§ 23 Zákon, kterým se mění zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

§ 23 (1) Osoba předávající nebezpečné věci k přepravě (dále jen „odesílatel“) je při přepravě nebezpečných věcí povinna v souladu s Dohodou ADR a) předat dopravci řádně a úplně vyplněné průvodní doklady, b) zatřídit a předat k přepravě pouze nebezpečné věci, jejichž přeprava je dovolena, c) předat nebezpečné věci k přepravě pouze, jsou-li dodržena ustanovení o způsobu přepravy nebezpečných věcí, d) dodržet ustanovení o zákazu společné nakládky, e) použít k balení nebezpečných věcí pouze schválené a předepsané obaly, f) zatřídit, zabalit a označit kusy nebezpečných věcí nápisy a bezpečnostními značkami, g) označit kontejner bezpečnostními značkami a označením vztahujícím se k nákladu, h) ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí, i) zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě a j) uchovávat po dobu 2 let předepsané doklady. (2) Dopravce je při přepravě nebezpečných věcí povinen v souladu s Dohodou ADR a) zajistit, aby v dopravní jednotce byly při přepravě řádně a úplně vyplněné průvodní doklady, b) zajistit, aby pro přepravu nebezpečných věcí byla použita dopravní jednotka k tomu způsobilá a vybavená předepsanými doklady, c) zajistit, aby přepravu prováděla pouze osádka dopravní jednotky složená z držitelů odpovídajících osvědčení, d) převzít k přepravě a přepravovat pouze nebezpečné věci, jejichž přeprava je dovolena, e) zajistit dodržení ustanovení o nakládce, včetně zákazu společné nakládky, vykládce, manipulaci, zajištění nákladu, provozu dopravní jednotky a dozoru nad ní, f) zabránit úniku látek nebo poškození přepravovaných věcí a nepřevzít k přepravě nebezpečné věci, u nichž je jejich obal poškozený nebo netěsný, g) zajistit, aby v případě nehody nebo mimořádné události členové osádky vozidla provedli opatření uvedená v písemných pokynech pro řidiče vozidla, h) provádět přepravu dopravní jednotkou označenou bezpečnostními značkami a označením vztahujícím se k nákladu, i) převzít k přepravě pouze kontejner označený bezpečnostními značkami a označením vztahujícím se k nákladu, j) používat dopravní jednotku vybavenou předepsanou výbavou, k) dodržet ustanovení o způsobu přepravy nebezpečných věcí, l) vybavit dopravní jednotku hasicími přístroji, m) ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí a n) uchovávat po dobu 2 let předepsané doklady. (3) Osoba zajišťující vykládku nebezpečných věcí (dále jen „příjemce“) je při přepravě nebezpečných věcí povinna v souladu s Dohodou ADR a) ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí, b) dodržet ustanovení o vykládce, čištění a dekontaminaci vozidla, c) zabezpečit školení ostatních osob podílejících se na přepravě a d) uchovávat po dobu 2 let předepsané doklady. (4) Povinnosti dopravce, odesílatele a příjemce musí být zajištěny i v případě, že jde o přepravu pro vlastní potřeby.“. 44. V § 26 se slova „mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů“ nahrazují slovy „vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo přímo použitelný předpis Evropské unie13)“. 45. Na konci § 27 se doplňují věty „Zahraniční dopravci jsou dále povinni zajistit, aby ve vozidle při jeho provozu byly doklady podle § 3 odst. 3 a § 9 odst. 2 písm. a). Na zahraniční dopravce se rovněž vztahuje povinnost uvedená v § 3 odst. 1 písm. e).“. 46. V § 31 odst. 1 se za slova „povolení České republiky“ vkládají slova „, nejedná-li se o mezinárodní dopravu podle přímo použitelného předpisu Evropské unie20)“. Poznámka pod čarou č. 20 zní: „20) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1072/2009. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/2009.“. 47. V § 32 odst. 1 se slova „mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce zákonů“ nahrazují slovy „vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nebo přímo použitelný předpis Evropské unie20)“. 48. V § 32 odstavec 2 zní: „(2) Zvláštní povolení může být vydáno jen zahraničnímu dopravci, který je podle předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn provozovat mezinárodní silniční dopravu, a to pouze z důvodu mimořádných dopravních potřeb, které nelze zabezpečit dopravci usazenými v České republice, a na základě vzájemnosti nebo vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána. Na vydání zvláštního povolení není právní nárok.“. 49. § 33a a 33b včetně poznámek pod čarou č. 21 až 23 znějí: