§ 1 Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. – Účel zákona

§ 1 Účel zákona (1) Tento zákon upravuje poskytování náhrad výdajů při pracovních cestách, při jiných změnách místa výkonu práce, při přijetí do zaměstnání a při přidělení k výkonu práce v zahraničí (dále jen „náhrady“) a) zaměstnancům v pracovním poměru, b) členům družstev, u nichž je pracovní vztah podmínkou členství, c) zaměstnancům činným na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, je-li to dohodnuto, d) fyzickým osobám, o nichž to stanoví tento zákon (§ 16), (dále jen „zaměstnanec“). (2) Náhrady podle tohoto zákona se neposkytují zaměstnancům při výkonu práce na předsunutém pohraničním odbavovacím stanovišti na území sousedního státu určeném podle mezinárodní smlouvy, které je jejich pravidelným pracovištěm (§ 2 odst. 3).“. 2. V § 2 odst. 1 se na konci připojuje věta, která včetně poznámky č. 1) zní: „Doba od nalodění členů posádky námořních lodí do jejich vylodění1) se nepovažuje za pracovní cestu. 1) Zákon č. 61/1952 Sb., o námořní plavbě, ve znění zákona č. 42/1980 Sb.“. 3. V § 2 odst. 2 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“. 4. V § 2 odst. 3 se slovo „bydliště“ nahrazuje slovem „pobytu“ a na konci se připojuje tato věta: „Pokud má zaměstnanec na základě dohody o provedení práce provést pracovní úkol v místě mimo obec pobytu, může s ním zaměstnavatel v této dohodě sjednat, že mu poskytne i při cestě z obce pobytu do místa výkonu práce a zpět náhrady jako při pracovní cestě.“. 5. V § 2 odst. 4 se slova „České a Slovenské Federativní Republiky“ nahrazují slovy „České republiky“. 6. V § 4 písm. c) se za slovo „stravné“ doplňují slova „za podmínek dále stanovených“. 7. § 5 odst. 1 zní: „(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné, které činí a) 53 Kč až 64 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, b) 81 Kč až 97 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, c) 127 Kč až 152 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.“. 8. V § 5 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní: „(2) Výši stravného určuje zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu v rámci rozpětí stanoveného v odstavci 1. Tuto výši může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě. Zaměstnanci přísluší stravné nejméně ve výši dolní hranice stanovené sazby stravného podle délky trvání pracovní cesty.“. Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 3 až 5. 9. V § 5 odst. 3 se slova „23 Kčs“ nahrazují slovy „53 Kč“. 10. V § 5 odst. 5 se na konci věty nahrazuje tečka čárkou a připojují se slova „a to nejméně o 20 % a nejvýše o 40 % z určené výše stravného za každé bezplatně poskytnuté jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře.“. 11. V § 5 se doplňuje odstavec 6, který zní: „(6) Míru krácení stravného podle odstavce 5 oznámí zaměstnavatel zaměstnanci před vysláním na pracovní cestu, a pokud tak neučiní, stravné se nekrátí. Míru krácení stravného může zaměstnavatel též sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu, případně sjednat v pracovní smlouvě.“. 12. § 6 odst. 1 a 2 včetně poznámek č. 3), 3a), 3b) a 3c) znějí: „(1) Zaměstnavatel může při přijetí zaměstnance do zaměstnání3) a při přeložení na žádost zaměstnance3a) poskytovat zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5, nejdéle však po dobu tří let. (2) Zaměstnavatel při dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické nebo fyzické osobě3b) a při přeložení z důvodu nezbytné provozní potřeby3c) poskytne zaměstnanci náhrady jako při pracovní cestě nejvýše v rozsahu a do výše stanovené v § 4 a 5. 3) Např. § 33 odst. 1 zákoníku práce. 3a) § 40 zákoníku práce. 3b) § 38 odst. 4 zákoníku práce. 3c) § 38 odst. 3 zákoníku práce.“. 13. § 7 odst. 2 zní: „(2) Sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí a) u jednostopých vozidel a tříkolek 0,90 Kč, b) u osobních silničních motorových vozidel 3,30 Kč; při použití přívěsu k silničnímu motorovému vozidlu se sazba základní náhrady za 1 km jízdy zvýší až o 15 %.“. 14. § 7 odst. 4 zní: „(4) Náhrada za spotřebované pohonné hmoty přísluší zaměstnanci ve výši vypočtené z ceny pohonné hmoty a spotřeby pohonné hmoty vozidla.“. 15. V § 7 se vkládají za odstavec 4 nové odstavce 5 a 6, které znějí: „(5) Při výpočtu výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se vychází z ceny pohonné hmoty prokázané zaměstnancem. Neprokáže-li zaměstnanec cenu pohonné hmoty, vypočte se výše náhrady z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato vyhláška stanoví průměrnou cenu pohonné hmoty, která odpovídá údajům Českého statistického úřadu. (6) Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se vypočte aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu. Pokud technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, přísluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců.“. Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 7. 16. § 8 včetně nadpisu zní: