§ 25 Vyhláška o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím skleníkových plynů – Účinnost

§ 25 Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 2009. Ministr: RNDr. Bursík v. r. Příloha č. 1 k vyhlášce č. 12/2009 Sb. K zajištění přesného a ověřitelného zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů podle zákona vychází zjišťování a vykazování následujících zásad: a) úplnosti, b) konzistence, c) transparentnosti, d) pravdivosti, e) rentability nákladů a f) spolehlivosti. Základní charakteristika zásad: Úplnost: Zjišťování a vykazování za určité zařízení zahrnuje všechny emise z procesů a ze spalování u všech zdrojů emisí a zdrojových toků náležejících k činnostem uvedeným v příloze č. 1 zákona a emise všech skleníkových plynů uvedených v souvislosti s těmito činnostmi, čímž se vyloučí dvojí započtení. Konzistence: Zjišťované a vykazované emise musí být vždy srovnatelné v čase, musí se používat stejné metodiky zjišťování a stejné soubory údajů. Metodiky zjišťování lze měnit v souladu s touto vyhláškou, pokud se tím zvýší přesnost vykazovaných údajů. Změny metodik zjišťování podléhají schválení ministerstvem a musí být náležitě zdokumentovány v souladu s touto vyhláškou. Transparentnost: Údaje, které jsou předmětem zjišťování, včetně předpokladů, odkazů, údajů o činnosti, emisních faktorů, oxidačních faktorů i konverzních faktorů, se získávají, zaznamenávají, shromažďují, analyzují a dokumentují způsobem umožňujícím ověřovateli a ministerstvu emise znovu zjistit. Pravdivost: Je třeba zajistit, aby při zjišťování emisí nedocházelo k systematickému nadhodnocování ani podhodnocování skutečných emisí. Je-li to možné, zjistí a omezí se zdroje nejistoty. Dále je nutné dbát na to, aby byla u výpočtů a měření emisí zajištěna co nejvyšší možná přesnost. Provozovatel poskytne přiměřené záruky toho, že výkazy zjišťovaných emisí jsou úplné. Emise se zjišťují pomocí vhodných metodik zjišťování stanovených v této vyhlášce. Veškerá měřicí nebo jiná zkušební zařízení k vykazování monitorovaných údajů se vhodným způsobem používají, udržují, kalibrují a kontrolují. Elektronické tabulky a ostatní nástroje používané k uchovávání a zpracovávání monitorovaných údajů musí být bezchybné. Výkazy emisí včetně souvisejících údajů nesmějí obsahovat závažné nepřesnosti, musí se vyhnout zkreslení při výběru a předkládání informací a musí poskytovat důvěryhodný a vyvážený přehled o emisích z daného zařízení. Rentabilita nákladů: Při výběru metodiky zjišťování se porovnávají přínosy plynoucí z vyšší přesnosti a dodatečné náklady. Proto je cílem zjišťování a vykazování emisí nejvyšší dosažitelná přesnost, pokud není technicky neproveditelná nebo nepovede k neúměrně vysokým nákladům. Vlastní metodika zjišťování logicky a jednoduše popisuje pokyny pro provozovatele, čímž se zabraňuje duplicitním činnostem a zohledňují stávající systémy existující v daném zařízení. Spolehlivost: Ověřený výkaz emisí musí být takový, aby se jeho uživatelé mohli spolehnout na to, že věrně popisuje to, co popisovat má, nebo to, co lze rozumně očekávat, že popisuje. Příloha č. 2 k vyhlášce č. 12/2009 Sb. Část I 1. Vymezení a kompletnost Specifické pokyny pro jednotlivé činnosti obsažené v této části přílohy se použijí pro monitorování emisí skleníkových plynů ze spalovacích zařízení o jmenovitém tepelném příkonu větším než 20 MW s vyloučením spaloven nebezpečného nebo komunálního odpadu, jak je uvedeno v příloze č. 1 zákona a pro monitorování emisí ze spalovacích procesů v ostatních aktivitách uvedených v příloze č. 1 zákona, pokud na ně odkazují části II až X této přílohy. Část I této přílohy lze také použít pro příslušné procesy petrochemického průmyslu, vztahuje-li se na ně příloha č. 1 zákona. Monitorování emisí ze spalovacích procesů musí zahrnovat emise ze spalovacích procesů všech paliv v zařízení, jakož i emise z čištění odpadních plynů, například pro odsiřování spalin. Emise ze spalovacích motorů používaných pro dopravní účely se nemonitorují ani nevykazují. Veškeré emise ze spalovacích procesů paliv v daném zařízení se přiřadí tomuto zařízení, bez ohledu na případné vývozy tepla nebo elektřiny do jiných zařízení. Emise spojené s výrobou tepla nebo elektřiny dovážených z jiných zařízení se dovážejícím zařízením nepřiřazují. Emise z přilehlého spalovacího zařízení odebírajícího primární palivo z integrovaného hutního komplexu, ale provozovaného podle zvláštního povolení na emise skleníkových plynů, lze započítávat jako součást hmotnostní bilance hutního komplexu, jestliže provozovatel může ministerstvu prokázat, že se takovým postupem sníží celková nejistota stanovení emisí. 2. Stanovení emisí CO2 Spalovací zařízení a procesy mohou mít tyto zdroje CO2: a) kotle, b) hořáky, c) turbíny, d) topná tělesa, e) hutnické pece, f) spalovací pece, g) vypalovací pece, h) pece, i) sušičky, j) stacionární motory, k) fléry, l) čištění spalin, neboli procesní emise nebo m) jakákoli jiná zařízení nebo stroje spalující paliva, s výjimkou zařízení nebo strojů se spalovacími motory, jež se používají pro dopravní účely. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů 2.1.1.1 Obecný výpočet pro spalovací činnosti Emise CO2 ze spalovacích zařízení se vypočtou násobením energetického obsahu každého použitého paliva emisním faktorem a oxidačním faktorem. Pro každé palivo a každou činnost se provádí tento výpočet: emise CO2 = aktivitní údaje * emisní faktor * oxidační faktor kde: a) Aktivitní údaj Aktivitní údaje se obecně vyjadřují jako čistý energetický obsah paliva [TJ] spotřebovaného během sledovaného období. Tento energetický obsah spotřebovaného paliva se vypočte podle následujícího vzorce: energetický obsah spotřebovaného paliva [TJ] = množství spotřebovaného paliva [t nebo Nm3] * výhřevnost paliva [TJ/t nebo TJ/Nm3] Pokud jsou použity objemové jednotky, provozovatel zohlední veškeré převody, které mohou být nutné pro započtení rozdílů tlaku a teploty měřicího zařízení, jakož i standardní podmínky, pro něž byla výhřevnost příslušného druhu paliva odvozena. V případě, že se používá emisní faktor vztažený k hmotnosti nebo objemu [t CO2/t nebo t CO2/Nm3], vyjádří se aktivitní údaje jako množství spotřebovaného paliva [t nebo Nm3]. kde: a1) Spotřebované palivo Úroveň 1: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±7,5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob. Úroveň 2: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob. Úroveň 3: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±2,5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob. Úroveň 4: Spotřebu paliva za sledované období stanoví provozovatel nebo dodavatel paliva s maximální nejistotou menší než ±1,5 %, případně s přihlédnutím k vlivu změny zásob. a2) Výhřevnost Úroveň 1: Pro jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty uvedené v příloze č. 6. Úroveň 2a: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 2b: Na komerčně obchodovaná paliva se použije výhřevnost odvozená ze záznamů o nákupech příslušného paliva dodaného dodavatelem paliva, pokud byla odvozena na základě schválených vnitrostátních nebo mezinárodních norem. Úroveň 3: Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s § 12. b) Emisní faktor Úroveň 1: Použijí se standardně doporučené emisí faktory pro každé palivo uvedené v příloze č. 4. Úroveň 2a: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 2b: Provozovatel odvodí emisní faktory pro palivo na základě jednoho z těchto zavedených náhradních postupů: • měření hustoty daných kapalných či plynných paliv, prováděné zejména v rafinériích nebo při výrobě oceli, a • výhřevnosti daných typů uhlí, v kombinaci s empirickým vztahem závislosti stanoveným nejméně jednou ročně v souladu s § 12. Provozovatel zajistí, aby tento vztah závislosti splňoval podmínky správné technické praxe a aby byl aplikován pouze v rozmezí hodnot, zavedena jejichž základě byl stanoven. Úroveň 3: Emisní faktory specifické pro jednotlivé činnosti pro palivo stanoví provozovatel, externí laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s § 12. c) Oxidační faktor Provozovatel si může zvolit vhodnou úroveň pro svou metodiku monitorování. Úroveň 1: Použije se oxidační faktor 1,0 (viz pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006). Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické oxidační faktory pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 3: Pro paliva oxidační faktory specifické pro jednotlivé činnosti odvozuje provozovatel na základě znalosti příslušného obsahu uhlíku v popelu, odpadních vodách nebo jiných odpadních produktech, ve vedlejších produktech a ostatních případných neúplně zoxidovaných plynných forem emitovaného uhlíku. Údaje o složení se stanoví v souladu s § 12. 2.1.1.2 Bilanční výpočet: produkce sazí a terminály na zpracování plynu Bilanční výpočet lze použít na zařízení pro produkci sazí a pro terminály na zpracování plynu. Bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, zásobách, produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem výpočtu emisí skleníkových plynů pomocí této rovnice: emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C kde: – Vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení – Produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů – Odpad [t C]: uhlík opouštějící zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry – Změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení. Výpočet lze popsat následující rovnicí: emise CO2 [t CO2] = (Σ (aktivitní údajevstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (aktivitní údajeprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (aktivitní údajeodpad * obsah uhlíkuodpad) – Σ (aktivitní údajezměna zásob* obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664 kde a) Aktivitní údaj Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do zařízení a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený na energetický obsah paliva, může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený na energetický obsah [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance. Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %. Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %. b) Obsah uhlíku Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 6 nebo v souladu s § 12. Obsah uhlíku se vypočte takto: C-obsah t / t nebo TJ = emisní faktor t CO2/t nebo TJ3,664 t CO2/t nebo TJ Úroveň 2: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí v souladu s § 12 a částí XII této přílohy, pokud jde o odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů, stanovení obsahu uhlíků v nich a podílu biomasy. 2.1.1.3 Fléry Emise z flérování zahrnují běžný provoz i ostatní situace, jako jsou odstavování, najíždění a ukončování provozu, jakož i nouzové stavy. Emise CO2 se vypočtou z množství flérovaného plynu [Nm3] a obsahu uhlíku v tomto plynu [t CO2/ Nm3] včetně CO2. emise CO2 = aktivitní údaj * emisní faktor * oxidační faktor kde: a) Aktivitní údaj Úroveň 1: Množství flérovaného plynu použité během sledovaného období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±17,5 %. Úroveň 2: Množství flérovaného plynu použité během sledovaného období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±12,5 %. Úroveň 3: Množství flérovaného plynu použité během sledovaného období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. b) Emisní faktor Úroveň 1: Za standardních podmínek se použije referenční emisní faktor 0,00393 t CO2/Nm3 odvozený ze spalování čistého ethanu použitého jako konzervativní náhrada flérovaných plynů. Úroveň 2a: Provozovatel aplikuje národně specifický emisní faktor pro příslušný plyn, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 2b: Emisní faktory specifické pro zařízení se odvodí z odhadu molekulové hmotnosti flérových plynů pomocí modelování procesu založeného na standardních průmyslových modelech. Posouzením relativních poměrů a molekulové hmotnosti každého z přispívajících toků se odvodí vážené roční číslo pro molekulovou hmotnost flérovaného plynu. Úroveň 3: Emisní faktor [t CO2/Nm3flérovaný plyn] vypočtený z obsahu uhlíku ve flérovaném plynu v souladu s § 12. c) Oxidační faktor Lze použít nižší úrovně přesnosti. Úroveň 1: Použije se hodnota 1,0. Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifický oxidační faktor, který Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. 2.1.2 Procesní emise Emise CO2 z odsiřování spalin za použití uhličitanů se vyhodnocují buď na základě nakoupeného množství uhličitanů (výpočetní metoda úroveň 1a), nebo vzniklého sádrovce (výpočetní metoda úroveň 1b). Oba tyto výpočty jsou rovnocenné. Pro výpočet se použije rovnice: emise CO2 [t] = aktivitní údaje * emisní faktor kde Výpočetní metoda A: „vápencová“ Výpočet emisí je založen na množství použitých uhličitanů. a) Aktivitní údaje Úroveň 1: Množství [tuny] suchých uhličitanů jako vstupu do procesu za sledované období, měřené provozovatelem nebo dodavatelem, s maximálně přípustnou nejistotou měření menší než ±7,5 %. b) Emisní faktor Úroveň 1: Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu uhličitanu. Použijí se stechiometrické koeficienty pro převedení údajů o složení na emisní faktory podle níže uvedené tabulky č. 1. Stanovení použitého množství CaCO3 a MgCO3 se provádí podle pravidel pro nejlepší praxi v odvětví. Uhličitan Emisní faktor [t CO2/t Ca, Mg nebo jiných uhličitanů]PoznámkyCaCO30,440MgCO30,522Obecně: XY(CO3)Z Emisní faktor = [MCO2] / {Y * [MX] + Z * [MCO32-]}X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov MX = molekulová hmotnost prvku X v [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MCO3-2- = molekulová hmotnost CO32- = 60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo CO32- = 1 Výpočetní metoda B: „sádrovcová“ Výpočet emisí je založen na množství vzniklého sádrovce: a) Aktivitní údaj Úroveň 1: Množství [tuny] suchého sádrovce (CaSO4 · 2H2O) jako výstupu z procesu za sledované období, stanovené provozovatelem nebo zpracovatelem sádrovce, s maximální přípustnou nejistotou měření menší než ±7,5 %. b) Emisní faktor Úroveň 1: Stechiometrický koeficient pro suchý sádrovec (CaSO4 · 2H2O) a z procesu uvolněný CO2: 0,2558 t CO2/ t sádrovce. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy. Část II 1. Vymezení a kompletnost Zjišťování emisí z tohoto typu zařízení zahrnuje veškeré emise ze spalovacích a výrobních procesů v rafinériích. Procesní emise probíhajících v přilehlých zařízeních chemického průmyslu nezahrnutých do přílohy č. 1 zákona, pokud nejsou součástí rafinačního výrobního řetězce, se nezapočítávají. 2. Určení zdrojů emisí CO2 K potenciálním zdrojům emisí CO2 patří: a) Energetické spalovací procesy: 1) kotle, 2) provozní ohřevy a ohřevy pro tepelné zpracování, 3) spalovací motory a turbíny, 4) katalytické a tepelné oxidizéry, 5) ohřev koksovacích reaktorů, 6) pumpy požární vody, 7) nouzové a pohotovostní generátory, 8) fléry, 9) spalovny, 10) krakovací zařízení; b) procesy: 1) zařízení na výrobu vodíku, 2) regenerace katalyzátorů z katalytického krakování a dalších katalytických procesů, 3) koksování, tedy fluidní koksování se zplyňováním, pozdržené koksování. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů Emise ze spalovacích procesů se monitorují v souladu s částí I této přílohy. 2.1.2 Procesní emise Ke specifickým procesům vedoucím k emisím CO2 patří: 1. Katalytická regenerace krakovacího zařízení, další katalytické regenerace a fluidní koksování se zplyňováním Koks zanášející katalyzátory, který je vedlejším produktem krakovacích procesů, je spalován při regeneraci za účelem obnovení aktivity katalyzátoru. Katalyzátorů, které potřebují být regenerovány, využívají i další rafinační procesy, např. katalytické reformování. Emise se vypočtou pomocí materiálové bilance, která bere v úvahu stav vstupního vzduchu a spalin. Veškerý CO obsažený ve spalinách se prostřednictvím hmotnostního poměru: t CO2 = t CO * 1,571 považuje za CO2. Analýza vstupního vzduchu a spalin a výběr úrovní přesnosti se provádí v souladu s § 12. Zvláštní výpočetní metodu schválí ministerstvo jako součást hodnocení plánu monitorování a metodiky monitorování v něm obsažené. Úroveň 1: Pro každý zdroj emisí je celková nejistota sumárních emisí za sledované období menší než ±10 %. Úroveň 2: Pro každý zdroj emisí je celková nejistota sumárních emisí za sledované období menší než ±7,5 %. Úroveň 3: Pro každý zdroj emisí je celková nejistota sumárních emisí za sledované období menší než ±5 %. Úroveň 4: Pro každý zdroj emisí je celková nejistota sumárních emisí za sledované období menší než ±2,5 %. 2. Výroba vodíku v rafineriích Emitovaný CO2 pochází z uhlíku obsaženého ve vstupním plynu. Výpočet založený na údajích o vstupující surovině se provede dle této rovnice: emise CO2 = aktivitní údajvstup * emisní faktor kde: a) Aktivitní údaj Úroveň 1: Množství [t] uhlovodíků zpracovávaných během sledovaného období, stanovené s maximální nejistotou ±7,5 %. Úroveň 2: Množství [t] uhlovodíků zpracovávaných během sledovaného období, stanovené s maximální nejistotou ±2,5 %. b) Emisní faktor: Úroveň 1: Použije se referenční hodnota 2,9 t CO2 na tunu zpracovaného plynu, založená na konzervativním odhadu, že výchozí surovina je ethan. Úroveň 2: Specifický emisní faktor [CO2/t vstup], který je vypočten na základě složení zpracovávaného plynu, vypočtený z obsahu uhlíku ve zpracovávaném plynu v souladu s § 12. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy. Část III 1. Vymezení a kompletnost Koksovací pece mohou být částí závodu na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na zařízení na výrobu aglomerátu či zařízení na výrobu surového železa a oceli včetně kontinuálního lití, kdy při běžném provozu dochází k velkým energetickým a materiálovým tokům, například vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu. Pokud povolení vydané zařízení podle § 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování oceli, a nikoli pouze koksárenské pece, lze emise CO2 také sledovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování oceli, a to pomocí přístupu založeného na hmotnostní bilanci, který je uveden v oddíle 2.1.1 této části přílohy. Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se podle části I této přílohy. 2. Určení zdrojů emisí CO2 V zařízení na výrobu koksu emise CO2 pocházejí z těchto zdrojů a materiálových toků: a) ze surovin, tedy uhlí nebo ropného koksu, b) z tradičních paliv, např. zemního plynu, c) z procesních plynů, např. vysokopecního plynu (BFG), d) z ostatních paliv, e) z čištění odpadních plynů. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem Pokud jde o koksovací pec začleněnou do integrovaného systému výroby oceli, může provozovatel emise vypočítat: a) za integrovaný systém výroby oceli jako celek pomocí hmotnostní bilance nebo b) za koksovací pec jako samostatnou činnost oddělenou od výroby oceli. 2.1.1 Bilanční výpočet Bilanční výpočet bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů za sledované období pomocí této rovnice: emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C kde: – Vstup [tC]: veškerý uhlík vstupující do zařízení – Produkty [tC]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů – Odpad [tC]: uhlík opouštějící hranice zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry. – Změna zásob [tC]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení. Výpočet pak probíhá takto: emise CO2 [t CO2] = (Σ (aktivitní údajevstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (aktivitní údajeprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (aktivitní údajeodpad * obsah uhlíkuodpad) – Σ (aktivitní údajezměna zásob * obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664 kde a) Aktivitní údaje Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený na energetický obsah paliva, může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance. Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %. Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %. b) Obsah uhlíku Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 4 nebo v souladu s § 13 až 16. Obsah uhlíku se vypočte takto: C-obsah t / t nebo TJ = emisní faktor t CO2/t nebo TJ3,664 t CO2/t nebo TJ Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty obsahu uhlíku pro příslušné palivo nebo materiál, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 3: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí v souladu s § 12, s ohledem na odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení příslušného obsahu uhlíku a podílu biomasy. 2.1.2 Emise ze spalovacích procesů Pokud paliva (např. koks, uhlí nebo zemní plyn) nejsou zahrnuta v přístupu založeném na hmotnostní bilanci, jsou emise ze spalovacích procesů probíhajících v koksovacích pecích monitorovány a vykazovány v souladu s částí I této přílohy. 2.1.3 Procesní emise Při procesu karbonizace v koksovací komoře koksovací pece dochází k přeměně uhlí bez přítomnosti vzduchu na koks a surový koksárenský plyn. Hlavním vstupním materiálem / vstupním tokem obsahujícím uhlík je uhlí, může jím však být také koksový mour, ropný koks, ropa nebo procesní plyny jako vysokopecní plyn. Surový koksárenský plyn jako jeden z výstupů procesu koksování obsahuje mnoho uhlíkatých složek, mimo jiné oxid uhličitý (CO2), oxid uhelnatý (CO), methan (CH4) a uhlovodíky (CxHy). Celkové emise CO2 z koksovacích pecí se vypočtou takto: emise CO2 [t CO2] = Σ (aktivitní údajeVSTUP * emisní faktorVSTUP ) - Σ (aktivitní údajeVÝSTUP * emisní faktorVÝSTUP) kde: a) Aktivitní údaje Aktivitní údajeVSTUP mohou zahrnovat uhlí jako surovinu, koksový mour, ropný koks, ropu, vysokopecní plyn, koksárenský plyn apod. Aktivitní údajeVÝSTUP mohou zahrnovat: koks, dehet, lehký olej, koksárenský plyn apod. A1) Paliva použitá jako vstup do procesu Úroveň 1: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. Úroveň 2: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±5,0 %. Úroveň 3: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. Úroveň 4: Hmotnostní toky paliv do a ze zařízení za sledované období jsou měřeny s maximální nejistotou menší než ±1,5 %. A2) Výhřevnost Úroveň 1: Pro jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty uvedené v příloze č. 6. Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 3: Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva v souladu s § 12. b) Emisní faktor Úroveň 1: Použijí se standardně doporučené faktory z přílohy č. 6. Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 3: Specifické emisní faktory se stanoví v souladu s § 12. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny k měření obsažené v části XI této přílohy. Část IV 1. Vymezení a kompletnost Zařízení na pražení, slinování nebo peletizaci kovové rudy mohou být nedílnou součástí závodu na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na koksovací pece nebo zařízení na výrobu surového železa a oceli, včetně kontinuálního lití. V důsledku toho dochází při běžném provozu k velkým energetickým a materiálovým tokům, např. vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu nebo vápence. Pokud povolení vydané zařízení podle § 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování oceli, a nikoliv pouze zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy, lze emise CO2 také monitorovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování oceli. V takových případech lze použít bilanční výpočet (oddíl 2.1.1 této části). Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se v souladu s částí I této přílohy. 2. Určení zdrojů emisí CO2 V zařízeních na pražení, slinování nebo peletizaci kovové rudy pocházejí emise CO2 z těchto zdrojů a zdrojových toků: a) ze surovin (kalcinace vápence, dolomitu a železných rud obsahujících uhličitanové sloučeniny, např. FeCO3), b) z tradičních paliv, tedy zemního plynu a koksu nebo koksového mouru, c) z procesních plynů, např. koksárenského či vysokopecního plynu, d) z procesního odpadu používaného jako vstupní materiál, včetně filtrovaného prachu z aglomeračního zařízení, konvertoru nebo vysoké pece, e) z ostatních paliv, f) z čištění odpadních plynů. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem Pokud je zařízení na pražení, slinování nebo peletizaci součástí integrovaného systému výroby oceli, může provozovatel emise vypočítat: a) za integrovaný systém výroby oceli jako celek pomocí hmotnostní bilance nebo b) za zařízení na pražení, slinování nebo peletizaci jako samostatnou činnost oddělenou od výroby oceli. 2.1.1 Bilanční výpočet Bilanční výpočet bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů za sledované období pomocí této rovnice: emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C kde • Vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení • Produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů • Odpad [t C]: uhlík opouštějící zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry. • Změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení. Výpočet pak probíhá takto: emise CO2 [t CO2] = (Σ (aktivitní údajevstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (aktivitní údajeprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (aktivitní údajeodpad * obsah uhlíkuodpad) – Σ (aktivitní údajezměna zásob* obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664 kde: a) Aktivitní údaje Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený na energetický obsah (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance. Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %. Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %. b) Obsah uhlíku Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 4 nebo v souladu s § 12. Obsah uhlíku se vypočte takto: C-obsah t / t nebo TJ = emisní faktor t CO2/t nebo TJ3,664 t CO2/t nebo TJ Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty obsahu uhlíku pro příslušné palivo nebo materiál, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 3: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí v souladu s § 12, s ohledem na odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení příslušného obsahu uhlíku a podílu biomasy. 2.1.2 Emise ze spalovacích procesů Pokud při spalovacích procesech probíhajících v zařízeních na pražení a slinování kovových rud nebo peletizaci paliva nejsou používána jako redukční činidla nebo nepocházejí z metalurgických reakcí, pak se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy. 2.1.3 Procesní emise Při procesu kalcinace na roštu se CO2 uvolňuje z výchozích surovin, tj. ze surové směsi (obvykle z uhličitanu vápenatého) a ze znovu použitých procesních odpadů. Pro každý typ vstupního materiálu se množství CO2 vypočte takto: emise CO2 = Σ {aktivitní údajevtup do procesu * emisní faktor * konverzní faktor} a) Aktivitní údaje Úroveň 1: Množství [t] uhličitanů ve výchozí surovině [tCaCO3, tMgCO3 nebo tCaCO3-MgCO3] a procesních odpadech použitých jako vstupní surovina do procesu, stanovené za sledované období provozovatelem nebo jeho dodavateli s maximální nejistotou měření menší než ±5,0 %. Úroveň 2: Množství [t] uhličitanů ve výchozí surovině [tCaCO3, tMgCO3 nebo tCaCO3-MgCO3] a procesních odpadech použitých jako vstupní surovina do procesu, stanovené za sledované období provozovatelem nebo jeho dodavateli s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. b) Emisní faktor Úroveň 1: Pro uhličitany: použijí se stechiometrické koeficienty uvedené v následující tabulce č. 2: Emisní faktorCaCO30,440 t CO2/t CaCO3MgCO30,522 t CO2/t MgCO3FeCO30,380 t CO2/t FeCO3 Tyto hodnoty se upraví dle příslušného obsahu vody a hlušiny v použité surovině s obsahem uhličitanů. Pro procesní odpady: faktory specifické pro jednotlivé činnosti se stanoví podle § 12. c) Konverzní faktor Úroveň 1: Konverzní faktor: 1,0 Úroveň 2: Specifický konverzní faktor pro danou činnosti stanovený podle § 12, stanovuje množství uhlíku v produktech slinování a v prachu zachyceném na filtrech. Pokud je prach zachycený na filtru znovu použit v procesu, množství uhlíku [t] v něm obsažené se nepočítá, aby nedošlo k dvojímu započtení. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy. Část V 1. Vymezení a kompletnost Pokyny v této části přílohy lze použít na emise ze zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití. Týkají se zejména primární výroby oceli (ve vysokých pecích a kyslíkových konvertorech) a sekundární výroby oceli (v elektrických obloukových pecích). Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití, jsou obvykle nedílnou součástí závodu na výrobu oceli s přímou technickou vazbou na koksovací pece a zařízení na pražení nebo slinování kovové rudy. V důsledku toho dochází při běžném provozu k velkým energetickým a materiálovým tokům (např. vysokopecního plynu, koksárenského plynu, koksu, vápence). Pokud povolení vydané pro zařízení podle § 5 zákona zahrnuje veškeré procesy výroby a zpracování oceli, a nikoliv pouze vysoké pece, emise CO2 lze také stanovovat jako celkové emise ze všech procesů výroby a zpracování oceli. V takových případech se použije bilanční výpočet, který je popsán v oddílu 2.1.1 této části. Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se v souladu s částí I této části. 2. Určení zdrojů emisí CO2 V zařízeních na výrobu surového železa a oceli, včetně kontinuálního lití, pocházejí emise CO2 z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků: a) ze surovin (kalcinace vápence, dolomitu a železných rud obsahujících uhličitanové sloučeniny, např. FeCO3), b) z tradičních paliv, tedy zemního plynu, uhlí a koksu, c) z redukčních činidel, tedy koksu, uhlí, plastů atd., d) z procesních plynů, tedy koksárenského plynu, vysokopecního plynu a konvertorového plynu, e) ze spotřeby grafitových elektrod, f) z ostatních paliv, g) z čištění odpadních plynů. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem Pokud jde o zařízení na výrobu surového železa a oceli začleněné do integrovaného systému výroby oceli, může provozovatel emise vypočítat: a) za integrovaný systém výroby oceli jako celek pomocí hmotnostní bilance nebo b) za zařízení na výrobu surového želena a oceli jako samostatnou činnost oddělenou od výroby oceli. 2.1.1 Bilanční výpočet Bilanční výpočet bere v úvahu veškerý uhlík ve vstupech, v zásobách, v produktech a ostatních odpadech ze zařízení za účelem stanovení úrovně emisí skleníkových plynů z daného zařízení za sledované období pomocí této rovnice: emise CO2 [t CO2] = (vstup – produkty – odpad – změna zásob) * konverzní faktor CO2/C kde: – Vstup [t C]: veškerý uhlík vstupující do zařízení – Produkty [t C]: veškerý uhlík opouštějící zařízení v produktech a materiálech, včetně vedlejších produktů – Odpad [t C]: uhlík opouštějící zařízení, např. vypuštěný do kanalizace, uložený na skládku nebo jako ztráty. Odpady nezahrnují emise skleníkových plynů do atmosféry. – Změna zásob [t C]: nárůst zásob uhlíku uvnitř zařízení. Výpočet pak probíhá takto: emise CO2 [t CO2] = (Σ (aktivitní údajevstup * obsah uhlíkuvstup) – Σ (aktivitní údajeprodukty * obsah uhlíkuprodukty) – Σ (aktivitní údajeodpad * obsah uhlíkuodpad) – Σ (aktivitní údajezměna zásob* obsah uhlíkuzměna zásob)) * 3,664 kde: a) Aktivitní údaje Provozovatel analyzuje a vykazuje hmotnostní toky do a ze zařízení a příslušné změny zásob všech příslušných paliv a materiálů odděleně. Kde je obsah uhlíku v hmotnostním toku obvykle vztažený k energetickému obsahu (paliva), může provozovatel stanovit a použít obsah uhlíku vztažený k energetickému obsahu [t C/TJ] v příslušném hmotnostním toku pro výpočet hmotnostní bilance. Úroveň 1: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. Úroveň 2: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5 %. Úroveň 3: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. Úroveň 4: Aktivitní údaje za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %. b) Obsah uhlíku Úroveň 1: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí ze standardních emisních faktorů paliv nebo materiálů uvedených v příloze č. 4 nebo v souladu s § 12. Obsah uhlíku se vypočte takto: C-obsah t / t nebo TJ = emisní faktor t CO2/t nebo TJ3,664 t CO2/t nebo TJ Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty obsahu uhlíku pro příslušné palivo nebo materiál, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 3: Obsah uhlíku ve vstupním nebo výstupním toku se odvodí podle § 12, s ohledem na odběr reprezentativních vzorků paliv, produktů a vedlejších produktů a stanovení příslušného obsahu uhlíku a podílu biomasy. Obsah uhlíku v produktech nebo meziproduktech lze stanovit na základě ročních analýz podle § 12 nebo odvodit ze středního rozsahu hodnot složení, jak je stanoveno v příslušných mezinárodních nebo vnitrostátních normách. 2.1.2 Emise ze spalovacích procesů Pokud při spalovacích procesech probíhajících v zařízeních na výrobu surového železa nebo oceli paliva (např. koks, uhlí nebo zemní plyn) nejsou používána jako redukční činidla nebo nepocházejí z metalurgických reakcí, pak se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy. 2.1.3 Procesní emise Zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití, obvykle charakterizuje návaznost výrobních zařízení (např. vysoká pec, kyslíkový konvertor) a tato zařízení jsou často technicky propojena s dalšími zařízeními (např. koksovacími pecemi, aglomeračními zařízeními, energetickými zařízeními). V takových zařízeních se používá řada různých paliv jako redukční činidla. Tato zařízení obvykle produkují procesní plyny různého složení, např. koksárenský plyn, vysokopecní plyn nebo konvertorový plyn. Celkové emise CO2 ze zařízení na výrobu surového železa nebo oceli, včetně kontinuálního lití, se vypočtou takto: emise CO2 [t CO2] = Σ (aktivitní údajeVSTUP * emisní faktorVSTUP) - Σ (aktivitní údajeVÝSTUP * emisní faktorVÝSTUP) kde: a) Aktivitní údaje a1) Příslušný hmotnostní tok Úroveň 1: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. Úroveň 2: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %. Úroveň 3: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. Úroveň 4: Hmotnostní tok do a ze zařízení za sledované období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±1,5 %. A2) Výhřevnost (případně) Úroveň 1: Pro jednotlivá paliva se použijí referenční hodnoty stanovené v příloze č. 4. Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické hodnoty výhřevnosti pro jednotlivé typy paliv, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 3: Reprezentativní hodnotu výhřevnosti pro palivo v daném zařízení měří provozovatel, smluvní laboratoř nebo dodavatel paliva podle § 12. b) Emisní faktor Emisní faktor pro aktivitní údajeVÝSTUP se vztahuje k množství uhlíku mimo CO2 ve výstupu z procesu a pro lepší srovnatelnost se vyjadřuje jako t CO2/t výstupu. Úroveň 1: Pro vstupující a vystupující materiály se použijí referenční hodnoty uvedené v tabulce č. 3 a v příloze č. 4. Emisní faktorHodnotaJednotkaZdroj emisního faktoruCaCO30,440T CO2/t CaCO3Stechiometrický poměrCaCO3-MgCO30,477T CO2/t CaCO3-MgCO3Stechiometrický poměrFeCO30,380T CO2/t FeCO3Stechiometrický poměrPřímo redukované železo (DRI)0,07T CO2 / tIPCC GL 2006Elektrická oblouková pec - uhlíkové elektrody23,00T CO2 / tIPCC GL 2006Elektrická oblouková pec - uhlík obsažený ve vsázce33,04T CO2 / tIPCC GL 2006Železo briketované zahorka0,07T CO2 / tIPCC GL 2006Plyn z kyslíkových konvertorů1,28T CO2 / tIPCC GL 2006Ropný koks3,19t CO2 / tIPCC GL 2006Nakoupené surové železo0,15t CO2 / tIPCC GL 2006Železný odpad0,15t CO2 / tIPCC GL 2006Ocel0,04t CO2 / tIPCC GL 2006 Pozn.: Referenční emisní faktory vycházejí z pokynů IPCC pro národní inventury skleníkových plynů z roku 2006. Hodnoty založené na pokynech IPCC z roku 2006 pocházejí z faktorů vyjádřených v t C/t a násobených konverzním faktorem CO2/C 3,664. Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory pro jednotlivé typy vstupních a výstupních materiálů, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 3: Použijí se specifické emisní faktory (t CO2/tVSTUP nebo tVÝSTUP) vstupních a výstupních materiálů vypracované v souladu s § 12. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy. Část VI 1. Vymezení a kompletnost Žádná zvláštní omezení. 2. Stanovení emisí CO2 V zařízení na výrobu cementu pocházejí emise CO2 z těchto zdrojů a zdrojových toků: a) z kalcinace vápence obsaženého v surovinách, b) z tradičních fosilních paliv pecí, c) z alternativních fosilních paliv pecí a surovin, d) ze spalování biomasy včetně odpadní biomasy, e) z ostatních paliv, která nejsou používána k vytápění pece, f) z obsahu organického uhlíku ve vápencích a břidlicích, g) ze surovin používaných pro čištění odpadních plynů. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů Spalovací procesy probíhající v zařízeních na výrobu cementového slínku zahrnují různé druhy paliv (např. uhlí, ropný koks, topný olej, zemní plyn a široké spektrum odpadů) a tyto procesy se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy. 2.1.2 Procesní emise Procesní emise CO2 vznikají při kalcinaci uhličitanů v surovinách používaných pro výrobu slínku (2.1.2.1), z částečné nebo úplné kalcinace prachu z cementářské pece nebo prachu z bypassu odstraněného z procesu (2.1.2.2) a v některých případech z obsahu neuhličitanového uhlíku v surovině (2.1.2.3). 2.1.2.1 CO2 z výroby slínku Emise se vypočtou na základě obsahu uhličitanů ve vstupu do procesu (výpočetní metoda A) nebo množství vyrobeného slínku (výpočetní metoda B). Oba tyto přístupy se považují za rovnocenné a provozovatel může kterýkoli z nich použít pro ověření výsledků druhé metody. Výpočet je založen na obsahu uhličitanů ve vstupech do procesu (včetně popílku nebo vysokopecní strusky). V případě, že prach z cementářské pece a prach z bypassu opouštějí pecní systém se tyto množství odečtou od spotřeby surovin a případné emise vypočtou podle oddílu 2.1.2.2. Neuhličitanový uhlík je touto metodou zachycen, a proto se nepoužije oddíl 2.1.2.3. Emise CO2 se vypočtou pomocí tohoto vzorce: emise CO2slínek = Σ {aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor} kde: a) Aktivitní údaje Jestliže není charakterizována surová moučka jako taková, použijí se tyto požadavky odděleně pro každý z příslušných vstupů obsahujících uhlík do pece (jiných než paliva), např. vápenec nebo břidlice, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů. Čisté množství surové moučky lze stanovit pomocí empirického poměru surové moučky/slínku specifického pro dané místo, který je nutno aktualizovat nejméně jedenkrát za rok podle pokynů týkajících se osvědčených postupů v odvětví. Úroveň 1: Čisté množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebované během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. Úroveň 2: Čisté množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebované během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %. Úroveň 3: Čisté množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebované během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. b) Emisní faktor Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu každého příslušného vstupu do pece. Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 4 se použijí pro převedení údajů o složení na emisní faktory. Množství příslušných uhličitanů, včetně CaCO3 a MgCO3, obsažených v každém příslušném materiálu vstupujícího do pece, se stanoví podle § 12. To se může provést pomocí termogravimetrických metod. LátkaStechiometrické koeficientyCaCO30,440 [t CO2/ t CaCO3]MgCO30,522 [t CO2/ t MgCO3]FeCO30,380 [t CO2/ t FeCO3]C3,664 [t CO2/t C] c) Konverzní faktor Úroveň 1: Uhličitany opouštějící pec se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se úplná kalcinace a konverzní faktor 1. Úroveň 2: Uhličitany a ostatní uhlík opouštějící pec ve slínku jsou hodnoceny pomocí konverzního faktoru s hodnotou mezi 0 a 1. Provozovatel může uvažovat úplnou přeměnu pro jeden nebo několik vstupů do pece a přiřadit nepřeměněné uhličitany nebo ostatní uhlík ke zbývajícímu vstupu nebo zbývajícím vstupům do pece. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí podle § 12. Tato výpočetní metoda je založena na množství vyrobeného slínku. Emise CO2 se vypočtou podle tohoto vzorce: emise CO2slínek = aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor CO2 uvolněný při kalcinaci prachu z cementářské pece a prachu z bypassu je třeba uvažovat v případě, že tento prach opouští pecní systém (viz 2.1.2.2) spolu s potenciálními emisemi z neuhličitanového uhlíku v surové moučce (viz 2.1.2.3). Emise z výroby slínku a z prachu z cementářské pece, prach z bypassu a neuhličitanový uhlík ve vstupních materiálech se vypočtou odděleně a přičtou k celkovým emisím: emise CO2celkový proces [t] = emise CO2slínek [t] + emise CO2prach [t] + emise CO2neuhličitanový uhlík a) Aktivitní údaje Výroba slínku [t] za sledované období se stanoví buď - přímým vážením slínku, nebo - na základě dodávek cementu pomocí následujícího vzorce, který vypovídá o materiálové bilanci, která bere v úvahu expedici slínku, dodávky slínku, jakož i změnu zásob slínku: vyrobený slínek [t] = ((dodávky cementu [t] – změna zásob cementu [t]) * poměr slínek/cement [t slínku/t cementu]) – (dovezený slínek [t]) + (vyvezený slínek [t]) – (změna zásob slínku [t]) Poměr cement/slínek se buď odvodí pro každý z různých produktů cementu v souladu s § 12, nebo se vypočte z rozdílu dodávek cementu a změn zásob a všech materiálů použitých jako přísady do cementu, včetně prachu z bypassu a prachu z cementářské pece. Úroveň 1: Množství slínku [t] vyrobené během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %. Úroveň 2: Množství slínku [t] vyrobené během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. b) Emisní faktor Úroveň 1: Emisní faktor: 0,525 t CO2/t slínku Úroveň 2: Provozovatel aplikuje národně specifické emisní faktory, které Česká republika vykázala ve své nejnovější národní inventuře předložené sekretariátu Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu. Úroveň 3: Množství CaO a MgO v produktu se stanoví v souladu s § 12. Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 5 se použijí na převedení údajů o složení na emisní faktory za předpokladu, že veškerý CaO a MgO pochází z příslušných uhličitanů. OxidStechiometrické koeficienty [t CO2] / [t oxid kovů alkalických zemin]CaO0,785MgO1,092 c) Konverzní faktor Úroveň 1: Množství (neuhličitanového) CaO a MgO v surovinách se konzervativně pokládá za nulové, tj. předpokládá se, že veškerý vápník a hořčík v produktu pochází ze surovin obsahujících uhličitany, což se vyjádří konverzním faktorem o hodnotě 1. Úroveň 2: Množství (neuhličitanového) CaO a MgO v surovinách se vyjádří pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1, přičemž hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů v surovinách na oxidy. Další stanovení příslušných chemických parametrů surovin se provádí podle § 12. Lze k tomu použít termogravimetrické metody. 2.1.2.2 Emise vztahující se k odpadnímu prachu Pokud prach bypassu nebo prach z cementářské pece opouštějící pecní systém, pak se emise CO2 vypočtou na základě množství prachu opouštějícího pecní systém a emisního faktoru slínku (ale s potenciálně různými obsahy CaO a MgO), s korekcí o částečnou kalcinaci prachu z cementářské pece. Emise se vypočtou takto: emise CO2prach = aktivitní údaje * emisní faktor kde: a) Aktivitní údaje Úroveň 1: Množství [t] prachu z cementářské pece popřípadě prachu z bypassu opouštějícího pecní systém za sledované období se odhadne podle pokynů týkajících se osvědčených postupů v odvětví. Úroveň 2: Množství [t] prachu z cementářské pece popřípadě prachu z bypassu opouštějícího pecní systém za sledované období se odvodí s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. b) Emisní faktor Úroveň 1: Referenční hodnota 0,525 t CO2 na tunu slínku se použije i na prach z cementářské pece nebo na prach z bypassu opouštějící pecní systém. Úroveň 2: Emisní faktor [t CO2 / t] prachu z cementářské pece nebo prachu z bypassu opouštějícího pecní systém se vypočte na základě stupně kalcinace a složení. Stupeň kalcinace a složení se stanoví nejméně jedenkrát za rok podle § 12. Vztah mezi stupněm kalcinace prachu z cementářské pece a emisemi CO2 na tunu tohoto prachu je nelineární. Přibližně se vyjadřuje tímto vzorcem: EFCKD = EFCli1 + EFCli * d1 - EFCli1 + EFCli * d kde: EFCKD = emisní faktor částečně kalcinovaného prachu z cementářské pece [t CO2/t CKD] EFCli = specifický emisní faktor slínku pro zařízení ([CO2/t slínku] D = stupeň kalcinace prachu z cementářské pece vyjádřený jako % podíl uvolněného CO2 k celkovému množství uhličitanového CO2 obsaženého v materiálové směsi 2.1.2.3 Emise z neuhličitanového uhlíku v surové moučce Emise z neuhličitanového uhlíku ve vápenci, břidlici nebo v alternativních surovinách (např. polétavý prach) použitého v surové moučce v peci se stanoví pomocí tohoto vyjádření: emise CO2neuhličitanová surovina = aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor kde: a) Aktivitní údaje Úroveň 1: Množství příslušné suroviny [t] spotřebované za sledované období stanovené s maximální nejistotou menší než ±15 %. Úroveň 2: Množství příslušné suroviny [t] spotřebované za sledované období stanovené s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. b) Emisní faktor Úroveň 1: Obsah neuhličitanového uhlíku v příslušné surovině se odhadne podle pokynů týkajících se osvědčených postupů v odvětví. Úroveň 2: Obsah neuhličitanového uhlíku v příslušné surovině se stanoví nejméně jednou za rok podle § 12. c) Konverzní faktor Úroveň 1: Konverzní faktor: 1,0. Úroveň 2: Konverzní faktor se vypočte podle nejlepší praxe v odvětví. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny pro měření obsažené v části XI této přílohy. Část VII 1. Vymezení a kompletnost Žádná zvláštní omezení. 2. Stanovení emisí CO2 V zařízeních na výrobu vápna pocházejí emise CO2 z těchto zdrojů a zdrojových toků: a) z kalcinace vápence a dolomitu obsažených v surovinách, b) z tradičních fosilních paliv pecí, c) z alternativních fosilních paliv pecí a surovin, d) ze spalování biomasy včetně odpadní biomasy, e) z ostatních paliv. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů Spalovací procesy probíhající v zařízeních na výrobu vápna zahrnují různé druhy paliv (např. uhlí, ropný koks, topný olej, zemní plyn a široké spektrum odpadů) a tyto procesy se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy. 2.1.2. Procesní emise Příslušné emise vznikají během kalcinace a z oxidace organického uhlíku v surovinách. Během kalcinace v peci se uvolňuje CO2 z uhličitanů v surovinách. Kalcinace CO2 je přímo spojena s výrobou vápna. Na úrovni zařízení lze emise CO2 z kalcinace vypočítat dvěma způsoby: na základě množství uhličitanu vápenatého a uhličitanu hořečnatého v surovinách (hlavně ve vápenci a dolomitu), které projde v procesu přeměnou (výpočetní metoda A), nebo na základě množství oxidu vápenatého a oxidu hořečnatého ve vyrobeném vápně (výpočetní metoda B). Oba tyto přístupy se považují za rovnocenné a provozovatel může kterýkoli z nich použít pro ověření výsledků druhé metody. Výpočet je založen na množství uhličitanu vápenatého a uhličitanu hořečnatého ve spotřebovaných surovinách. Použije se tento vzorec: emise CO2 [t CO2] = Σ {aktivitní údajeVSTUP * emisní faktor * konverzní faktor} a) Aktivitní údaje Tyto požadavky se použijí odděleně pro každý příslušný vstup obsahujících uhlík do pece (jiných než paliva), např. křída nebo vápenec, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů. Úroveň 1: Množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebovaného během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. Úroveň 2: Množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebovaného během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±5,0 %. Úroveň 3: Množství příslušného vstupu do pece [t] spotřebovaného během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. b) Emisní faktor Úroveň 1: Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu každého příslušného vstupu do pece za předpokladu úplné přeměny. Stechiometrické koeficienty jsou uvedeny v tabulce č. 6 a použijí se na převedení údajů o složení na emisní faktory. Množství CaCO3, MgCO3 a popřípadě organického uhlíku v každém příslušném materiálu vstupujícího do pece se stanoví podle § 12. LátkaStechiometrické koeficientyCaCO30,440 [t CO2/ t CaCO3]MgCO30,522 [t CO2/ t MgCO3] c) Konverzní faktor Úroveň 1: Uhličitany opouštějící pec se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se úplná kalcinace a konverzní faktor 1. Úroveň 2: Uhličitany ve vápně opouštějící pec jsou brány v úvahu pomocí konverzního faktoru s hodnotou mezi 0 a 1. Provozovatel může uvažovat úplnou přeměnu pro jeden nebo více vstupů do pece a přiřadit nepřeměněné uhličitany zbývajícímu vstupu (zbývajícím vstupům) do pece. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí podle § 12. Emise CO2 vznikají z kalcinace uhličitanů a vypočtou se na základě množství CaO a MgO ve vyrobeném vápně. Uvažuje se přitom veškerý kalcinovaný vápník a hořčík vstupující do pece, například v polétavém prachu nebo palivech a surovinách s příslušným obsahem CaO nebo MgO, s použitím náležitého konverzního faktoru. Případně se posoudí i prach z vápenné pece opouštějící pecní systém. Použije se tento výpočetní vzorec: emise CO2 [t CO2] = Σ {aktivitní údajeVÝSTUP * emisní faktor * konverzní faktor} a) Aktivitní údaje Úroveň 1: Množství vápna [t] vyrobené během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±5,0 %. Úroveň 2: Množství vápna [t] vyrobené během sledovaného období stanoví provozovatel s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. b) Emisní faktory Úroveň 1: Množství CaO a MgO v produktu se stanoví podle § 12. Stechiometrické koeficienty jsou uvedeny v tabulce č. 7 a použijí se na převedení údajů o složení na emisní faktory za předpokladu, že veškerý CaO a MgO pochází z příslušných uhličitanů. OxidStechiometrické koeficienty [t CO2] / [t oxid kovů alkalických zemin]CaO0,785MgO1,092 c) Konverzní faktor Úroveň 1: CaO a MgO v surovinách se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se, že veškerý vápník a hořčík v produktu pochází ze surovin obsahujících uhličitany, což se vyjádří konverzním faktorem o hodnotě 1. Úroveň 2: Množství CaO a MgO již obsažené v surovinách se vyjádří pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1, přičemž hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů v surovině na oxidy. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů surovin se provádí podle § 12. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy. Část VIII 1. Vymezení a kompletnost Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se v souladu s částí I této přílohy. Tato část se použije také pro zařízení na výrobu vodního skla a minerální vlny. 2. Stanovení emisí CO2 V zařízeních na výrobu skla pocházejí emise CO2 z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků: a) z tavení uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin v surovině, b) z tradičních fosilních paliv, c) z alternativních fosilních paliv a surovin, d) ze spalování biomasy včetně odpadní biomasy, e) z ostatních paliv, f) z přísad obsahujících uhlík, včetně koksu a uhelného prachu, g) z čištění odpadních plynů. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů Spalovací procesy probíhající v zařízeních na výrobu skla se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy. 2.1.2 Procesní emise CO2 se uvolňuje během tavení v peci z uhličitanů obsažených v surovinách a z neutralizace HF, HCl a SO2 ve spalinách vápencem nebo jiným uhličitanem. K celkovým emisím ze zařízení patří jak emise z rozkladu uhličitanů v tavicím procesu, tak emise z procesu čištění odpadních plynů. Zahrnují se do celkových emisí, ale vykazují se pokud možno odděleně. CO2 z uhličitanů v surovinách uvolněný během tavby v peci je přímo spojen s výrobou skla a vypočítá se na základě množství uhličitanů přeměněného ze surovin – hlavně sody, vápna/vápence, dolomitu a dalších uhličitanů alkalických kovů nebo kovů alkalických zemin doplněné o recyklované sklo (skleněné střepy). Výpočet je založen na množství spotřebovaných uhličitanů. Použije se tento vzorec: emise CO2 [t CO2] = Σ {aktivitní údaje * emisní faktor} + Σ {přísada * emisní faktor} kde: a) Aktivitní údaje Aktivitní údaje představují množství [t] surovin obsahujících uhličitany nebo přísad, jako jsou dolomit, vápenec, soda a jiné uhličitany, spojených s emisemi CO2 dodaných a zpracovaných pro výrobu skla v zařízení během sledovaného období. Úroveň 1: Celkovou hmotnost [t] surovin obsahujících uhličitany nebo přísad obsahujících uhlík spotřebovaných během sledovaného období stanoví pro jednotlivé druhy surovin a přísad provozovatel nebo jeho dodavatel s maximální nejistotou ±2,5 %. Úroveň 2: Celkovou hmotnost [t] surovin obsahujících uhličitany nebo přísad obsahujících uhlík spotřebovaných během sledovaného období stanoví pro jednotlivé druhy surovin a přísad provozovatel nebo jeho dodavatel s maximální nejistotou ±1,5 %. b) Emisní faktor Uhličitany: Emisní faktory se vypočtou a vykážou v jednotkách hmotnosti CO2 uvolněného na tunu každé suroviny obsahující uhličitany. Stechiometrické koeficienty uvedené v tabulce č. 8 se použijí na převedení údajů o složení na emisní faktory. Úroveň 1: Čistota příslušných vstupních materiálů se stanoví podle nejlepší praxe v odvětví. Zjištěné hodnoty se upraví podle obsahu vody a hlušiny v použitých materiálech obsahujících uhličitany. Úroveň 2: Obsah příslušných uhličitanů v každém příslušném vstupním materiálu se stanoví podle § 12. UhličitanEmisní faktor [t CO2/t uhličitanu]PoznámkyCaCO30,440MgCO30,522Na2CO30,415BaCO30,223Li2CO30,596K2CO30,318SrCO30,298NaHCO30,524obecně: XY(CO3)Z emisní faktor = [MCO2] / {Y * [Mx] + Z * [MCO32-]} X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov Mx = molekulová hmotnost prvku X v [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MCO3- = molekulová hmotnost CO32- = 60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo CO32- = 1 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy. Část IX 1. Vymezení a kompletnost Žádná zvláštní omezení. 2. Stanovení emisí CO2 V zařízeních na výrobu keramických výrobků pocházejí emise CO2 z těchto emisních zdrojů a zdrojových toků: a) z tradičních fosilních paliv pecí, b) z alternativních fosilních paliv pecí, c) ze spalování biomasy v pecích, d) z kalcinace vápence/dolomitu a jiných uhličitanů obsažených v surovině, e) z vápence a jiných uhličitanů použitých ke snižování množství látek znečišťujících ovzduší a jiného čištění spalin, f) z fosilních přísad/přísad biomasy používaných k vytvoření pórovitosti, např. polystyrol, odpad z výroby papíru nebo piliny, g) z fosilního organického materiálu v jílu a jiných surovinách. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů Spalovací procesy probíhající v zařízeních na výrobu keramických výrobků se monitorují a vykazují v souladu s částí I této přílohy. 2.1.2 Procesní emise CO2 se uvolňuje během kalcinace surovin v peci a oxidace organického materiálu v jílu a přísadách a z neutralizace HF, HCl a SO2 ve spalinách vápencem nebo jinými uhličitany a z ostatních procesů čištění spalin. K emisím ze zařízení patří emise z rozkladu uhličitanů a oxidace organického materiálu v peci a také emise z čištění spalin. Zahrnují se do celkových emisí, ale vykazují se pokud možno odděleně. Použije se tento vzorec: emise CO2celkem [t] = emise CO2vstupní materiál [t] + emise CO2čištění spalin [t] 2.1.2.1 CO2 ze vstupního materiálu Emise CO2 z uhličitanů a uhlíku obsaženého v ostatních vstupních materiálech se vypočtou buď pomocí výpočetní metody založené na množství anorganického a organického uhlíku v surovinách, jako jsou např. různé uhličitany, obsah organických látek v jílu a v přísadách, přeměněné v procesu (výpočetní metoda A), nebo pomocí metodiky založené na obsahu alkalických oxidů ve vyrobené keramice (výpočetní metoda B). Obě tyto metody se považují za rovnocenné pro keramiku na bázi čištěných nebo syntetických jílů. Výpočetní metoda A se použije na keramické výrobky na bázi nezpracovaných jílů a jsou-li použity jíly nebo přísady s významným organickým obsahem. Výpočet je založen na vstupu organického a anorganického uhlíku obsaženého v každé z příslušných surovin, např. v různých druzích jílů, jílových směsí nebo přísad. Křemen/dinas, živec, kaolin a minerální talek obvykle nepředstavují významné zdroje uhlíku. Aktivitní údaje, emisní faktory a konverzní faktory se vztáhnou na obvyklý stav materiálu, pokud možno na suchý stav. Použije se tento výpočetní vzorec: emise CO2 [t CO2] = Σ {údaje o činnostech * emisní faktor * konverzní faktor} kde: a) Aktivitní údaje Tyto požadavky se použijí odděleně pro každou příslušnou surovinu obsahující uhlík jinou než paliva, např. jíl nebo přísady, aby nedošlo k dvojímu započtení nebo k vynechání v důsledku vrácených nebo vynechaných materiálů. Úroveň 1: Množství každé příslušné suroviny nebo přísady [t] spotřebované během sledovaného období (s výjimkou ztrát) se stanoví s maximální nejistotou menší než ±7,5 %. Úroveň 2: Čisté množství každé příslušné suroviny nebo přísady [t] spotřebované během sledovaného období (s výjimkou ztrát) se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %. Úroveň 3: Čisté množství každé příslušné suroviny nebo přísady [t] spotřebované během sledovaného období (s výjimkou ztrát) se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. b) Emisní faktor Pro každý zdrojový tok materiálu nebo přísady, tedy příslušnou směs suroviny nebo přísady, je možné použít jeden agregovaný emisní faktor, včetně organického a anorganického uhlíku („celkový uhlík (TC)“). Pro každý zdrojový tok lze alternativně použít dva různé emisní faktory pro „celkový anorganický uhlík (TIC)“ a „celkový organický uhlík (TOC)“. Případně se použijí stechiometrické koeficienty na převedení údajů o složení pro jednotlivé uhličitany, jak je uvedeno v tabulce č. 9. Podíl biomasy v přísadách, které nejsou považovány za čistou biomasu, se stanoví podle § 12. UhličitanyStechiometrické koeficientyCaCO30,440 [t CO2/t CaCO3]MgCO30,522 [t CO2/t MgCO3]BaCO30,223 [t CO2/t BaCO3]Obecně: XY(CO3)Z emisní faktor = [MCO2] / {Y * [MX] + Z * [MCO32-]} X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov Mx = molekulová hmotnost prvku X [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MCO3 = molekulová hmotnost CO32- = 60 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo CO32- = 1 Úroveň 1: Pro výpočet emisního faktoru se místo výsledků analýz použije konzervativní hodnota 0,2 tuny CaCO3 (odpovídající 0,0942 tuny CO2) na tunu suchého jílu. Úroveň 2: Emisní faktor pro každý zdrojový tok materiálu nebo přísady se stanoví a aktualizuje nejméně jedenkrát za rok podle nejlepší praxe v odvětví a s přihlédnutím k podmínkám specifickým pro dané místo a směs produktů ze zařízení. Úroveň 3: Složení příslušných surovin se stanoví podle § 12. Úroveň 1: Uhličitany a ostatní uhlík opouštějící pec v produktech se konzervativně pokládají za nulové za předpokladu úplné kalcinace a oxidace, což je vyjádřeno konverzním faktorem 1. Úroveň 2: Uhličitany a uhlík opouštějící pec jsou zachyceny pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1 s tím, že hodnota 1 odpovídá úplné přeměně uhličitanů nebo jiného uhlíku. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů produktů se provádí podle § 12. Emise CO2 z kalcinace se vypočte na základě množství vyrobených keramických výrobků a příslušných obsahů CaO, MgO a jiných alkalických oxidů (oxidů alkalických zemin) v keramických výrobcích (aktivitní údajeO VÝSTUP). Emisní faktor se koriguje pro již kalcinované Ca, Mg a další oxidy alkalických kovů či kovů alkalických zemin, které do pece vstupují (aktivitní údajeO VSTUP) například v alternativních palivech nebo surovinách s příslušným obsahem CaO nebo MgO. Použije se tento výpočetní vzorec: emise CO2 [t CO2] = Σ{aktivitní údaje * emisní faktor * konverzní faktor} kde: a) Aktivitní údaje Aktivitní údaje produktů se vztahují na hrubou výrobu včetně zmetkových produktů a skleněných střepů z pecí a tavby. Úroveň 1: Hmotnost produktů během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ± 7,5 %. Úroveň 2: Hmotnost produktů během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±5,0 %. Úroveň 3: Hmotnost produktů během sledovaného období se stanoví s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. b) Emisní faktor Jeden agregovaný emisní faktor se vypočte na základě obsahu příslušných oxidů kovů, např. CaO, MgO a BaO v produktu, pomocí stechiometrických koeficientů uvedených v tabulce č. 10. OxidStechiometrické koeficientyPoznámkyCaO0,785 [tuna CO2 na tunu oxidu]MgO1,092 [tuna CO2 na tunu oxidu]BaO0,287 [tuna CO2 na tunu oxidu]obecně: XY(O)Z emisní faktor = [MCO2] / {Y * [MX] + Z * [MO]} X = kov alkalických zemin nebo alkalický kov Mx = molekulová hmotnost prvku X v [g/mol] MCO2 = molekulová hmotnost CO2 = 44 [g/mol] MO = molekulová hmotnost O = 16 [g/mol] Y = stechiometrické číslo prvku X = 1 (pro kovy alkalických zemin) = 2 (pro alkalické kovy) Z = stechiometrické číslo O = 1 Úroveň 1: Pro výpočet emisního faktoru se místo výsledku analýz použije konzervativní hodnota 0,12 tuny CaO (odpovídající 0,0942 tuny CO2) na tunu produktu. Úroveň 2: Emisní faktor se stanoví a aktualizuje nejméně jedenkrát za rok podle nejlepší praxe v odvětví a s přihlédnutím k podmínkám specifickým pro dané místo a směs produktů ze zařízení. Úroveň 3: Složení produktů se stanoví podle § 12. c) Konverzní faktor Úroveň 1: Příslušné oxidy v surovinách se konzervativně pokládají za nulové, tj. předpokládá se, že veškeré Ca, Mg, Ba a ostatní příslušné oxidy alkalických kovů v produktu pocházejí ze surovin obsahujících uhličitany, což je vyjádřeno konverzními faktory o hodnotě 1. Úroveň 2: Příslušné oxidy v surovinách jsou vyjádřeny pomocí konverzních faktorů s hodnotou mezi 0 a 1 s tím, že hodnota 0 odpovídá veškerému obsahu příslušného oxidu, který je již v surovině. Dodatečné stanovení příslušných chemických parametrů surovin se provádí podle § 12. 2.1.2.2 CO2 z vápence použitého ke snižování množství látek znečišťujících ovzduší a z čištění ostatních spalin CO2 z vápence použitého ke snižování znečišťujících látek ovzduší a z čištění ostatních spalin se vypočte na základě množství vstupu CaCO3 nebo jiného uhličitanu. Musí se vyloučit dvojí započtení v důsledku použitého recyklovaného vápence jako suroviny ve stejném zařízení. Použije se tento výpočetní vzorec: emise CO2 [t CO2] = aktivitní údaje * emisní faktor, kde: a) Aktivitní údaje Úroveň 1: Množství [t] suchého CaCO3 spotřebovaného během sledovaného období, stanovené provozovatelem nebo jeho dodavatelem pomocí vážení s maximální nejistotou měření menší než ±7,5. b) Emisní faktor Úroveň 1: Stechiometrické koeficienty CaCO3 podle tabulky č. 9. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy. Část X 1. Vymezení a kompletnost V případě, že zařízení produkuje CO2 ze spalování fosilních paliv a vyváží ho dále například do sousedního zařízení na výrobu vysráženého uhličitanu vápenatého (PCC), pak se tato vyvezená produkce do emisí ze zařízení nezahrnuje, pokud je to schváleno ministerstvem a uvedeno v plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů. Pokud je v rámci zařízení provozováno čištění odpadních plynů a výsledné emise nejsou vypočteny jako součást emisí z procesů v daném zařízení, vypočtou se v souladu s částí I této přílohy. 2. Stanovení emisí CO2 U procesů výroby buničiny a papíru mohou emise CO2 pocházet: a) z kotlů, plynových turbín a z dalších spalovacích zařízení produkujících páru nebo elektrickou energii pro výrobnu, b) z regeneračních kotlů a dalších zařízení spalujících použité roztoky při výrobě buničiny, c) ze spaloven, d) z pecí na vápno a z pražicích pecí, e) z čištění odpadních plynů, f) ze sušiček spalujících fosilní paliva (například infračervené sušičky). Čištění odpadních vod a skládkování, včetně anaerobního čištění odpadních vod nebo vyhnívání kalů, využívané k zneškodňování odpadů ze zařízení, nejsou uvedena v příloze č. 1 zákona. Proto emise z nich patří mimo oblast působnosti zákona. 2.1 Stanovení emisí CO2 výpočtem 2.1.1 Emise ze spalovacích procesů Emise ze spalovacích procesů probíhajících v zařízeních na výrobu buničiny a papíru, se monitorují v souladu s částí I této přílohy. 2.1.2 Procesní emise Emise jsou výsledkem používání uhličitanů jako látek pro úpravu chemických vlastností v celulózkách. Ačkoli ztráty sodíku a vápníku z regeneračního systému a kaustifikace jsou obvykle vyrovnány chemikáliemi, které neobsahují uhličitany, používají se občas malá množství uhličitanu vápenatého (CaCO3) a uhličitanu sodného (Na2CO3), která vedou k emisím CO2. Uhlík obsažený v těchto chemikáliích je obvykle fosilního původu, ačkoli v některých případech (např. Na2CO3 nakoupený od papíren vyrábějících polochemickou vlákninu na sodíkové bázi) může pocházet z biomasy. Předpokládá se, že uhlík obsažený v těchto chemikáliích je emitován jako CO2 z vápencové pece nebo regeneračního zařízení. Tyto emise se stanoví za předpokladu, že veškerý uhlík obsažený v CaCO3 a Na2CO3 použitých v regeneračních a kaustifikačních prostorech je uvolněn do atmosféry. Úprava vápníkem je vyžadována v důsledku ztrát z kaustifikačního prostoru, z nichž většina je ve formě uhličitanu vápenatého. Emise CO2 se vypočtou takto: emise CO2 = Σ {(aktivitní údajeuhličitany * emisní faktor)} kde: a) Aktivitní údaje: Aktivitní údajeuhličitany představují množství CaCO3 a Na2CO3 spotřebovaná v procesu. Úroveň 1: Množství [t] CaCO3 a Na2CO3 spotřebovaná v procesu, která stanoví provozovatel nebo jejich dodavatel s maximální nejistotou menší než ±2,5 %. Úroveň 2: Množství [t] CaCO3 a Na2CO3 spotřebovaná v procesu, která stanoví provozovatel nebo jejich dodavatel s maximální nejistotou menší než ±1,5 %. b) Emisní faktor Úroveň 1: Stechiometrické koeficienty [tCO2/tCaCO3] a [tCO2/tNa2CO3] pro uhličitany nepocházející z biomasy, jak je uvádí tabulka č. 11. Uhličitany pocházející z biomasy jsou váženy emisním faktorem 0 [t CO2/t uhličitanů]. Typ uhličitanu a původEmisní faktor [t CO2/t uhličitanů] Celulózka používající CaCO30,440Celulózka používající Na2CO30,415 Tyto hodnoty se upraví podle obsahu vody a hlušiny v použitých uhličitanech. 2.2 Stanovení emisí CO2 měřením Použijí se pokyny pro měření uvedené v části XI této přílohy. Část XI 1. Vymezení a kompletnost Ustanovení této části přílohy se zaměřují na emise skleníkových plynů z činností uvedených v příloze č. 1 zákona. Emise CO2 mohou emitovat různé zdroje v zařízení. 2. Stanovení emisí skleníkových plynů Úroveň 1: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±10 %. Úroveň 2: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±7,5 %. Úroveň 3: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±5 %. Úroveň 4: Pro každý zdroj emisí se dosáhne celkové nejistoty veškerých emisí za sledované období menší než ±2,5 %. Celkové emise skleníkových plynů (GHG) ze zdroje emisí za sledované období se stanoví pomocí níže uvedeného vzorce. Parametry tohoto vzorce se stanoví podle § 4. Pokud je v jednom zařízení několik zdrojů emisí, které nelze měřit jako jeden zdroj, měří se emise z těchto zdrojů emisí odděleně a připočtou se k celkovým emisím konkrétního plynu za sledované období v celém zařízení. GHG-celkem za rok t = ∑i=1operating hours p.a. koncentrace GHGi * tok spalinixc kde: Koncentrace skleníkových plynů ve spalinách se stanoví kontinuálním měřením v reprezentativním bodě. Tok suchých spalin lze stanovit jednou z následujících metod. Tok spalin Qe se vypočte pomocí přístupu založeného na hmotnostní bilanci s přihlédnutím ke všem významným parametrům, jako je množství vstupního materiálu, tok vstupního vzduchu, účinnost procesu atd., a na výstupní straně výstup produktu, koncentrace O2, koncentrace SO2 a NOx atd. Konkrétní výpočetní metodu schvaluje ministerstvo jako součást plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů. Tok spalin Qe se stanoví kontinuálním měřením toku v reprezentativním bodě. Část XII Stanovení příslušného emisního faktoru, výhřevnosti, oxidačního faktoru, konverzního faktoru, obsahu uhlíku, podílu biomasy nebo údajů o složení musí být v souladu s obecně uznávanou praxí reprezentativního odběru vzorků. Provozovatel prokáže, že odvozené vzorky jsou reprezentativní a nejsou zatíženy systematickou chybou. Příslušná hodnota se použije jen pro dobu dodání nebo vsázku paliva nebo materiálu, pro niž má být reprezentativní. Obecně se analýza provádí na vzorku, který je směsí většího počtu (např. 10 až 100) vzorků shromážděných za určitou dobu (např. od jednoho dne až po několik měsíců), pokud je možné skladovat vzorkované palivo nebo materiál beze změn jeho složení. Postup odběru vzorků a frekvenci analýz je nutno navrhnout tak, aby bylo zajištěno, že roční průměr příslušného parametru je stanoven s maximální nejistotou menší než 1/3 maximální nejistoty, kterou vyžaduje schválená úroveň přesnosti pro údaje o činnosti pro stejný zdrojový tok. Jestliže provozovatel není schopen splnit přípustnou maximální nejistotu pro roční hodnotu nebo prokázat shodu s prahovými hodnotami, použije popřípadě jako minimum frekvenci analýz doporučenou v tabulce č. 12. Ve všech ostatních případech se frekvence analýz stanoví po dohodě s ministerstvem. Palivo/materiálFrekvence analýzZemní plynNejméně každý týdenProcesní plyn (rafinérský směsný plyn, koksárenský plyn, vysokopecní plyn a konvertorový plyn)Nejméně každý den – pomocí vhodných postupů v různých denních dobáchTopný olejKaždých 20 000 tun a nejméně šestkrát za rokUhlí, koksárenské uhlí, ropný koksKaždých 20 000 tun a nejméně šestkrát za rokTuhý odpad (čistě fosilní nebo směsný odpad fosilní a z biomasy)Každých 5 000 tun a nejméně čtyřikrát za rokTekutý odpadKaždých 10 000 tun a nejméně čtyřikrát za rokKarbonátové nerosty (např. vápenec a dolomit)Každých 50 000 tun a nejméně čtyřikrát za rokJíly a břidliceMnožství materiálu odpovídající 50 000 tunám CO2 a nejméně čtyřikrát za rokOstatní vstupní a výstupní toky v hmotnostní bilanci (nepoužije se pro paliva nebo redukční činidla)Každých 20 000 tun a nejméně jednou za měsícOstatní materiályV závislosti na druhu materiálu a změně, množství materiálu odpovídající 50 000 tunám CO2 a nejméně čtyřikrát za rok Příloha č. 3 k vyhlášce č. 12/2009 Sb. Sloupec A vztahující se na „zařízení kategorie A“, sloupec B vztahující se na „zařízení kategorie B“, a sloupec C vztahující se na „zařízení kategorie C“. Údaje o činnosti Emisní faktor Údaje o složení Oxidační faktor Konverzní faktor Tok paliva Výhřevnost Příloha/činnost A B C A B C A B C A B C A B C A B C II: Spalování Komerční standardní paliva 2 3 4 2a/2b 2a/2b 2a/2b 2a/2b 2a/2b 2a/2b n.a. n.a. n.a. 1 1 1 n.a. n.a. n.a. Ostatní plynná a kapalná paliva 2 3 4 2a/2b 2a/2b 3 2a/2b 2a/2b 3 n.a. n.a. n.a. 1 1 1 n.a. n.a. n.a. Tuhá paliva 1 2 3 2a/2b 3 3 2a/2b 3 3 n.a. n.a. n.a. 1 1 1 n.a. n.a. n.a. Přístup založený na hmotnostní bilanci pro produkci sazí a pro terminály na úpravu plynu 1 2 3 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. 1 2 2 n.a. n.a. n.a. 1 2 3 Fléry 1 2 3 n.a. n.a. n.a. 1 2a/b 3 n.a. n.a. n.a. 1 1 1 n.a. n.a. n.a. Čištění spalin Uhličitany 1 1 1 n.a. n.a. n.a. 1 1 1 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. Sádra 1 1 1 n.a. n.a. n.a. 1 1 1 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. Údaje o činnosti Emisní faktor Údaje o složení Konverzní faktor Tok materiálu Výhřevnost A B C A B C A B C A B C A B C III: Rafinerie Katalytická regenerace 11 1 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. Výroba vodíku 12 2 n.a. n.a. n.a. 1 2 2 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. IV: Koksovací pece Hmotnostní bilance 12 3 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. 2 3 3 n.a. n.a. n.a. Palivo jako vstup do procesu 12 3 2 2 3 2 3 3 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. V: Zařízení na pražení a slinování kovové rudy Hmotnostní bilance 12 3 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. 2 3 3 n.a. n.a. n.a. Obsah uhličitanů ve vstupu 11 2 n.a. n.a. n.a. 1 1 1 n.a. n.a. n.a. 1 1 1 VI: Železo a ocel Hmotnostní bilance 12 3 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. 2 3 3 n.a. n.a. n.a. Palivo jako vstup do procesu 12 3 2 2 3 2 3 3 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. VII: Cement Založeno na vstupu do pece 12 3 n.a. n.a. n.a. 11 1 n.a. n.a. n.a. 1 1 2 Výstup výroby slínku 11 2 n.a. n.a. n.a. 12 3 n.a. n.a. n.a. 1 1 2. Prach z cementářské pece (CKD) 11 2 n.a. n.a. n.a. 12 2 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. Neuhličitanový uhlík 11 2 n.a. n.a. n.a. 11 2 n.a. n.a. n.a. 1 1 2 VIII: Vápno Uhličitany 12 3 n.a. n.a. n.a. 11 1 n.a. n.a. n.a. 1 1 2 Oxidy kovů alkalických zemin 11 2 n.a. n.a. n.a. 11 1 n.a. n.a. n.a. 1 1 2. IX: Sklo Uhličitany 11 2 n.a. n.a. n.a. 11 1 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. X: Keramika Vstupy uhlíku 11 2 n.a. n.a. n.a. 12 3 n.a. n.a. n.a. 1. 1 2 Oxidy alkalických kovů 11 2 n.a. n.a. n.a. 12 3 n.a. n.a. n.a. 1 1 2 Čištění 11 1 n.a. n.a. n.a. 11 1 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. XI: Buničina a papír Standardní metoda 1 1 1 n.a. n.a. n.a. 1 1 1 n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. n.a. Příloha č. 4 k vyhlášce č. 12/2009 Sb. Tato příloha obsahuje referenční emisní faktory pro úroveň přesnosti 1, která povoluje pro spalování paliva použít emisní faktory nespecifické pro jednotlivé činnosti. Pokud palivo nepatří k existující skupině paliva, provozovatel použije svůj odborný úsudek a přiřadí použité palivo do příbuzné skupiny paliv, a to s výhradou souhlasu ministerstva. Popis druhů palivaEmisní faktor (t CO2/TJ)Výhřevnost (TJ/Gg) Pokyny IPCC z roku 2006 (kromě biomasy)Pokyny IPCC z roku 2006Surová ropa73,342,3Orimulsion76,927,5Kapalná paliva ze zemního plynu64,144,2Motorový benzin69,244,3Petrolej71,843,8Nafta ze živičné břidlice73,338,1Lehký topný olej LTO/motorová nafta74,043,0Těžký topný olej TTO77,340,4Kapalný ropný plyn - LPG63,047,3Ethan61,646,4Surovina pro petrochemii73,344,5Bitumen80,640,2Maziva73,340,2Ropný koks97,532,5Výchozí suroviny rafinérií73,343,0Rafinérský plyn51,349,5Parafínové vosky73,340,2Lakový benzín a sulfobromftalein73,340,2Ostatní ropné výrobky73,340,2Antracit98,226,7Koksovatelné černé uhlí94,528,2Ostatní černé uhlí94,525,8Sub-bitumenové uhlí96,018,9Hnědé uhlí a lignit101,111,9Naftonosné břidlice a ropné písky106,68,9Brikety97,520,7Koks (černouhelný)107,028,2Černouhelný dehet80,628,0Svítiplyn44,738,7Koksárenský plyn44,738,7Vysokopecní plyn259,42,5Konvertorový plyn171,87,1Zemní plyn56,148,0Průmyslové odpady142,9n.a.Odpadní oleje73,340,2Rašelina105,99,8Dřevo/dřevný odpad015,6Ostatní primární tuhá biomasa011,6Dřevěné uhlí029,5Biobenzin027,0Bionafta027,0Ostatní kapalná biopaliva027,4Skládkový bioplyn050,4Kalový plyn050,4Ostatní bioplyn050,4Ostatní zdroje:Ostatní zdroje:Staré pneumatiky85,0n.a.Oxid uhelnatý155,210,1Methan54,950,0 Příloha č. 5 k vyhlášce č. 12/2009 Sb. Uvedené formuláře se použijí jako základ vykazování a mohou být upraveny s ohledem na dané činnosti a jejich počet, s ohledem na typ zařízení, použité druhy paliva a povahu zjišťovaného procesu. Příloha č. 6 k vyhlášce č. 12/2009 Sb. Tento seznam obsahuje materiály, které se pro účely použití podle těchto pokynů považují za biomasu a jsou považovány za emisně neutrální, jsou vykazovány odděleně od ostatních emisí a nejsou součástí povinného vyřazování povolenek. Rašelina ani fosilní části níže uvedených materiálů se za biomasu nepovažují. Pokud znečištění jinými materiály nebo palivy není zřejmé z vizuální nebo čichové zkoušky, není nutno použít analytické postupy pro prokázání čistoty členů skupiny 1 a 2 uvedené níže: a) Sláma, b) seno a tráva, c) listy, dřevo, kořeny, pařezy, kůra, d) plodiny, např. kukuřice a tritikale. a) průmyslový dřevný odpad (dřevný odpad ze zpracování a obrábění dřeva, dřevný odpad z činností dřevařského průmyslu), b) použité dřevo (použité výrobky ze dřeva a dřevných materiál) a produkty a vedlejší produkty zpracování dřeva, c) dřevný odpad z průmyslu celulózy a papírenského průmyslu, např. černý louh (jen s uhlíkem pocházejícím z biomasy), d) surový tallový olej, tallový olej a dehtový olej z výroby buničiny, e) potěžební zbytky, f) lignin ze zpracovávání rostlin obsahujících lignocelulózu, g) živočišné, rybí a potravinové moučky, tuk, olej a lůj, h) primární odpady z potravinářského průmyslu, i) rostlinné oleje a tuky, j) hnůj, k) zbytky zemědělských plodin, l) kaly z čistíren odpadních vod, m) bioplyn z trávení, fermentace nebo zplyňování biomasy, n) kaly usazující se v přístavech a ostatních tocích a stojatých vodách, o) bioplyn ze skládek, p) dřevěné uhlí. a) podíl biomasy v odpadech okolo vodních toků či ploch, b) podíl biomasy ve směsných odpadech z potravinářského průmyslu, c) podíl biomasy v materiálech obsahujících dřevo, d) podíl biomasy v textilních odpadech, e) podíl biomasy v papíru, kartonu, lepence, f) podíl biomasy v komunálních a průmyslových odpadech, g) podíl biomasy v černém louhu obsahujícím fosilní uhlík, h) podíl biomasy ve zpracovaných komunálních a průmyslových odpadech, i) podíl biomasy v ethyl-tercio-butyl-etheru (ETBE), j) podíl biomasy v butanolu. a) bioethanol, b) bionafta, c) etherizovaný bioethanol, d) biomethanol, e) biodimethylether, f) bioolej (naftové palivo z pyrolýzy) a bioplyn. Příloha č. 7 k vyhlášce č. 12/2009 Sb. V případech, kdy uplatnění požadavků na úroveň přesnosti nejméně 1 pro všechny zdrojové toky (s výjimkou minimálních zdrojových toků) je technicky neproveditelné nebo by vedlo k neúměrně vysokým nákladům, využije provozovatel takzvaný nouzový přístup. Ten zprošťuje provozovatele povinnosti použít přístup založený na úrovních přesnosti uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce a dovoluje mu navrhnout plně upravenou metodiku monitorování. Provozovatel ministerstvu uspokojivě prokáže, že použitím této alternativní metodiky monitorování celého zařízení budou splněny celkové prahové hodnoty nejistoty uvedené v tabulce č. 15 pro roční úroveň emisí skleníkových plynů pro celé zařízení. Analýza nejistot kvantifikuje nejistoty všech proměnných a parametrů užívaných pro výpočet roční úrovně emisí s přihlédnutím k ISO – Příručka pro stanovení neurčitosti měření (1995) a ISO 5186. Analýza se provádí na základě údajů z předchozího roku před schválením plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů ministerstvem a je každoročně aktualizována. Tato každoroční aktualizace se připraví spolu s ročním výkazem emisí a podléhá ověření. V ročním výkazu emisí provozovatel stanoví a vykáže údaje, jsou-li k dispozici, nebo nejlepší možné odhady údajů o činnosti, výhřevnosti, emisních faktorů, oxidačních faktorů a jiných parametrů – v případě potřeby s použitím laboratorních analýz. V plánu zjišťování a vykazování emisí skleníkových plynů se stanoví příslušné postupy, které schválí ministerstvo. Tabulka č. 15 se nevztahuje na zařízení určující své emise skleníkových plynů pomocí systémů nepřetržitého monitorování emisí podle části XI přílohy č. 2 k této vyhlášce. Kategorie zařízeníPrahová hodnota nejistoty, kterou je třeba splnit pro celkovou roční hodnotu emisíA± 7,5 %B± 5,0 %C± 2,5 % Příloha č. 8 k vyhlášce č. 12/2009 Sb. Emise se vykazují podle následujících kategorií dle Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (Tabulka č. 16) a kategorie podle IPPC (Tabulka č. 17). Pokud lze některou činnost zařadit do dvou nebo více kategorií, musí zvolená kategorie odrážet primární účel činnosti. 1. ENERGETIKAA. Spalovací procesy (sektorový přístup)1. Energetický průmysla. Výroba elektrické energie a teplab. Rafinace ropyc. Zpracování paliv a ostatní energetický průmysl2. Zpracovatelský průmysla. Výroba železa a ocelib. Výroba neželezných kovůc. Chemická výrobad. Výroba papíru a buničiny, tiskárnye. Potravinářský průmyslf. Ostatní4. Ostatní sektorya. Služby a instituceb. Domácnostic. Zemědělství/lesnictví/rybolov5. Ostatnía. Stacionárníb. MobilníB. Fugitivní emise z paliv1. Tuhá palivaa. Těžba uhlíb. Transformace pevných palivc. Ostatní2. Ropa a zemní plyna. Ropab. Zemní plync. Úniky a bezpečnostní spalováníÚnikyBezpečnostní spalováni (fléry)d. Ostatní2. PRŮMYSLOVÉ PROCESYA. Minerální produkty1.Výroba cementu2. Výroba vápna3.Použití vápence a dolomitu4.Výroba a použití sody5.Výroba asfaltu6.Pokládání asfaltu7.OstatníB. Chemický průmysl1.Výroba čpavku2.Výroba kyseliny dusičné3. Výroba kyseliny adipové4. Výroba karbidů5.OstatníC. Výroba kovů1.Výroba železa a oceli2.Výroba železných slitin3.Výroba hliníku4.Užití SF6 ve slévárnách hliníku a hořčíku5.Ostatní6. ODPADYC Spalování odpadůx)PoznámkyEmise CO2 z biomasy x) Bez zařízení na spalování odpadu na energii. Emise z odpadu spalovaného na energii se vykazují v modulu pro energii, 1 A. Viz pokyny Mezivládního panelu o změnách klimatu (IPCC); Pokyny pro národní inventury skleníkových plynů. Pokyny IPCC pro národní inventury skleníkových plynů revidované v roce 1996; 1997. 1.Energetika1.1.Spalovací zařízení o jmenovitém tepelném výkonu větším než 50 MW1.2.Rafinerie minerálních olejů a plynů1.3.Koksovací pece1.4.Zařízení na zplyňování a zkapalňování uhlí2.Výroba a zpracování kovů2.1./2.2./2.3./2.4./2.5./2.6.Kovoprůmysl a zařízení na pražení a slinování železné rudy; Zařízení na výrobu železných a neželezných kovů3.Zpracování nerostů3.1./3.3./3.4./3.5.Zařízení na výrobu cementového slínku (> 500 t/den), vápna (> 50 t/den), skla (> 20 t/den), nerostných materiálů(> 20 t/den) keramických výrobků (> 75 t/den)3.2.Zařízení na výrobu azbestu a produktů na bázi azbestu4.Chemický průmysl a chemická zařízení na výrobu4.1.Základních organických chemických látek4.2./4.3.Základních anorganických chemických látek nebo hnojiv4.4./4.6Biocidů a výbušnin4.5.Farmaceutických produktů5.Nakládání s odpady5.1./5.2.zneškodňování nebo zhodnocování nebezpečného odpadu (> 10 t/den) nebo komunálního odpadu (> 3 t/hodinu)5.3./5.4.Zařízení na zneškodňování odpadu neklasifikovaného jako nebezpečný (> 50 t/den) a skládek (> 10 t/den)6.Ostatní činnosti podle přílohy č. 1 zákona6.1.Průmyslové závody na výrobu celulózy ze dřeva nebo jiných vláknitých materiálů výroba papíru a lepenky (> 20 t/den)6.2.Závody na předzpracování vláken a textilií (> 10 t/den)6.3.Závody na vydělávání kůží a kožešin (> 12 t/den)6.4.Jatky (> 50 t/den), mlékárny (> 200 t/den), jiné živočišné suroviny (> 75 t/den) nebo rostlinné suroviny (> 300 t/den)6.5.Zařízení na zneškodňování nebo recyklaci zvířecích těl a živočišného odpadu (> 10 t/den)6.6.Zařízení intenzivního chovu drůbeže (> 40 000), prasat (> 2 000) nebo prasnic (> 750)6.7.Zařízení pro povrchovou úpravu výrobků používající organická rozpouštědla (> 200 t/rok)6.8.Zařízení na výrobu uhlíku nebo elektrografitu Příloha č. 9 k vyhlášce č. 12/2009 Sb. 1) Rozhodnutí Komise 2007/589/ES, kterým se stanoví pokyny pro monitorování a vykazování emisí skleníkových plynů podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES. 2) Rozhodnutí Komise 2000/532/ES, kterým se nahrazuje rozhodnutí 94/3/ES, kterým se stanoví seznam odpadů podle čl. 1 písm. a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech, a rozhodnutí Rady 94/904/ES, kterým se stanoví seznam nebezpečných odpadů ve smyslu čl. 1 odst. 4 směrnice Rady 91/689/ES o nebezpečných odpadech. 3) Článek 4 odst. 2 sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 80/2005 Sb. m. s. o sjednání Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu.