§ 1 Zákon o úlevách v oboru daně z obohacení a poplatků pro pozůstalosti po účastnících národního boje za osvobození a po obětech nepřátelské persekuce a války, jakož i pro některá věnování

§ 1 (1) Účastníkem národního boje za osvobození podle tohoto zákona je československý státní občan, který 1. v době ohrožení republiky a) byl příslušníkem československé armády v zahraničí (§ 2, odst. 1, č. 1 a 2 zákona ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození), nebo b) konal vojenskou službu v některé spojenecké armádě, neměl-li možnost konati vojenskou službu v československé zahraniční armádě, nebo c) byl příslušníkem první československé armády na Slovensku, nebo d) byl partyzánem (§ 1 zákona ze dne 14. února 1946, č. 34 Sb., jímž se vymezuje pojem „československého partyzána“), nebo e) zúčastnil se aspoň 3 měsíce soustavnou činností zahraničního nebo domácího hnutí, směřujícího přímo k osvobození Československé republiky, nebo f) zúčastnil se činně českého nebo slovenského povstání, nebo g) byl československým politickým vězněm (§ 2, odst. 1, č. 5 zák. č. 255/1946 Sb.), nebo 2. byl československým dobrovolníkem v republikánské armádě ve Španělsku v letech 1936 až 1939. (2) Obětmi nepřátelské persekuce jsou českoslovenští státní občané, kteří byli v době zvýšeného ohrožení republiky vězněni nebo internováni (zajištěni) v koncentračních a podobných táborech z důvodů politických, národních nebo rasových, i nejde-li o osoby uvedené v odstavci 1, nebo na nichž se nepřítel nebo jeho pomahači dopustili jiného násilí z týchž důvodů. (3) Za oběti války se považují českoslovenští státní občané jiné než německé nebo maďarské národnosti, kteří byli postiženi v době branné pohotovosti státu leteckými útoky nebo jinou vojenskou činností.