§ 6a Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 33/1968 Sb., o ověřování zbraní a schvalování střeliva pro civilní potřebu – Technické podmínky zkoušky zbraní při jejich ověřování

§ 6a Technické podmínky zkoušky zbraní při jejich ověřování (1) Zjistí-li se při zkoušce neopravitelné závady, učiní státní zkušebna zbraň před jejím vrácením přihlašovateli trvale nezpůsobilou k užívání, a to zpravidla deformací hlavně nebo závěru podle toho, která část zbraně při zkoušce nevyhověla. Má-li u zbraně s více hlavněmi jen některá z hlavní neopravitelnou závadu, navrhne státní zkušebna přihlašovateli odborné zaslepení vadné hlavně, které znemožní vložení náboje do hlavně. Nesouhlasí-li přihlašovatel s tímto návrhem, znepotřební státní zkušebna celý svazek hlavní. (2) Neopravitelnými závadami jsou: a) hlavně a závěry prasklé a v nebezpečných místech zavařované, b) hlavně s místy porézními nebo necelými a hlavně celkově nebo místně zeslabené, c) hlavně deformované (s výjimkou drobných deformací připuštěných technickými podmínkami zkoušky),*) d) kulové hlavně s příliš zvětšeným vývrtem, e) nepřípustné opravy podle § 3a odstavce 2, f) jiné závažné závady, u nichž v zájmu bezpečnosti zkušebna rozhodne, že nemohou být odstraněny opravou. (3) Přihlašovatel může předem požádat státní zkušebnu o odborné zaslepení nábojových komor hlavní.“ 11. § 12 se doplňuje odstavcem 4 tohoto znění: „(4) Výrobce je povinen ponechat na hlavních a závěrech měkké místo pro vyražení značky a předepsaných údajů. Polohu a velikost tohoto místa stanoví státní zkušebna.“ 12. Dosavadní znění § 13 se označuje jako jeho odstavec 2 a před tento odstavec se vkládá nový odstavec 1 tohoto znění: „(1) Státní zkušebna provádí v organizacích, které zbraně vyrábějí, skladují, prodávají nebo opravují, kontrolu zbraní podléhajících ověřování.“ Článek II Dosavadní příloha vyhlášky se označuje jako „Příloha I“. Tato příloha se na konci doplňuje o větu: „Ověřovací značky pro zbraně jsou vysoké 3 mm nebo 5 mm.“ Článek III Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Předseda: Ing. Vyskoč v. r. náměstek pověřený vedením úřadu Příloha II Oddíl A I. Prohlídka zbraně před zkušební střelbou Každá zbraň je při prohlídce před zkušební střelbou podrobena a) celkové prohlídce, při které jsou odmítnuty zbraně rezivé nebo nedostatečně vyleštěné na vnějším povrchu a zbraně s poškozenou pažbou. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, které mají: - výrobní vady ve vývrtu a v nábojové komoře, - nedostatečně vyleštěný vývrt hlavně včetně nábojové komory, který nedovoluje účelnou kontrolu, - praskliny či porézní nebo necelá a zavařovaná místa na hlavni a na závěru, - nedostatečně dimenzovaný závěr, - ohnutou hlaveň, - vadnou funkci zabraňující bezpečnému provedení zkušební střelby; b) kontrole rozměrů vývrtu a nábojové komory mezními kalibry, při které jsou odmítnuty hlavně, jejichž rozměry vývrtu a nábojové komory neodpovídají mezinárodním či tuzemským předpisům nebo továrním údajům vyrytím na zbrani; c) kontrole tloušťky stěny hlavně, při které jsou odmítnuty hlavně s místně nebo celkově zeslabenými stěnami (které nemají státní zkušebnou předepsanou minimální tloušťku stěny hlavně), jakož i nedostatečně spojené hlavňové svazky. Excentrický vývrt se posuzuje jako zeslabení stěny hlavně. Brokové hlavně se kontrolují poklepem měděného kladívka o hmotě 50 g a tloušťkoměrem v přechodovém kuželu a před zahrdlením. Považuje-li to státní zkušebna za nutné, kontrolují se přiměřeným způsobem i tloušťky stěn hlavní ostatních zbraní; d) kontrole závěrové vůle lístkovými měrkami u zbraní se sklopnými hlavněmi a uzamykacími kalibry u ostatních zbraní. Jsou odmítnuty zbraně, jejichž spára mezi čelem hlavně a závěru je 0,1 mm a větší u zbraní se sklopnými hlavněmi nebo jejichž závěrová vůle je větší než 0,15 mm u ostatních zbraní. Jsou odmítnuty též zbraně, jejichž hlavně se viklají; e) kontrole bicího a spouštěcího ústrojí, při které jsou odmítnuty zbraně, jejichž zápalník příliš přečnívá, je příliš krátký, má velkou vůli nebo je příliš ostrý. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, jejichž odpor spouště je příliš nízký nebo neodpovídá předepsaným hodnotám, zbraně, které jsou náchylné k samospuštění, jejichž kohouty dostatečně nedrží v záchytech nebo jejichž pojistka (popřípadě výstražníky) nemá správnou funkci. II. Zkušební střelba (1) Po prohlídce před zkušební střelbou se zbraně podrobí zkušební střelbě, která se provádí na zbraních ve vnějších a vnitřních rozměrech úplně dohotovených, a to buď ve stavu ještě bílém nebo již černém; v každém případě před první střeleckou zkouškou. Státní zkušebna stanoví, zda bude ověřovat zbraň ve stavu bílém nebo černém. (2) Zkušební náboje musí odpovídat svým provedením technickým podmínkám a smějí být použity při teplotě prachové náplně + 15 °C až + 25 °C, jestliže střední hodnota jejich tlaků ze série měření splňuje předepsané hodnoty. (3) Tlaky zkušebních nábojů se měří měděnými tlakoměrnými válečky o průměru 3 mm a výšce 4,9 mm v tlakoměrných hlavních při teplotě prachové náplně + 20 °C s tolerancí ± 2 °C a odečítají se ze staticky získané tarážní tabulky. Tlaky zkušebních nábojů pro expanzní přístroje mohou být v případě potřeby měřeny takovým způsobem, který je pro daný přístroj nejschůdnější nebo nejvěrohodnější. (4) Tlakoměrné hlavně musí odpovídat mezinárodním předpisům a doporučením. (5) Jednotlivé druhy zbraní a jejich samostatné části se podrobí střelbě zkušebními náboji takto: a) Zbraně s hladkým vývrtem určené na brokové náboje a polotovary hlavní brokovnic (jimiž se rozumí hlaveň v bílém stavu s definitivními vnitřními a vnějšími rozměry s výjimkou háků a hákových plošin) se zkoušejí dvěma výstřely zkušebních nábojů na hlaveň, které dávají předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech a poté nejméně jedním výstřelem spotřebního náboje pro ověření funkce opakovací nebo samočinné zbraně. Předepsané tlaky v kp/cm2 (v barech) a předepsaná místa jsou: Ráže Délka nábojové komory menší než 76 mm 1. tlakoměr 2. tlakoměr16 a větší 920 (900) 510 (500)20 a menší 1020 (1000) 510 (500)RážeDélka nábojové komory 76 mm a delší 1. tlakoměr 2. tlakoměr16 a větší 1020 (1000) 510 (500) 20 a menší 1120 (1110) 510 (500) Poznámka: 1. tlakoměrem se rozumí měřící místo vzdálené 17 mm od dna lůžka závěru, 2. tlakoměrem místo vzdálené 162 mm od tohoto dna. b) Zbraně s drážkovaným vývrtem určené na kulové náboje se zkoušejí dvěma výstřely zkušebních nábojů na nábojovou komoru a poté nejméně jedním výstřelem náboje spotřebního na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samočinné zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší než je střední hodnota tlaku zjištěného vypálením dostatečné skupiny nejsilnějších spotřebních nábojů. c) Zbraně určené na náboje Flobert se zkoušejí dvěma výstřely zkušebního náboje na nábojovou komoru. Zkušební náboje s kulí jsou plněny prachem v celém objemu nábojnice a mají nejtěžší spotřební střelu; zkušební náboje s broky mají zvýšenou náplň broků. d) Expanzní přístroje se zkoušejí stejným způsobem jako zbraně ad b) s tím rozdílem, že se ověřuje funkce každého přístroje nejméně jedním výstřelem spotřebního náboje. e) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební. f) Výměnné hlavně se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu zbraně. g) Samostatně dodávané hlavně a závěry se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně. Závěry použitelné k hlavním různých ráží se zkoušejí jako brokovnice, přísluší-li k nim nejméně jedna hlaveň broková, i jako kulovnice, přísluší-li k nim nejméně jedna hlaveň kulová. Je-li závěr určen pro více různých brokových nebo kulových ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji. Kritériem namáhání je síla působící na závěr. h) Plynové zbraně, které se ve své koncepci blíží nebezpečnosti palných zbraní, se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším než je největší tlak provozní. (6) Zkušební střelby se provádějí pomocí lafet, které bezpečně chrání obsluhu a v nichž jsou zbraně upnuty tak, aby to co nejvíce odpovídalo podmínkám jejich použití. Zkušební střelba se koná u vícehlavňových zbraní postupně, tj. hlaveň po hlavni. (7) Dojde-li při zkušební střelbě ke snížení tlaku zkušebního náboje únikem plynů, náboj se nahrazuje. Dojde-li k poruše i u náhradního náboje, může jej zkušebna nahradit znovu podle potřeby i vícekrát. III. Prohlídka po zkušební střelbě Při prohlídce po zkušební střelbě jsou odmítnuty zbraně: a) které nebylo možno nabít a odpálit, b) u kterých nelze odstranit vystřelenou nábojnici vytahovacím ústrojím, c) jejichž hlavně mají kdekoliv v jejich délce deformace nebo trhliny, d) u nichž došlo k poruše se spojení hlavní, plošin a háků, e) u kterých se zvětšila závěrová vůle nad dovolenou mez, f) u nichž došlo k porušení závěru nebo jiného ústrojí zbraně, g) u kterých nábojnice svědčí o závadě v opracování nábojové komory nebo v úderu zápalníku (proražení zápalky, slabý úder zápalníku nebo nesprávná poloha zápalníkového důlku). Oddíl B Zbraně dovezené z ciziny, jejichž ověřovací značky nejsou v Československé socialistické republice uznávány, se ověřují podle oddílu A této přílohy s tím rozdílem, že se u zbraní se sklopnými hlavněmi: a) měří délka hlavní s přesností na 1 mm, b) měří průměr vývrtu brokové hlavně s přesností na 0,1 mm, c) váží hlavně bez předpažbí s přesností na 1 g, d) zjišťuje Brinellovou zkouškou pevnost materiálu hlavně a z této zkoušky se stanoví, zda je tloušťka stěny hlavně vyhovující. Oddíl C Nové ověřování zbraní (§ 3 odst. 4 vyhlášky) se provádí stejně jako ověřování zbraní z dovozu (oddílu B této přílohy). Státní zkušebna může však tolerovat: a) menší poškození pažby, b) slabou korozi vně i uvnitř zbraně, c) malé přestoupení rozměrů vývrtů a nábojové komory, d) spáru mezi čelem hlavní a čelem závěru u zbraní se sklopnými hlavněmi 0,1 mm a větší (nesmí však být 0,2 mm a větší), e) nepatrné deformace v horní třetině brokové hlavně (při ústí), f) menší prohnutí hlavní. Oddíl D Plynové zbraně z tuzemské výroby, na které se vztahuje povinnost ověření (§ 3 odst. 2 vyhlášky) se ověřují tak, že se zkušebna přesvědčí: a) u každého kusu plynové zbraně i o správnosti její základní funkce, b) u 3 % kusů z předložené dávky plynových zbraní o tom, že parametry těchto namátkou vybraných kusů a schváleného vzorku jsou shodné. *) oddíl C přílohy II této vyhlášky.