na co si dát pozor
Zvláštní pozornost je věnována případům, kdy bylo rozhodnutí vydáno v nepřítomnosti obviněné osoby. V takovém případě musí být splněny přísné podmínky týkající se informovanosti osoby o řízení nebo jejího vzdání se práva na nové projednání.
U trestných činů týkajících se daní, poplatků, cel nebo měny nelze neuznat rozhodnutí pouze z důvodu odlišnosti právních předpisů mezi členskými státy.
Pokud uložený trest zahrnuje zdravotní péči, která není slučitelná s českým právním řádem nebo systémem zdravotnictví, může to být důvodem pro neuznání.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.