§ 5 Nařízení vlády republiky Československé ku provedení zákona ze dne 20. prosince 1921, č. 504 Sb. z. a n., kterým se upravuje povinnost vrátiti nebo vydati věci movité pro státy oprávněné k jich požadování.

§ 5 (1) Po provedeném šetření jest předložiti spisy příslušnému politickému úřadu druhé stolice (županu), který rozhodne písemným nálezem, zda držitel věci jest povinen věc odevzdati československému státu či nikoliv. (2) V nálezu jest uvésti: 1. přesné označení věci, která má býti státu odevzdána, 2. nynějšího držitele věci, 3. stanoviti dobu a místo pro odevzdání věci, 4. úřad nebo zástupce státu, jemuž věc jest odevzdati, 5. po případě výrok o náhradě útrat podle § 2, odst. 4., zákona. (3) Dále jest uvésti důvody rozhodnutí, zejména na základě kterých smluv plyne povinnost československého státu k odevzdání věci, a na podkladě jakých průvodů byla zjištěna její totožnost. (4) Prohlásí-li zástupce finanční prokuratury (generálního finančního ředitelství v Bratislavě), že nečiní námitek podle § 2, odst. 2., zákona, jest do nálezu pojmouti výrok, že držiteli věci přísluší nárok na náhradu, případně že mu přísluší nárok na dvě třetiny náhrady, jsou-li okolnosti uvedené v § 2, odst. 4., zákona před vydáním nálezu pravoplatně zjištěny nebo stranami uznány. (5) Mimo případy právě zmíněné jest v nálezu vysloviti, že se držitel s nárokem na náhradu za odevzdanou věc odkazuje na pořad práva.