Stručně: Paragraf 9 zákona o sociálních službách stanovuje, které základní životní potřeby se hodnotí při posuzování stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby, a upřesňuje pravidla pro toto hodnocení.
§ 9
(1) Při posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:
a) mobilita,
b) orientace,
c) komunikace,
d) stravování,
e) oblékání a obouvání,
f) tělesná hygiena,
g) výkon fyziologické potřeby,
h) péče o zdraví,
i) osobní aktivity,
j) péče o domácnost.
(2) Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. h) se hodnotí ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem.
(3) Schopnost zvládat základní životní potřebu uvedenou v odstavci 1 písm. j) se nehodnotí u osob do 18 let věku.
(4) Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
(5) Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku.
(6) Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis.
Výklad
Stručně
Paragraf 9 zákona o sociálních službách stanovuje, které základní životní potřeby se hodnotí při posuzování stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby, a upřesňuje pravidla pro toto hodnocení.
Co to znamená v praxi
Při posuzování, zda je někdo závislý na pomoci, se hodnotí jeho schopnost zvládat deset konkrétních činností, jako je mobilita, stravování nebo péče o zdraví.
Schopnost péče o zdraví se posuzuje s ohledem na konkrétní zdravotní postižení a doporučení lékaře.
U dětí do 18 let se nehodnotí schopnost péče o domácnost.
Hodnotí se pouze taková neschopnost zvládat základní životní potřeby, která je způsobena dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, nikoli například běžná pomoc, která s tímto stavem nesouvisí.
Na co si dát pozor
Při hodnocení se zohledňují i běžně dostupné pomůcky a prostředky, které osoba může využívat.
Pro uznání závislosti musí existovat přímá souvislost mezi zdravotním stavem a neschopností zvládat danou životní potřebu v přijatelném standardu.
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.