§ 10 Vyhláška Ministerstva obrany, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, ve znění pozdějších předpisů – Náhrada nákladů za nesplnění závazku

§ 10 Náhrada nákladů za nesplnění závazku (1) Náhrada nákladů vynaložených na přípravu vojáka z povolání vyslaného ke studiu (dále jen „náhrada nákladů“) při nesplnění převzatého závazku činí za každý měsíc studia na území České republiky a) při denním studiu 1. velitelských oborů vysoké školy a v jazykových kurzech 2000 Kč, 2. technických, ekonomických a sociálních oborů vysoké školy, při postgraduálním studiu8) a dalším (doplňujícím) vzdělávání na vysoké škole9) 3000 Kč, 3. medicínských, farmaceutických nebo technických oborů vysoké školy spojených s výcvikem pilotů a letovodů 4000 Kč, 4. v ostatních případech 1500 Kč; b) při studiu při zaměstnání 1. ve vysoké škole, při postgraduálním studiu a dalším (doplňujícím) vzdělávání na vysoké škole 1000 Kč, 2. v ostatních případech 600 Kč. (2) Náhrada nákladů při nesplnění převzatého závazku činí za každý měsíc studia v zahraničí pětinásobek částek uvedených v odstavci 1 písm. a) a b). (3) Náhrada nákladů podle odstavců 1 a 2 se zvyšuje při studiu v jiné škole než vojenské na území České republiky a při studiu v zahraničí o peněžní částku zaplacenou školám Ministerstvem obrany. (4) Pokud voják z povolání bez vážného důvodu nenastoupí ke studiu v jiné škole než vojenské na území České republiky nebo v zahraničí, je povinen nahradit peněžní částku nebo její část zaplacenou škole Ministerstvem obrany, nebude-li tato částka nebo její část Ministerstvu obrany vrácena. (5) Náhrada nákladů, kterou je voják z povolání povinen uhradit, se stanoví z celkové výše nákladů vypočtené podle odstavce 1 nebo 2 anebo 3, a to poměrem nesplněného závazku k závazku převzatému. (6) Na žádost povinného lze snížit náhradu nákladů stanovenou podle odstavce 5 až na polovinu. Přitom se přihlédne k důvodům nesplnění závazku, k majetkovým a sociálním poměrům povinného a jeho rodiny. (7) Na žádost povinného lze náhradu nákladů zcela nebo zčásti mimořádně prominout, je-li jeho výživa ohrožena a je-li ze všech okolností případu zřejmé, že nelze očekávat zlepšení jeho sociální situace.